Listopadová neděle v sedle
- Podrobnosti
- Zveřejněno 8. 11. 2012 18:20
- Napsal Administrátor
V tomto neutěšeném čase provádím kontrolu všech možných internetových portálů, které se věnují počasí. Mohu s potěšením konstatovat, že dnešní technika umožňuje pružně reagovat na změny v atmosféře, takže každou hodinu se mění předpověď, na každých stránkách to je jinak, ale málokdy je to správně. Táňa Míková nějak není vidět, ta nám vždy přála a obvykle jí to na 10% vyšlo.
V sobotu mělo být slušně, ale nebylo. Neděle pak také měla hýřit podzimním sluníčkem, a zde se to tak nějak vydařilo. Obědujeme s předstihem a krátce po poledni vyrážíme do Nováče na kafíčko s tím, že bychom mohli jet ještě přes kopec, pokud bude příznivě. Tedy přes N. Hrádek a Dobrošov.
Profičíme kolem naší č.s. Autorest a myslím na Jirku batňovického. Eva skutečně byla v práci a hned Jirkovi hlásila náš průjezd.
Jedeme naší obvyklou trasou tak, abychom si udělali podzimní fotku u mého oblíbeného památníku, kde vždy zastavíme při naší první jarní jízdě. Protože jsme sami, pokračuji dál na Dobenín, kde je další památka na boje z r. 1866. Pár nicmoc fotek a po chvilce jsme v Nováči na náměstí. Pár kroků po podloubí a fotíme to nešťastné náměstí. Sluníčko si hraje na schovávanou a tak hurá na „Turka“. Moc motorek jsme nepotkali a také zde sedíme sami. Za chvilku však slyšíme burácení výfuků a dorazil Jirka batňovický. Dal si rovněž kafíčko a po chvilce se jdeme projít k zámku. V tom dorazil Lev s Léňou. Jakoby přitáhli sebou další motorkáře, najedno se jich pár objevilo. A tak náměstí přece jen ožilo. A řadu jsme jich potom potkali i na cestě.
Nakonec jedeme domů, Lvovi ještě jedou kamsi, my k Rozkoši. Tady je najednou trochu husto na silnici. Samý policajt. V příkopě se válí auto, tak tam kolem diskutují, nikdo tedy nic neřídí, i když stojí v silnici a skoro v zatáčce. V úterý se potom na idnes dočtu, jak to bylo. Nalitý skoro senior. Běhal po lese, policajti ho honili a on ještě trucoval. Vymlouval se, že auto je manželky a on o tom nic neví. No, naiva.
Dojeli jsme domů, sluníčko se již schovalo a chytli jsme i pár kapek. Motorka byla, a tedy ještě je, jako prasátko. Ti „řepaři“ všechno na silnici tak zaserou, že nemá cenu motorku ještě mýt. Protože to ještě není konec ježdění-to je jen vynucená přestávka.
Doufám, že letos budu moci jet Silvestrovskou jízdu s Jardou Harlejářem.
A tak mě to vrčení pod zadkem děsně nabudilo a potěšilo.
A tak to ma byt, chlapci, povídal jeden, co se narodil na Ostravsku.
