Za Adamem na motorce a body do soutěže

Náš syn jednoho dne zabalil svůj raneček a odešel do světa. Tedy naložil auto a odstěhoval za přítelkyní. Na plzeňsko.
A nám, po jeho naléhání, nezbylo než se vypravit za ním. Počasí slibovalo všechno možné jen ne pohodu. Auto jsme zamítli hned, protože motorkaříme a celou dobu se těším, že si projedu moji oblíbenou Route 22. Krásná silnice s bezvadným povrchem neustále se zvedající a klesající, plná zatáček. V krásném kraji a nádherným výhledem na Šumavu.
Neděle se zdá příznivá, tak honem do kůže a startujeme. Volím trasu přes Kutnou Horu, Uhlířské Janovice, Č. Šternberk, Bystřici a Sedlčany. Za Sedlčany malá odbočka na Sv. Jan-Brzinu, kde plníme body do soutěže Motokrupka, je zde bývalý mlýn s funkčním mlýnským kolem. Jmenuje se Kunclův mlýn, je to penzion v nádherném prostředí.  Od Kutné Hory nás provází občasný deštík, od Sedlčan lije již nefalšovaně.
U mlýna oblékáme nepromoky a pokračujeme již v lijáku dál. Přes Kamýk nad Vltavou, Milín a Březnici na Lnáře, potom již jen Nepomuk a po pár kilometrech jsme na místě.
Oba naši mladí nás již čekají, Adam zatopil, takže v domě bylo jak v tureckých lázních. Promočené rukavice a boty se snažíme trochu usušit, ale s nevalným výsledkem.
Na oběd jsme se nikde nezastavili, jen pro benzín a na kávu. Na Alenu čekal řízek a mě meruňkové knedlíky od Dany. Byly super, tak co víc.
Prohlížíme haciendu, jak jinak nazvat veliký statek se zázemím a pozemky jak na americkém ranči.
Navečer vyrážíme společně na nákup do Plzně. To tedy již autem. Plzeň je kolem dokola obklopena samým supermarketem, něco z toho tedy navštěvujeme. Na parkovišti měli rande majitelé krásných amerických bouráků, tak honem udělat pár fotek pro radost.
V pondělí mám na plánu plnění dalších bodů, památný strom. Je vedle ve vesnici Zhůř. Strom stojí v koutě zahrady, zarostlý kopřivami do výše dvou metrů, těžko přístupný. Ano, je to tak. Všechno co je památkově chráněno, nebo téměř všechno, je v takovém zdevastovaném stavu. A stačilo by jen ten bordel posekat. Fotky do soutěže však máme a tedy pokračujeme dál na Přeštice a Švihov. Zapomněli jsme, že je pondělí, kdy jsou památky uzavřeny. Tak tedy fotíme hrad jen zvenčí a jedeme do Chudenic. Tady je to obdobné, mají však památný strom před zámkem. Tak další fotky do soutěže. Chceme si dát kávu, ale vesnice je v pondělí mrtvá. Nezbývá než pokračovat do Klatov. Chvíli uvažuji, jestli nenavštívíme country hospodu v Bezděkově, ale zvolíme raději osvědčenou u Sv. Antonínka za Nalžovskými Horami. Krásné místo, kdysi hojně navštěvované umělci, kteří se zvěčňovali na zdi hospody. Hned k nám přiběhl zřejmě majitel, evidentně motorkářský příznivec a nadšenec. Chvíli jsme povídali před hospodou a pak konečně hurá dovnitř. Perfektně jsme poobědvali. Každému mohu návštěvu doporučit.
Nedá se nic dělat, pokračujeme. Jedu až do Horažďovic, nejprve však odbočujeme a jedeme pár kilometrů na Rabí. Na náměstíčku parkujeme, dáváme si nic moc zmrzku a jedeme zpět. Na náměstí se vybírá parkovné, motocykly 30,- Kč, ale stojíte ve vodě a blátě. Mohli by to alespoň trochu upravit. Z Horažďovic se vydáváme na Lnáře. Před Lnáři je zajímavé veliké, pusté letiště s dvěma betonovými ranvejemi. Nikde nikdo. Zřejmě to bylo vojenské záložní letiště. Stavíme v Nepomuku na náměstí. Docela pěkné městečko, všude samý obchod, ne jako v opuštěné Úpici. Náměstí je do kopce, kamenité, kde je problém motorku vůbec zaparkovat.
Po chvilce pokračujeme, vezmeme to ještě přes Žinkovy. Malá vesnička s krásným zámkem, který vlastnil Škoda z Plzně, potom se tu rekreovali pracující, pak ho nechali zdevastovat a dnes ho nový majitel dává do pořádku. Stojíme u vyrychtovaného mlýna, vedle je v tomtéž stavu snad bývalý hostinec. Žádná krása. Pak jen dva kilometry a jsme znovu v cíli.
V úterý se vydáváme na zpáteční cestu. Tentokrát na Písek, Tábor, Pelhřimov, Chrudim a Pardubice. Občas stojíme v koloně v místech, kde se silnice opravují, ale musí to být. Oběd si dáváme v osvědčené hospůdce ve Ždírci n. D. a pak už jen 100km domů. Nakonec ještě bloudíme před Jaroměří. Hlavní tah na Jaroměř je uzavřen, nikde žádné značení ani policajt. Tak tam zmateně jezdíme sem a tam, všude se motají auta, nikdo neví co se děje. Nakonec jedu až do Skaličky na silnici Hradec- Josefov. Doma koukám na internet co se děje. Nějaký kamion se tam válel u Trotiny i s nákladem balených vod.
Ujeli jsme za tu dobu pěkných zhruba 760 km bez nehody a problémů. Výbavu jsme pověsily vysušit na sluníčko, otevřel jsem si pivo a podřimoval u televize. Prima výlet.


Další informace