Povídání o cestě po Jižní Americe cestou necestou

Podrobnosti: Zveřejněno 28. 3. 2011 18:59; Napsal Administrátor

Sobota 26. 3. 2011, kulturní dům v Batňovicích. Četl jsem samozřejmě plakát, pak toto setkání avizoval Lukin na našich stránkách a nakonec volala Lucinka, že jede Martin a vezme mě sebou. Tak tedy vyrážíme do Batňovic. Poslední místo na zaparkování, plno pěších v okolí kulturáku a poloobsazený sál nás uvítal těsně před šestou.
V chodbě stály dvě motorky, které vlastně byly, spolu se svými kočími, aktéry oné anabáze, o které jsme se následně dozvěděli z poutavého vyprávění Jardy Šímy. Celou trasu jsme projeli všichni společně pomocí vybrané části fotografií, neboť jich Jarda nafotil několik tisíc.
Ale trochu k aktérům této cesty. Celkem se na cestu vydalo 8 motocyklů (z toho jeden Royal Enfield 350, který po ose dojel z Indie a pak absolvoval i tuto trasu) a jedno terénní auto Jeep. Technika byla přepravena v kontejneru lodí, osazenstvo letecky z Vídně přes Španělsko do Santiaga de Chile. Z diskuze na konci setkání jsme se dozvěděli proč. Finance. Mnohem finančně výhodnější byla přeprava do Chile nežli do Argentiny. Tam se celá sestava rozdělila na několik skupinek.
My se budeme věnovat jedné z nich a to Jardovi s Jirkou. Jarda Šíma je celorepublikově známý cestoval a krotitel motorek. Jeho reportáže jsou publikovány v časopisech i na internetu.
Jirka Jansa ml. Je znám u nás jako podnikatel a zřejmě dnes i majitel firmy spravující auta v Batňovicích.
Jaroslav Šíma, blázen všech bláznů, dokázal v sedle motocyklu ujet přes milion kilometrů. Toto kulaté výročí oslavil za přítomnosti svých dlouhodobě testovaných motocyklů, rodiny a přátel.
Jarda je jeden z nejznámějších českých motoristických cestovatelů a dobrodruhů. Jako novinář napsal nespočet článků a vyzkoušel nejrůznější značky motocyklů. Nejvíce kilometrů ujel s hondami (celkem 450 000 km) a jawami (celkem 350 000 km). Proslavil se především dlouhodobými testy motocyklů. Mezi nejznámější bezesporu patří testy Hondy XRV 750 Africa Twin, se kterou v roce 2004 úspěšně dojel test 200 000 km. Původně to mělo být jen 100 000 km, s ohledem na bezporuchovost hondy (pouze drobná, spíše preventivní výměna jednoho ozubeného kola převodovky) si Jarda střihnul dalších 100 000 km.
Pak už následovala celá řada dalších motocyklů, se kterými dokázal ročně ujet kolem 70 000 km. Posledním takovým motocyklem je BMW F 800 GS, se kterým v dlouhodobém testu ujel za deset měsíců již 54 500 km. Mezi nejpozoruhodnější výkony se řadí cesta s novou Jawou Pionýr na největší evropský motocyklový sraz, pořádaný ve městě Faro v Portugalsku. Po přejezdu Pyrenejí si Jarda cestu zpestřil výletem na africký kontinent. Maroko ale nebylo posledním úletem na plánované trase. Při cestě zpět se vydal středem Švýcarska přes horské pasy až na rakouský Grossglockner a Edelweisspitze, což ve výšce 2571 m n. m. znamenalo výškový rekord trasy. S motocyklem o výkonu necelé 3 kW (pohotovostní hmotnost 76 kg, 60 km/h) projel motocyklový nadšenec celkem 10 států, ujel 8380 km za 31 dní při průměrné spotřebě 2,2 l/100 km.
Celá parta měla podobné cíle cesty a tak se skupinky čas od času setkávali, třebas jedouce v protisměru.
Všichni projeli čtyřmi státy- Chile, Argentina, Peru a Bolivie. Navštívili mediálně známá místa jako poušť Atacama, náhorní planinu Cuzco známou svými obrazci, o kterých dodnes není znám jejich účel, známé jezero Titicaca s rákosovými čluny, na nichž známý mořeplavec Thor Heyrdhal podnikl dvě cesty přes oceán a dnes již velmi známé indiánské sídlo Macchu Picchu. Měli však trochu smůlu na počasí. Zatím co kamarádi projeli ta místa o něco dříve za hezkého počasí, oni překonávali lijáky, sněhové bouře a nástrahy vysokých hor. Pohybovali se velmi často ve výškách nad 4000 metrů nad mořem a to může velmi oslabit organismus, ale i stroje.
Najeli za téměř dva měsíce přes 15000 km. Motorky se jim vrátily před nedávnem, tak celé utrmácené a zmožené stáli v chodbě kulturáku, aby příznivci motorismu mohli alespoň přivonět k těm dálkám, co z nich vyzařovali.
Pohodová beseda končila skromnou diskusí. Zajímavé byly informace o některých nákladech s cestou, zajištění servisu a podobně.
Odhaduji, že takováhle záležitost přijde jednotlivce tak na 200 000,- korun, jestli nejsem moc skromný. Ty zážitky však za to jistě stojí. Je prima, že se s námi o ně podělili, neboť valná většina z nás takovou cestu v životě nepodnikne. Ale nemůžeme být všichni všude. Nemáme na to povahu, ani techniku. A tak budeme obdivovat ty, kteří tato rizika postupují a nezbývá než jim držet palce. Ať jim to vychází. My si pak s radostí poslechneme jejich vyprávění a prohlédneme fotky.
A tak i my, co jezdíme okolo komína, si také své užijeme a prožijeme pěkné chvíle s přáteli.
Tak hurá na asfalt.