Přátelé
- Podrobnosti
- Zveřejněno 21. 3. 2013 12:10
- Napsal Asterix
Motodědci Kostelec nad Orlicí
Při návštěvě Bikerscrownu v Chlumci n.C. jsem dostal typ na Pepu Jaroše, který je údajně členem nějakého klubu. Po telefonické dohodě jsem přijel 1. zářijový víkend do Kostelce. Pro informaci uvádím, že 1. červnový víkend je vždy setkání na zahájení sezóny a 1. zářijový víkend vždy jako ukončení motorkářské sezóny. Tedy alespoň v klubu Motodědci. Je to setkání starších příznivců jedné stopy (členem se může stát motorkář nad 50 let) probíhající v pěkném prostředí, ale hlavně v pěkné a přátelské atmosféře. Nikomu nevadilo, že jsem přijel na „dětské motorce“.
Na „Motodědky“ se jezdí pravidelně vždy 1. týden v červnu – to je zahájení sezóny a 1. týden v září – to na ukončení sezóny. Zatím jsem byl na každém srazu, a mohu říci, že to bylo vždy docela fajn.
Při poslední vyjížďce od Robin Oil – Zahájení sezóny 2007 s Black Knight Jílovice jsem se sešel s podobným osamělým vlkem silnic Milanem Pejcharem. Od té doby jezdíme spolu a je fakt, že ve dvou se to lépe táhne. Sedlá pěknou Yamahu Virago 535. Věkově jsme na tom stejně, jen je ode mne vitálnější, štíhlejší a celkově zachovalejší.
Často jsem v práci vyprávěl o svých zážitcích s kolegyní Lucií, až to chytlo i ji. Koupili s manželem pěknou Yamahu XJ 600 a vyráží rovněž na asfalt. Všichni společně jsme absolvovali květnovou Motorkářskou mši ve Vrchlabí s vyjížďkou na Špindlerovku a závěrečným gulášem ve Vrchlabí.
Tam to trochu organizačně zaskřípalo, myslím v organizaci restaurace, ale vše úspěšně skončilo. Počasí nám celkem přálo, i když na vrcholech byla zima, tam ještě ležel sníh.
Ovšem největší radost mám z toho, že alespoň jeden z mých tří kluků se nakonec trochu „potatil“. Žádného motorky nezajímali a nic k ním, narozdíl ode mne necítili. Filip si našel novou přítelkyni Ditu, která je již delší dobu opravdovou motorkářkou, krycí jméno DiPi. Měla pěknou řadu motorek, skútr Yamaha, Kawasaki EL 250, Kawasaki Er 5 a tak náš hoch si sedl na pořádnou motorku.
Těch pár kilometrů na mém Simsonu nic neznamenalo. Ale znáte to…. Když vás vozí děvče, připadáte si nesvůj. A tak si pořídil konečně řidičák na velkou motorku. Když ho Dita nechala svést byl z toho vedle. Nakonec to dopadlo tak, že si k závěru roku pořídil novou starší Suzuki GSXF 600. A stal se z něho motorkář, krycí jméno Skiller. Jak život velí, člověk musí pokoušet štěstí a tak Dita tu svoji Er 5 prodala a na jaře přivezla rovněž Suzuki RF 600R.
Dalším z jedněch „moto srdcařů“ je Jarda Štěpán, majitel tří nádherných Harlejů. Jeden hezčí než druhý, legenda kam se podíváš. Chtěl bych mít jeho vitalitu, chuť a hlavně um. Vše si vyrábí sám a perfektně.
Další člověk, který mi velmi ve všem pomohl je Jan Doubek z Krupky. Ani si už řádně nepamatuji jak to vše začalo. Myslím si, že prvním pojítkem byl internet. Po čase dopisování jsme si domluvili schůzku. Tehdy ještě na Honda VT125 Shadow. Sešli jsme se na Kokořínsku. Příjemné prostředí, společný oběd v restauraci, nebo spíše na terase. A opět jsme si rok dopisovali. V následujícím, tedy v roce 2006 jsme se sešli v krásném Muzeu v Loukově u Semil. To již Honza přivezl svoji novou krasavici. Moto Guzzi BREVA 750.
Pak pár kilometrů společné vyjížďky na Malou Skálu, Frýdštejn a zase každý po svém.
Letos jsme se sešli již poněkud dříve, a to v muzeu ve Vratislavicích, neboť oba jsme se dívali na Toulavou kameru a jejich reportáž z tohoto muzea. S Honzíkem přijel i pokračovatel rodu motorkářů Doubek junior, Martin. Ten již sedlal původní Honzovu Honda VT 125 Shadow.
S nimi přijel i Honzův brácha Roman, který dovezl krásnou VN 800 Classic z Německa, tedy sestru té naší.
Potom, po dobrém obědě, jsme společně vyrazili do Pekelných dolů. Nádherná neděle, nádherné počasí a motorkářské prostředí. Prostě něco super.
Pekelné doly
Pak jsme s manželkou pomalu, nebo spíše ostřeji vyrazili domů. Čekala mě ještě další povinnost.
Já musím přiznat, že motocykly jsou mojí velkou láskou. Bohužel ale až na dalším místě v pořadí. Ještě před nimi je moje Ketynka. Když má jít na procházku dostane přednost před motorkou. Obvykle však stíhám oboje.
Manželka Alena samozřejmě patří k mým láskám také
Čas běží dál ...
Čas běží dál, léta přibývají a motorkářská aktivita se zvýšila. Z pár blízkých přátel, které jsem poznal na Motodědcích v Kostelci n. O., ale samozřejmě i jinde, se rozrostla velká motorkářská rodina.
A protože jsem tento díl již dlouho nedoplnil, byl jsem přáteli, skutečnými přáteli, na tuto skutečnost upozorněn. Není možné zde uvést všechny své přátele, dovolím si tedy uvést jen některé a těm neuvedeným se velmi omlouvám za to, že jsem všechny nejmenoval. Nicméně mými přáteli jsou a budou do doby, pokud o to budou stát.
I u těch dříve jmenovaných se počet rozrost i o rodinné příslušníky a…. Je to veliká a báječná motorkářská rodina. Jsem šťastný, že tolik báječných přátel mám.
Motodědci Kostelec nad Orlicí
Motodědci v Kostelci n. O. jsou již bohužel minulostí. Naštěstí díky Karlosovi a jeho přátel přežívají, trochu mění statut, místo konání i se mění příznivci. Faktem zůstává, že všechno se časem mění, např. já jsem již důchodce.
Při této akci jsem poznal prima manžele z jižní Moravy, Laďu a Helenku. Společně navštěvují i námi pořádané akce a jsou vždy zárukou příjemných společných chvilek, ale i pěkných video klipů, kterým se Laďa věnuje. Druhou prima manželskou dvojicí je Gustík a Magda, také Moraváci, ale z Vysočiny. Alespoň si myslím, že to je již Morava. Dnes se setkáváme daleko více než jen v Kostelci. Musím opět vzpomenout Milana a Marušku a jejich dceru Jolču, a tak bych mohl pokračovat.
Motoklub Úpicko
Začali jsme u klábosení o motorkách s Luckou a nakonec z toho vznikl Motoklub. Počet členů a příznivců se stále rozrůstá a mění. Někteří již s námi téměř nejezdí, neboť jim nevyhovuje náš „safari styl“, jiní se s námi občas svezou, ale těch skalních zůstává stále stejně.
Nemohu nevzpomenout na Mika, Milana a Hanču, Oldu PPS a Dášu, která je občas „baťůžkem“, ale stále častěji sedá za řidítka své motky. Nemohu zapomenout ani na Lva s jeho báječnou Léňou, z „východní sekce“ musím jmenovat báječné manžele Mikeše a Dášu, Petra s Luckou, Méďu a Dali, Toma a Zlatku, Pavla, Endyho a kamaráda ze slovenské sekce Mira a další. Dnes s námi vyjíždí i Pepa s Lenčou, a další a další. Problémem je, že si nepamatuji všechna jména.
Přátele, fakt jsem rád, že se setkáváme, ale skutečně nemohu všechny uvádět. Koneckonců jsou všichni známí, přátelé a příznivci na našich fotkách. Tam je všichni vidí a odtud znají.
Motoklub Tanvald
Přátele z Tanvaldu mají již svoje zájmy, občas se s některými sejdeme na společné akci, vždy máme co probírat. Nejznámější a vlastně první kontakt byl s Giovanym a Božkou, kteří jsou dnes jakýmisi zakladateli klubu. K nim patří plno prima lidí.
Motodědci nad 60 let
Patřím i sem, ale bohužel pro málo času a snahu jezdit s přáteli našeho motoklubu, tyto zanedbávám. Letos se mi nepodařilo ani jednou s nimi vyrazit. Snad se to trochu změní časem. Bohužel těch kritérií nutných ke zlepšení je mnoho. Přesto jejich dění stále sleduji a patřím i k nim.
Drifter banda
Zde si spíše jen píšeme, ale snad mi všechno jednou vyjde a sejdeme se. Máme jednu společnou lásku, moto Kawasaki Drifter. Jak píše Jenninks „ matka Japonka, otec indián“.
Určitě jsem na mnoho lidí zapomněl. Nebuďte z toho rozladěni. Není všemu konec a stránky se budou časem zase měnit, nejen doplňovat o akce, které jsme společně podnikli.
Všichni mají své webové stránky a tam se o jejich činnosti dozvíte nejvíce.
A máte možnost vznést připomínky, poslat vzkazy, články ke zveřejnění z vašich cest. Každý si rád něco zajímavého přečte. Tak do toho!
