Den otevřených dveří, aneb vrata všude dokořán
- Podrobnosti
- Zveřejněno 29. 4. 2009 18:15
- Napsal Administrátor
Největší motorkářské centrum v Praze, Vrbovka, avizovala na sobotu 25. 4. 2009 den otevřených dveří. Trochu to tam znám, ale z doby kdy se poněkud přestavovala. Ale i tak tam bylo co vidět. Vynechali jsme některé plánované akce v okolí a vydali se do Prahy.
Sraz jako obvykle na pumpě Autorest v Úpici. I přesto, že jsem všem známým poslal tuto informaci, vydali jsme se jen čtyři s tím, že pátý Miko se přidá v D. Králové. Skutečně nás tam čekal a tak jsme projeli kolem, za kruhákem chvilku čekali a pokračovali dál. Celou cestu až na pumpu Shell před Prahou jsem si myslel, že jsme všichni. Ale Miko nikde. Nakonec Olda prohlásil, že by se nedivil, kdyby tam byl dříve než my. Že je Olda jasnovidec jsme ani netušili. Prodrali jsme se ucpanou magistrálou a v pohodě dojížděli do cíle. Miko nám šel naproti a divil se, kde jsme. Prý jsme mu ujeli, ale já vím, proč se od nás trhl. Zdálo se mu, že jedeme příliš pomalu. Zaparkovali jsme mezi řadu motorkářů a šli okouknout nové prodejny. Pepík z Havlovic měl za úkol koupit něco pěkného na sebe, aby Olinka měla radost, že se zařadil mezi pořádné motorkáře.
V registraci soutěže jsme obdrželi soutěžní list, se kterým se mělo navštívit 14 míst v motocentru, zodpovědět otázky, dostat razítko a na patnáctém místě obdržet zdarma guláš. Pak již nezbývalo než na kole štěstí vytočit tu správnou cenu.
Jenže když jsme si ten soutěžní list prohlédli, zkonstatovali jsme, že skoro na nic neznáme odpověď. Museli bychom tam mít sebou Honzu z Krupky. A tak jsme jen koukali, poznávali nové přátele a spřádali plány na správné nákupy, až vyhrajeme na sportce. Guláš jsme si chtěli koupit, ale na volno nebyl. Tak jen pivo bez piva a vše ostatní později. Miko zajistil mobilem oběd. Nakonec nikdo nic nekoupil a tak jsme se s Mikem vydali do Újezdu nad Lesy, kde jeho příbuzní bydlí a slouží v restauraci na hřišti. Po drobném bloudění jsme hřiště našli, příbuznou taky. Nakonec dopadl parádní oběd a posíleni jsme se dali na cestu. Kdo pojede okolo s cílem se najíst, nechť zavítá do restaurace na fotbalovém hřišti. Stojí to za to. Miko zůstal, neboť večer šel na Drákulu.
Vzali jsme to dál na Kolín a následně jsem všechny zavedl do Chlumce, kde je rovněž opravená prodejna Bikerscrownu. Prodejna je parádní, nakupujících tam plno. Nakonec si Pepa koupil pěknou bundu a rukavice. Takže domů přijel se splněným úkolem. Kdo jste tam nebyl, jeďte se tam mrknout. Jedinou chybou bylo to, že tam návštěvníci zavařili automat na kafe, tak jsme si ho museli odpustit. Potkal jsem tam i kolegu Jakra, který pořádá II. Sraz Vulkánistů. Jsem rád, že jsme se potkali a poznali. Domů jsme přijeli o půl osmé a tak jsem ještě honem zajel k naší pumpě pro pivo. Bylo nutno všechno z cesty spláchnout. Jediné co se nám nepovedlo, bylo plnit body do soutěže Motopivo, a to jsem jel okolo pivovaru Braník. Snad příště. Jo a jen tak dovětek. Po dálnici nám to krásně frčelo, ale Indián je nějak žíznivý. Lemtá najednou sedm litrů. Budu tomu muset udělat přítrž. Jaký byl výsledek? Parádně jsme se v krásném počasí svezli. Celkem svých 209 mil. Viděli jsme spousty nových motorek, jednu super. Kawasaki VN 1700 Tourer. Viděli jsme hodně pěkného oblečení a doplňků. Potkali řadu stejně zapálených motorkářů naší krevní skupiny. Všichni něco sháněli na sebe. A většina táhla nějaký balíček domů. Nic se nám nestalo, žádná nehoda, žádná pokuta. Dokonce jsme na Shellce potkali plno policajtů. Jeli někam do Prahy Pomáhat a chránit. No a další cesty nás volají. Komu se chce, jede, komu ne nejede. Nikoho nenutíme a ani již nepřesvědčujeme. Každý kdo však chce, má naši náruč otevřenou. A tak tedy, motorkaření zdar. Suchý asfalt, dobré gumy a štědrého sponzora.
Jarda z Úpice
Více fotografií naleznete ve fotogalerii.
