Motorkářské stránky Jardy z Úpice

Jak velí tradice, byla na pořadu dne jedna z posledních společných vyjížděk v tomto roce. Počasí nám již tradičně nepřálo, byť se Karas v televizi dušoval, že bude v sobotu krásně. Ještě v pátek odpoledne se tomu dalo věřit. Ráno již počasí pod psa, ale pořád jsem si říkal „devátá“ rozhodne. Mlha však neslezla, sluníčko se couralo kdesi na jihu a tady nic. No ale společná akce je společná akce a tak jsem vyrazil dle itineráře na čerpací stanici Autorest. Dotankovat, poklábosit snad s budoucí motorkářkou Evou a počkat na další odvážlivce. Že to bude smolný den bylo známo během nejbližších okamžiků. Martin při cestě za námi zaplatil svoji daň a dva body dvěma přihlouplým lidem v jakémsi mundůru jakýchsi poťachtů, kteří místo toho aby dbali na pořádek ve městě si stále hrají s foťákem. Snad z radosti, že se ho naučili používat. Nechme je na pokoji i s tím nepovedeným vedením města, které tohle vše dopustilo. Rakušané stále melou o pohromě s Temelínem, ale pravá pohroma pro lidi je úplně jinde.

Na pumpu v Úpici dorazilo několik přátel (jen nevím kde jsou všichni úpičáci) a společně jsme pak dorazili do Rtyně, kde se nás sešlo asi třicet skalních motorkářů. Po absolvování skoro povinného kafíčka jsme se dali směrem k České Skalici. Nějak jsem zapomněl na brýle a ztratil je. Na štěstí je našel Filip s Ditou kdesi ve škarpě při cestě.
Ve Skalici přišlo další nečekané dobrodružství. Všichni jsme na náměstí odbočovali vlevo, k Rozkoši. Jeden z našich pravidelných souputníků si to rozmyslel a jel rovně, zřejmě domů. Údajně ženská, a ještě k tomu blondýna, to nepochopila a těsně předním prudce odbočila na náměstí. Kolega sice duchapřítomně hupl na brzdy, jenže na mokrém asfaltu to je na klouzačku. I když se nikomu nic nestalo, motorka to odnesla za oba. A když je člověk takto postižen, je postižen dvakrát. Pojišťovna sice cosi uhradí, ale to běhání, shánění, odtahování motorky do servisu atd., vždyť to mnozí znají z vlastní zkušenosti. Nakonec jsme do Motohausu dojeli, ale tady čekala další osudová rána.

Nebyl gulášek. Párky byly sice také dobré, „turek“ jakbysmet, ale ... Trochu posilněni, provoněni tabákem a vyuzeni kouřem (pár doutníků tam padlo) jsme se dali na cestu zpět k domovu. Rozloučení s přáteli a vyrážíme.
Docela šeredně mrholilo, mraky pomalu až na zem. Minuli jsme opět havárku (ale tentokrát to bylo čtyřkolové vozidlo) na objezdu Nového Města a dojeli pomalu opět na pumpu ve Rtyni. A pak jsme se již rozjeli každý po svém. Domů jsem dorazil tak špinavý, že snad ta moje „Vendulka“ (VN 800) tak špinavá nikdy nebyla. Prošla ale důkladnou očistou aby se zase zaskvěla v celé své kráse.

Počasí se tentokrát opravdu vyznamenalo. Za tu dobu co pravidelně jezdím na začátku i konci sezóny nepamatuji takové psí počasí. Přesto jsme se opětovně setkali s několika přáteli, se kterými se stojí zato setkat. Pak ani to počasí nemá takovou sílu. Těším se na další setkání v příští sezóně, na setkání při vyjížďkách, motosrazech, nebo jen tak na silnici. Zamávat a mít radost z toho, že proti mně jede kolega stejně postižený, postižený radostí z jízdy na motorce, setkávání se s přáteli a radosti ze života. A tak se ten koloběh stále opakuje. Jsem moc rád, že do něho patřím.
A tak nezbývá než říci, díky „Medvěde“ tobě, Hanče a klukům z Black Knights Jílovice. A my se přátelé setkáme ještě letos u Tomáše. A je to jedno, že bez buřtů. Sledujte naše stránky. A přijďte mezi nás. Rádi Vás přivítáme a vězte, nekoušeme a ani nejsme nakaženi žádnou chorobou. Jen motorismem.
Nic netajíme, vše je na našich stránkách. Chcete něco uveřejnit z motorkaření?. Napište, místa pro slušné věci je vždy dost. A chcete se s námi svést? Jednoduché ... přijeďte!

Více fotografií z "Poslední míle 2007" naleznete ve fotogalerii.