Poslední podzimní, aneb pár kilometrů na závěr sezony

Podrobnosti: Zveřejněno 16. 11. 2010 18:59; Napsal Administrátor

Na sobotu rosničky předpovídali pěkné počasí, ale nakonec nic moc. V neděli už moc příznivá prognóza nebyla. V neděli ráno vstávám a koukám z okna. Azuro kolem dokola, teplota příjemných 6°Celsia. Motorka je napojena nabíječku jak důchodce na mimokrevní oběh, vše se zdá v pořádku. Tak hajdy do lesa s holkami a honem příprava na cestu. Měl jsem sobě i mladým udělat řízky. Řízky neřízky, musí to zvládnout sami. Na oběd není čas, až později.
Soukám se do kůže a už vytlačuji motorku. Zapnout klíček, startuji…, opět startuji…., a už nestartuji. Tak sedlo dolů, dotáhnout baterku z auta (ještě že ji tam Jakub má) a startuji.

Indián naskočí a vesele brblá. Tak dostrojit a bez oběda vyrážíme na kafe do Nováče. Vydáváme se cestou přes Rtyni v P. kde natankujeme, pak směr Starkoč, zastavíme na oblíbeném místě u památníků bojů z r. 1866 ve Václavicích, udělám pár fotek a po chvíli zdržení přistávám v Nováči u cukrárny. Náměstí samé auto, motorky nikde. Je stále rozkopané, to snad už nikdy nedodělají. To vás ta studna přijde draho. Dávám si oblíbeného Turka, sedám si venku na zahrádce a než ho do sebe dostanu projede hromada motorek přes náměstí. Vedle zaparkuje i kolega z Hradce, tak chvilku povídáme, přidává se k nám starší pěší motorkář se synem, ten je novopečený majitel ŘP, táta má motorku, ale už v peřinách.

Pomalu se soukám do sedla a jedeme směr Slavoňov, Nový Hrádek a Dobrošov. Všude zastavuji a udělám pár obrázků. Sice jich z těchto míst mám plno, ale co…. Po cestě všude stojí nebo jezdí plno stejně postižených motorkářů. Postižených radostí z jízdy, radosti z hezkého závěru sezony, hezkého počasí a vůbec. Na Dobrošově jsem se tedy přidružil ke skupince motorkářů, abych nestál osamocen. Jen pár obrázků a jedeme dál.
Pokračuji do Náchoda a pak na Kramolnu. V zrcátku vidím dalšího choppristu, ale nakonec na Kramolně odbočil kamsi jinam. Jedu přes Olešnici a koukám kde uvidím někoho známého. Nakonec jsem nikoho neviděl, ale Olda s Dášou viděli mě. Alespoň to tvrdí.

Tak jsem se krásně svezl, ujel svých 80 kilometrů, bylo krásně, žádná zima. Jen chybělo krásně barevné podzimní listí. To stačilo rychle opadat po ranních mrazíkách, kdy nám počasí neumožnilo trajdat.
Co říci na závěr? Bylo to prima. Mohlo by ještě vyjít počasí na svátek 17. 11. 2010. Ale chce to někam spíše do „kraje“, tam bývá počasí jistější.
A tak se třeba ještě uvidíme a pokud ne, pak tedy až v předvečer Mikuláše, 4. 12. 2010 na našem setkání v hospodě Na Bohdašíně. Doutníky jsou připraveny.