Tradice je tradice, první jarní cesta do Nováče
- Podrobnosti
- Zveřejněno 8. 3. 2013 19:45
- Napsal Administrátor
Zavedl jsem si tradiční jarní zahájení sezony cestou do Nového Města nad Metují, tedy do Nováče. Opakuji to již několik let a tak ani letos nebyla tradice porušena.
Je několikátý pěkný den, který už nešlo propásnout. 5. Březen 2013. Ztěžka a neobratně se navlékám do kůže, měla půl roku odpočinku a tak je to nezvyk. Sedám na moji „milenku“, startuji a vydávám se na cestu.
Na ulici je kupa rozsypaného štěrku a tak hned za bránou balancuji s těmi 350 kily a mnoho nechybělo a měl jsem i premiéru ve válení. Vše dobře dopadlo a jedu přes Rtyni a Červenou Horu do České Skalice. Je tady pěkná silnice, po které je radost jezdit. Alespoň zatím. Místy po silnici teče voda, tak jedu opatrně. Jednak abych se nevyválel a jednak se mi nechce hned zablátit „milenku“.
Vydávám se na Vysokov, neboť první cesta a zastávka patří památníku padlých ve válce r. 1866 a pochovaným hrdinům. Pár žánrových fotografií jako každý rok a za chvilku už projíždím Nováčem.
Náměstí je plné automobilů, ale před naší oblíbenou cukrárnou v domě U bílého beránka je volno.
Zahrádka je již osazena stolečky, hosté vystavují tváře slunci a relaxují. Dávám si svého oblíbeného „turka“. Rok je nový, plný změn a zdražování, zde je káva za loňské ceny. Příjemná obsluha jako vždy.
Popíjím kávu, sluníčko hřeje a dávám si jarní doutníček na doladění atmosféry. Manželka Alena má v březnu narozeniny, tak obhlížím prodejnu skla a nakonec si odnáším hezký dárek.
I zde udělám pár jarních fotografií na důkaz mé cesty a vydávám se k domovu. Tentokrát směrem k přehradě Rozkoš, dokumentuji moji cestu se zamrzlou hladinou přehrady a pokračuji. Napadá mě ještě pár fotek přidat, tak ještě zastavuji pro pár snímků v Ratibořicích. Nakonec ještě omrknu kamaráda Jirku, jestli už odplachtoval svoji Kawinku. Chvilku povídáme a po pár minutách jsem doma.
Svezl jsem se s nádherným pocitem novice, prožil jsem alespoň chvilkový duševní orgasmus a vyčistil mozek od nevlídných zimních myšlenek.
Mnoho motorkářů jsem cestou nepotkal, ale známí mě viděli, dokonce podnikli tutéž cestu jen o chvilku později.
A tak přátelé, byť nás ještě budou zkoušet a týrat s blbým počasím, stejně lze zvolat „přátelé, sezóna začala“.
A tak vzhůru do sedel, honem na asfalt a opájet se tou nádhernou, na kterou pomalu půl roku čekáme. Hodně pohodových kilometrů, spousty stejně naladěných přátel okolo sebe. A opatrně, nehoda není náhoda.
Těším se na vás všechny, na kamarádské zamávání, které mě vždy ubezpečuje o tom, že patřím do této nádherné motorkářské rodiny.
Jsem za to vděčen a jsem velmi šťasten.
Jarda z Úpice
