Courání po chrudimsku, aneb v podhůří Železných hor
- Podrobnosti
- Zveřejněno 26. 8. 2012 18:20
- Napsal Administrátor
Je léto, letos sice nějaké podivné ale přece jen. A léto je pro nás motorkáře sezónou, sezónou krátkou a tak se musí využít, jak to jen jde. Pojedeme na výlet? Navrhněte kam, pomalu mi dochází témata. No ale není, až tak nemožné něco navrhnout. Dávám tři témata k vybrání. Můžeme vyjet směrem na Jeseníky a přes Polsko zpět. Další možností na sobotu je návštěva Motocentra Vrbovka v Praze a letecké muzeum a naposledy výlet k Železným horám. Vyhráli Železné hory.
Připravuji plán a plánujeme sobotní výlet. Několikrát denně prohlížím všechny možné servery s předpovědí s počasím. V noci pršelo. Každou chvilku se budím a poslouchám co se venku děje. Sobotní ráno vůbec nevypadá vhodné k výletu. Sám bych asi zůstal doma.
No nic. Sobota ráno, devět hodin a jsem na pumpě. Jako první tentokrát dorazil Milan s Hankou. Během pár minut přijíždí i ostatní. Někteří se nakonec rozhodují jinak, ale je to každého osobní rozhodnutí.
Krátce po deváté hodině se dáváme na cestu ke Hradci Králové, kde nás čeká Mikeš. Scházíme se a pokračujeme v pohodě na Chrudim a následně zastavujeme v obci Kočí u zdejší pamětihodnosti dřevěného kostelíku. Provoz byl na sobotu docela slušný, ale od teď nás čekají pouze vedlejší trasy.
V Kočí uděláme pár fotek a jedeme do Slatiňan. Zastavujeme na parkovišti u hřebčína a naše první akce je ranní káva u kiosku. Občerstveni procházíme parkem na nádvoří zdejšího zámku. Opět pár fotek a jdeme zpátky. Máme toho dnes hodně v plánu, tak honem do sedel.
Chci se podívat na obdivovanou rozhlednu, která jako jedna z prvních je složena jakoby ze sirek. Sice velkých ale přece. Báru I shodil vichr, tak ji nahradila mladší sestra Bára II. Možná již odolnější. No nahoru se nikomu nechce drápat, tak jen obrázek do památníku.
Tridacovi nějak zlobí spojka. Dalším bodem je Motocentrum Tass v Rabštejnské Lhotě. Je po dvanácté a mají již zavřeno. No ale majitel nestačil ujet tak ho hned využíváme. Ochotně nám prodal brzdovku, poradil a pomohl s opravou. Musím říci, že oprava se povedla a Tridac už pak pelášil vesele dál. Využili jsme tedy ještě odbornosti majitele a nechali si poradit se svými problémy. Koneckonců některé motorky byly vlastně po čase opět doma.
Jedeme dál po trase, kde se souběžně koná cyklistický závod horských kol. Bylo jich mraky a zdolávané kopce jim dávali zabrat. Ale mávali a usmívali, tak se jim to evidentně líbilo.
Přejíždíme Křižanovickou přehradu, keltské oppidum hned za ní jsme nenašli. Tak jedeme do dalšího cíle. Za Nasavrky zastavujeme v restauraci na oběd. Hodinka zdržení při celkem chutném obědě, cena příjemná a prostředí tak nějak. Pokračujeme a zastavujeme ve Zderazi na obhlídku skalních obydlí. Bylo zavřeno, ale sehnat průvodce prohlédli bychom vše zblízka.
Pár kilometrů a jsme v Proseči, v cíli naší cesty. Navštěvujeme zdejší muzeum se sbírkou dýmek. Několikrát jsme to viděli v televizi, dnes konečně osobně. Na náměstí je plno lidí a stojí zde několik auto a motoveteránů, které zde končili svoji sobotní cestu. A opět jsme v sedle a jedeme do blízkých Nových Hradů, omrknout pohádkově opravený zámek. Cestou míjíme pěknou restauraci Polanka, kterou nám, doporučoval Endy. Ale na večeři byl ještě čas.
V Zámecké restauraci si dáváme kávu a občerstvení. Zde nás opět dohání mraky, kterým stále úspěšně unikáme. Vracíme se na parkoviště k motorkám a začíná trochu poprchávat. Na severu je ale jasno, tak šupem tím směrem. Je to ostatně náš směr.
Po chvilce tomu ujíždíme. V osadě Bílý Kůň si udělám fotku do soutěže Motokrupka, v Luži natankujeme a pak už nejkratším směrem k domovu. Jirka jde čepovat hasičům pivo na pouť, tak spěchá, my celkem nikam. Jelikož se celý výlet povedl, zastavuji ještě u naší oblíbené cukrárny v Nováči na náměstí. Dáváme si zmrzku a pochvičce se již loučíme. Tridac s Mikešem ještě jedou do Hronova ke kostelu pro body do stejné soutěže. Po chvilce jsem doma a mohu říci, že výlet byl prima. Počasí nám parádně vyšlo, ze své bylo učiněno zadost i meteorologům. Svítilo sluníčko, bylo teplo i sem tam sprchlo.
Ujeli jsme svých 260 kilometrů bez nehody, ani jsme žádnou nepotkali. Jedinou vadou na kráse výletu jsou většinou nekvalitní silnice v Pardubickém i Královéhradeckém kraji. To určitě nepřiláká turisty do jinak krásných míst.
Dalším nešvarem je značení turistických zajímavostí. Na mapách i v internetu je plno odkazů, ale v místě již jsou velmi zřídka. Možná jsou někde ty hnědé uzoučké tabulky, možná dostatečné pro cyklisty a pěší, ale pro motoristy jsou nedostatečné, nečitelné. Tak se nám povedlo, že jsme netrefili na několik míst, kde jsme plánovali zastávku. Možná by stálo zato se nad tím alespoň zamyslet.
A tak přátelé, na cesty. Je zde plno míst, která stojí za to je navštívit.
Fotky z cesty ZDE (Tridac - Rajče)
Fotky z cesty ZDE (Mikesch - Rajče)
