Kokořínským údolím na dvou kolech
- Podrobnosti
- Zveřejněno 19. 9. 2011 18:59
- Napsal Administrátor
Předpověď počasí hýří na neděli optimismem a tak nezbývá, než opět někam vyrazit. Stále se motáme někde k východu, tak to vezmeme směrem opačným.
Jedeme se podívat na Kokořínsko.
Tak tedy neděle ráno, obloha velmi přívětivá, nicméně startujeme až v devět hodin, přece jen bývá ráno už chladněji.
V Radči provádí Olda drobné opravy výstroje stroje a pokračujeme až do Sobotky, kde máme sraz s Giovanym. Vezmeme to přes Dvůr Králové a Miletín, pokračujeme směrem Lázně Bělohrad a Jičín. Mizernou silnici, kterou nemám rád sice už trochu opravily, ale stylem 500 metrů nový asfalt, 500 metrů původní díry, zase nový asfalt, zase díry…Nechápu to, to musí vymýšlet skutečný debil. Nicméně z Jičína to už funguje. Míjíme odbočku na Šamšinu, kde došlo ke dvěma tragickým nehodám, jejím účastníkem byla i dcera našich přátel a kamarádka, která několikrát s námi jela na výlet, je to motorkářka. Proto jistě požívala zvýšené ochrany a nehodu přežila. Sice pošramocená, ale jinak v pořádku. Tak jsme na to všichni vzpomněli když jsme to místo míjeli.
V Sobotce nás již čekal nervózní Giovany, neboť nekouří a tak neměl čím zahnat dlouhou chvíli. Jedno kafe již měl v sobě, tak nezbylo než do sebe s námi nalít druhé. Tak se na terase u kafe opalujeme a po chvíli sedáme opět do sedel a pokračujeme na Mělník.
Jen projíždíme a po chvíli odbočujeme z hlavní směrem na Kokořínské údolí. Projíždíme chráněným územím a po chvilce jsme na místě.
Dojíždíme dva motorkáře, ale odbočují na parkoviště pod hradem. Na hrad nejdeme, je to moc do kopce a pěšky. Vyjedeme si ale dlážděnou silničkou až nad hrad, pokocháme se pěkným výhledem, žánrový obrázek svého stroje s hradem nikdo nechce, já ho mám, tak se vracíme zpátky. Po cestě potkáváme Toma se Zlatkou a Přemka s přítelkyní. To jsou ti motorkáři před námi. Měli stejný nápad, ale stránky nesledují, tak nevěděli, že máme stejný nápad.
V plánu je oběd v restauraci V Ráji v Ráji. Hospoda obležená auty a kolaři, jedeme tedy do mé záložní, motorkářské hospody Dřevěnka v Provodíně. Tady docela slušně poobědujeme a jedeme dál. Krátká zastávka v Zahrádkách, je tam totiž úžasný odvodní kanál ze Zámeckého rybníka vytesaný ve skále. Pak již směr Česká Lípa, zde tankujeme a pokračujeme do Sloupu. Tentokrát nejen zastavujeme, ale v několika účastnících zdoláváme i hrad Sloup.
Pak si uděláme kolečko kolem Nového Boru, neboť jsem opět učinil chybu a vedení předal Giovanymu, který minulý týden tudy jel do Pekelných dolů. Takže místo ve Sloupu doprava a po několika kilometrech do cíle, jsme udělali dvaceti kilometrové kolečko a kdybych nakonec neodbočil, tak jsme se vrátili k hradu. Giovany, nedivím se, že vaše autoškola musí být drahá, protože každý žák jakmile vyjede na delší trasu, obvykle se vrací od Prahy.
Pekelky byly narvané, každý kdo mohl se jel pokochat tou pravou atmosférou. Sedíme u kafe a nakonec nás dojede Tom parta.
Pokračujeme na Stráž pod Ralskem a na Osečnou, kde máme sraz s Božkou, která nám jede naproti aby se mohla předvést na nové motorce. Ve Stráži je objížďka, tak pokračujeme po objížďce směrem na Křižany. Původně jsme uvažovali ještě s Ještědem, ale bylo už pozdě. Tak jedeme na Kryštofovo údolí. Ještě že tak, to je nádherné místo, které stojí za návštěvu. Giovany jel Božce naproti a sraz máme v Železném Brodě na pumpě. Dojíždíme tam, Božka s Giovanym nás již čekají a tak chvilku povídáme, okukujeme motorku a za chvíli pokračujeme v cestě. Domů dojíždíme již za tmy, ale všichni v pořádku. Já jsem ujel asi 380 kilometrů, Mikeš o stovku více. Bylo to ale docela fajn.
Pomalu ubývá světla, tak tedy trochu naše cesty krátíme. Věřím, že se však ještě pár pěkných dnů najde a něco společně ještě podnikneme.
A pokud se někdo chce přidat, může. Naše motorkářská náruč je všem kamarádům otevřena.
