Zavírání šoupátek, Hostinné 2012
- Podrobnosti
- Zveřejněno 14. 10. 2012 20:20
- Napsal Administrátor
Tradiční setkání motorkářů na závěr sezóny. Jsme již několik let pravidelnými účastníky, tak nechybíme ani letos. Počasí nenaznačovalo nic výjimečného, tak snad vše dobře dopadne. A také v sobotu jede Váňa svou další Velkou Pardubickou. Tak snad budeme mít všichni štěstí.
Je sobotní poledne a vydáváme se na cestu. Je nás šest motorek, to tvrdé jádro našeho motoklubu. Se mnou jede i Alena, což bylo letos snad již podruhé.
Je docela pěkné, i když chladné počasí. V Hostinném jsme okolo půl jedné. Motorek o poznání méně, ale přece jen se časem polovina náměstí zaplní. Běhám mezi přáteli, nemám moc času na povídání, musím si něco vyfotit. A tak běhám kolem krásných motorek, prohodím pár slov kameramanem, který věrně doprovází motorkářské akce, honem si zapálím i nezbytný doutníček. Setkáváme se s Léňou, Lvem, Milošem, přijel z Opočna i Nickson, nakonec i Mikeš s Jardou. Ten přijel i s manželkou.
Nastává čas odjezdu, ale my to uděláme jako na jaře. Vyjížďky jsou už nějak pasé, plno kluků jezdí jak magoři. Také jsme celkem naježděni, tak není co řešit. Jedeme přímo na Pecku, kde je zakončení akce. Abychom tam nebyli brzy, jedeme přes Slemeno na hlavní silnici až do Vidochova a potom přes Stupnou do Bělé u Pecky a na konec do kempu v Pecce. Cesta z Vidochova do Bělé je úžasná. Krásný asfalt, okolo podzimní krajina s barevnou škálou listí, nádherné roubené chaloupky. Tuhle cestu nám tehdy ukázal Pep a já ji přímo miluji. Když mohu, jedu tudy. To je místo, kde by se mi líbilo žít. Je tam také jedna krásná roubenka na prodej.
No ale jsme v kempu. Je volno, tak si dáváme občerstvení. Ochutnávám kyselo, které je takové jak ho mám rád. Někteří si dávají gulášek, někteří si dávají třikrát. Ale my Ti to Vandráku přejeme.
Čekáme na příjezd skupiny a mezi tím nás dohání Milan svatoňovický. Měl nějakou práci, tak honem mazal za námi až na Pecku.
Přijíždí hlavní skupina. Honem fotit, aby bylo co obdivovat. Zaplní hospodu, obléhají stánek s občerstvením, aby posilnili svalstvo.
Po chvíli odjíždíme přes Vrchlabí do Černého Dolu, kde je plánován zakončovací pohár, protože bez něho není výlet výletem.
Naštěstí je tu hospoda, mají i poháry a co je hlavní, čokoládové. A tak jsme zmátli servírku svými požadavky na provedení, že to třikrát přepisovala. Ale nakonec vše dopadlo, jak mělo, tak ji patří pochvala.
Dáváme se na cestu přes Hoffmanky do Svobody, kde byla téměř rok uzavřená silnice. Jaké překvapení. Místo nové silnice jen záplatovaný asfalt, samý hrb, hrůza. Teprve z Hoffmanek do Svobody je nová silnice. Tak to nejspíš za rok začne nové martýrium, nebo to zůstane tak? Je to hrůza. Stav našich silnic je příšerný. Nedivím se, že turisté jezdí raději jinam. Také nemohou po každé cestě do Čech měnit auto.
Nakonec jsme dorazili do Trutnova, všichni se pomalu odpojují a jedou svoji cestou. Rozloučili jsme se při odjezdu z Černého Dolu.
Dojíždíme domů. Jsem utahaný jak horník po šichtě. Chybí mi trénink. Nakonec usnu u dvou deci červeného při mumlání Luďka Soboty. Byl to ale pěkný den, není nad to setkávání s přáteli. Jo a Váňa i přes to pěkné počasí skončil až třetí. Asi byl také utahaný, možná málo trénoval. My dědci si to už můžeme dovolit.
Hostinné většinou vychází dobře, neboť ochrannou ruku nad námi drží jejich svatí.
Teď ještě podnikneme pár výletů, pokud tedy počasí dovolí, sejdeme se na setkání v hostinci Na Bohdašíně, kde završíme letošní sezonu. A pak se obvykle setkáváme zase na jaře.
Fotky z cesty ZDE (Tridac - Rajče)
