Rampušákovem, aneb selátko jako sviňa v Nováči
- Podrobnosti
- Zveřejněno 23. 5. 2011 18:59
- Napsal Administrátor
Každá doba si žádá svoje… Někomu přinese spousty pozitivního, někoho nechává chladným za všech okolností a někoho trápí svými manýry. Na každého dolehne svým specifickým způsobem. Jedinec lehce může podlehnout. Dobrý kolektiv tomu může čelit podstatně lépe.
A to je i náš případ. Každého z nás doba nějak poznamenala a omezila. Ne každému umožňuje plnit si svá přání. Ne každý hravě dosáhne na dno kapsy. A tak musíme občas přehodnotit své záměry tak, jak jsem to musel udělat i já. Býval bych se rád sešel i s kluky na Plzeňsku, ale bohužel.
A tak se srocujeme do hloučků, kde je nám dobře a s přáteli můžeme prožít hezké chvíle. A nemusíme často jezdit nikam daleko.
To je vlastně i případ setkávání se v Nováči.
Luboš s Vlaďkou a přáteli organizují občasná setkání, kde v příjemné prostředí trávíme trochu volného času, něco málo projedeme na motorce a závěr patří vždy lehkému obžerství.
Letos se nás kupodivu sešlo poměrně málo. Přivítala nás Vlaďka s vnučkou, ale jméno si bohužel nepamatuji a samozřejmě Luboš s přáteli.
Začali jsme tradičním kafíčkem na rozkoukání. Sotva jsme ho ochutnali byl na stole vynikající gulášek. Tak jsme se hned občerstvili a u toho probírali všechny možné motorkářské záležitosti.
Odpoledne jsme se vypravili na vyjížďku do Království Rampušákova a princezny Kačenky, která ochraňuje hory v létě, Rampušák v zimě.
Než jsme se vydali na cestu docela pěkně sprchlo. To nás ostatně provázelo celou cestu a zabránilo nám v poznávání krás Rampušákova, neboť Luboš trasu upravil a zkrátil. Tak tam budeme muset ještě jednou.
Projížděli jsme místy, kde jsem nikdy nebyl a kde bylo okolo tolik nádhery, že se to nedá jen tak prolétnout. Nádherný kraj, plno překrásných chalup a chaloupek…, co vám mám povídat. Jenže nemám téměř žádnou fotku z těchto míst.
Zastávku jsme učinili na velmi pěkném místě, v obci Olešnice. Kdysi jsem zde byl na pionýrském táboře. Ale ta doba je již daleko za námi, myslím si, že v té době se u Hodonína tvořil lignit.
Pak už je zpátky do Nováče a posedět u dobrého jídla. Prasátko bylo krásně opálené, a že nepoužívalo žádný krém s vysokým UV faktorem, tak i pěkně opečené, s puchýřky. Tak jsme si dávali masíčko, zapíjeli to bohužel jen "pivem bez piva". Atmosféra bezvadná, tak co dodat. Nakonec ještě k tomu plno sladkostí, protože Hanča doma večer upekla výborné koláčky. Nakonec, a teď tedy nevím, jestli to byla maminka, tchýně, sestra, švagrová, sousedka, nebo jen známá Vlaďky, přinesla borůvkový a rebarborový koláč, navrch plno drobenky..., no paráda.
Domů jsme jeli ze svatby, s výslužkou. Kluci a naše psí holky už čekali. Kluci dostali masíčko z prasátka a holky kostičky. Všem to moc chutnalo
Pustil jsem si televizi, otevřel pivo a krásně proklimbal celý večer. Naštěstí film Na samotě u lesa znám, tak jsem o nic nepřišel. Vše co jsem neviděl si domyslím.
A tak nám prima uběhla sobota. Neděli strávíme očistou svým trochu zablácených milenek, aby byly zase krasavice. No a můžeme opět spřádat plány na další cesty.
Přijde červen a ten mám děsně nabitý. Všechno ale nějak musím zvládnout. Pak nás čeká cesta, na kterou se moc těším. Cesta na Slovensko, Za starostou na Slovač....
Tak přátelé, užívejte pohody. A vzhůru do sedel...
Fotky z cesty ZDE (od Irenky - Rajče)
