Trabi show a veteráni v Polici, aneb pár kilometrů okolo komína

Předpověď počasí na víkend byla skvělá, od pátku svítilo sluníčko a nezbylo tedy nic jiného, než někam vyrazit. Ale kam? Nádrž poloprázdná, peněženka „vybílená“ dočista... Co dělat? Pojedu se podívat do Jívky na Tráboše. Je tam náš Jakub s Honzou a jejich 600. S Milanem svatoňovickým jsem domluven sice až na neděli, ale co kdyby. Volám a…, „jasně pojedeme“! Tak tedy za chvilku na křižovatce v Batňovicích. Poprvé vychutnáváme nový asfalt do Rtyně. Paráda. Myslel jsem si, že se toho již nikdy nedočkám, ale přece.
Na Robinu ve Rtyni tankujeme. Přiběhla dívčina a nesměle se nás ptá, jestli ji neujedeme bez placení. Kdybych to zamýšlel, jistě ji řeknu, že jo. Ale mohla být bez obav. Nejsme jako onen „motorkář“, který jí tento týden ujel. Na omluvu ale dodala, že byl na sporťáku, tedy nic s námi.  Nacmrndáme do nádrže a jedeme dál naší oblíbenou trasou přes Bystré a Stárkov na Jívku. Pěkná silnice, provoz celkem v normě, prostě pohoda. Nejprve zastavujeme na jednom prima místě, kde se bude konat naše pozdně letní setkání členů Motoklubu Úpicko. Necháme si to ale jako překvapení na tajný výlet.  Myslím si, že uděláme tajný výlet se zakončením a přespání v místě, potom domů. Pokud tedy bude zájem.
Dorazíme na Trabanty, sháním naše zástupce s Trabantem, chvilku lelkujeme, nealko pivo došlo a tak jedeme domů. Uděláme zastávku v Radvanicích, sháníme hospodu „U Majky“, ale je tam jen „U píšťalky“. Tak zpátky na křižovatku, tady si v hospůdce dáme to naše motorkářské pivo, Milan vykouří svoji „rourku míru“ a vracíme se domů. U Milana si dáváme kavčo a za chvilku jsem doma.

V neděli ráno koukám na Moto GP a po obědě, tentokrát vyráží Milan i s Hančou, jedeme do Police. Opět zkratkou přes kopec.
Police je plná lidí, je právě pouť a ještě k tomu veteráni. Procházíme mezi těmi krásnými exponáty, okukujeme tu letitou nádheru a tiše závidíme některým majitelům jejich skvosty.
Potkáváme Mika s Hankou, jsou tady na kole, chvilka klábosení a po kontrole stánků na náměstí jedeme k domovu. Tentokrát přes Adršpach. V hospůdce si dáváme pivo bez piva a po krátkém lenošení opět přes Jívku domů. Abych se vyhnul kostkám ze Svatoňovic jedu „Cestou osvobození“ z Odolova do Rtyně. Ta cesta je mizerná, jako ty kostky. Ze Rtyně si to ale člověk vynahradí.
Tak tedy víkend za námi, mnoho kilometrů jsme nenajeli, ale zato pohodově. A tak to má být.

Více fotografií naleznete ve fotogalerii.

Další informace