Fénix povstal z popela, aneb Motodědci jako znovuzrození
- Podrobnosti
- Zveřejněno 8. 6. 2010 18:59
- Napsal Administrátor
Konec Motodědků v Kostelci n. O. se stal skutečností. Že by vážně konec? Sice potkáme plno důchodců na motorkách po celé republice, ale jejich srocení na malém místě v jeden čas je nenahraditelné.
Nakonec to vzal Karlos do ruky spolu s přáteli a Motodědci žijí dál. Tak tedy po 23. a vlastně poprvé.
Autokempink Lonská v Českém Brodě, termín shodný s předchozími 22. setkáními. To aby si motodědci nemuseli zvykat na jiné.
Vyrážíme v pátek ve tři odpoledne z našeho obvyklého místa. Celý týden lilo, prostě počasí vyloženě na h…o. V pátek tropy a tak tomu bylo vlastně celý víkend. Dorážíme na místo v malé skupince. Ta velká byla už tam. Tak jdeme zařídit ubytování, nastěhovat chatku a hurá na pivo. Sedíme venku a velmi netrpělivě vyhlížíme slovenskou skupinu. Mira a Ivana. Honza už dorazil, tak ještě oni. Nakonec se dočkáme. Konečně jsme všichni.
Nastává první výkop zápasu. Endy, ve středu slavící své kulaté a první 60. narozeniny. Tak co jiného než jeho oblíbená Metaxa. Ani nevím kolik měla hvězdiček, ale viděl jsem jich plno. „Žádné ulejvání, hurá ke strojům“, je motto večera. Následuje pozdrav ze Slovenska. A protože s námi byli i budoucí novomanželé, tak tedy na jejich zdraví. Je sobota ráno, chatku máme zaplacenou, tak trochu i na kutě.
Sobotní vyjížďka do Pekelných dolů vzala za své. Odpoledne jsou všichni fit a tak se jede na vyjížďku. Jedni do Hrabalova Kerska, někteří do Velkých Popovic. Já do Popovic. Jedu s Fandou, motorka zlobí, nakonec jsem ještě ztratil víko z Pavky. Zastavujeme u Fandy v Konojedech. Trochu kontrolujeme vlek, vysrkneme kavčo a vracíme se zpět do Brodu. Fanda se vrací domů pro „baťůžek“ a večer již sedíme všichni společně. Spát jdeme tentokrát trochu dříve
Nedělní ráno vítáme dobrou snídaní a vydáváme se chvilku po slovenských klucích a Honzovi na cestu domů. Původně jsme měli v plánu ještě Aviatickou pouť v Pardubicích, ale únava je silnější. Mikeš tam byl, ale také dlouho nevydržel. Krátkou zprávu a fotky zveřejníme.
Zastavujeme ještě v Dachové u Hořic, posedíme u kávy a hurá domů. To netrvá dlouho a vítají nás naši miláčci. Navečer si dáme něco nezdravého z grilu a tím to končí.
Závěrečné shrnutí? Kostelec měl pěkný útulný kemp, modernější sociálky, ale hlavně super občerstvení. Ty řízečky, no, to je již jen historie.
Zde je zase velkou výhodou kryté posezení a velký sál kdyby bylo nevlídno. Nejhorší je jen to bludiště ve městě. Zde vždy zabloudím. Zamyslete se nad tím, páni radní.
Jinak mnoho stejných bezvadných přátel, kteří byli tam a jsou i zde. Někteří sami, někteří s manželkami, milenkami, nebo známými. Takže, ono je skoro jedno, kde to je, hlavně že to je! A Abych přátelé nezapomněl, tentokrát dorazil fešák Giovany s neméně půvabnou Věrkou-Božkou. A my syčáci mysleli, že na nás a motodědky kašlou.
Vypadli jsme jako kulový blesk, a ani se nestihli se všemi rozloučit. Tak tedy ahoj Karlosi, Pepíno, Helenko, Laďo, Milane, Maruško, Gusto, Magdo, Radku a další………
A tak zase příště přátelé. Motodědci žijí a žít jistě budou.
Jo a ještě vzkaz pro hejtmana, poslance a MUDr. Ratha. Ty vaše silnice ve Středočeském kraji jsou hrůza. Něco s tím konečně udělejte.
Jarda z Úpice
Více fotografií naleznete ve fotogalerii.
