Jaro 2013, žádná motorkářská sláva
- Podrobnosti
- Zveřejněno 28. 4. 2013 14:53
- Napsal Administrátor
„Zdejší způsob jara se mi zdá poněkud podivný“…. Tak by mohl okomentovat klasik letošní podivné jaro. Jaro z pohledu hladového motorkáře toužícího po jízdě krajinou, setkání s přáteli z pohledu již tak krátké sezony. Nebudu se s lítostí zmiňovat o promeškaných akcí, které jsme letos museli kvůli nepřízni počasí vynechat. Těžce se dopředu plánuje výlet, když každou hodinu se mění předpověď počasí. Na ježdění po blízkém okolí to jde, ale delší jízda je rizikem. Vlastně i motání kolem komína není zárukou, že nepřijedete promočeni. Jako my v sobotu.
Osud mi přihrál nový fotoaparát s tolika vlastnostmi, že si je jednak nikdy nezapamatuji, ale hlavně jsem byl nedočkavý, až ho vyzkouším. Druhou záležitostí byly boty na motorku. Objednané v Náchodě s tím, že v pátek asi budou na prodejně.
Je pátek, pípnutí v telefonu znamená zprávu, že boty dorazily. Beru aparát, sedám na motorku a uháním do Náchoda. Boty jsou v kufru a pokračuji šíleně ucpaným Náchodem do Nováče vyzkoušet foťák. Kdy se nad občany Náchoda někdo smiluje a pořídí obchvat je ve hvězdách. Možná kdyby se tam objevila nějaká, třeba vzácná chlupatá žába. Pak by to asi šlo.
V Nováči běhám kolem náměstí a fotím a fotím. Nemohu se nabažit té možnosti širokých záběrů, teleobjektivu a podobným vymoženostem. Poslušen rady odborníků se snažím nalézt optimální úhel záběru, detail, nad kterým se tají dech, ale až tak to neumím. Jediný kdo tajil dech jsem byl já, protože se nemohu ani pořádně ohnout. Jsem amatér.
Nešlo se podívat do zámku a zahrady, neboť v dubnu jsou hrady otevřeny jen o víkendu. To jsem si ani neuvědomil, nečíst cedulku na vratech. Budu se sem muset vrátit. Pár fotek a mažu zpět domů.
Pokračujeme dalším dnem.
Je sobota, počasí proměnlivé jak marnivá žena, chvílemi to vypadá, že se dá jet až na konec Čech, chvilkami to vypadá na gaučování.
Nakonec se strojíme a jedeme s Alenou do Nováče. Zámek je otevřen, ale vítá nás deštěm. Procházíme nádvořím a kouzelnou jarní zahradou, kde jaro ještě nepředvedlo všechnu svoji krásu. S nadšením fotím, vylezeme i na věž zámku odkud je krásný výhled na náměstí. Vylezla tam i myška, nakonec znavena usnula. Končíme s focením a chceme pokračovat v krasojízdě. Lije jak z konve.
Navštěvujeme tedy zdejší restauraci U Broučka, kde poobědváme a čekáme na příhodný okamžik. Nastává, tedy myslíme si, že nastal a vyrážíme na Kuks, nebo domů, podle počasí. Jedeme k Rozkoši v prudkém lijáku, rifle mám promočené, ale boty to zvládají suprově.
Nakonec se aprílové počasí umoudří a tak zabočujeme na Jaroměř. Projíždíme Jaroměří spolu se sluníčkem.
Dojedeme na Kuks, přímo na parkoviště před technickým muzeem pana Erlebacha. Prohlížíme ty skvostné exponáty, klábosíme s majitelem a čekáme, až přestane déšť, který se přihnal za námi na Kuks. Nakonec jdeme okouknout i špitál a udělat nějaké dokumentární snímky.
Vracíme se zpátky, zajedeme do D. Králové omrknout to pomlouvané rekonstruované náměstí. Musím ve shodě s místními konstatovat, že tedy žádná sláva, naopak provedené řešení se mi zdá stupidní. Nechápu, proč se musí na každém náměstí zviditelnit nějaký neúspěšný architekt a ještě hloupější zastupitelé tu kravinu schválí. A to se v této zemi nějak často opakuje. Copak nejde zrekonstruovat náměstí a přitom mu zachovat původní charakter? Proč asi bylo takto dříve navrženo?
Řešit to nemusím, tak opět nasedáme a pokračujeme domů. Konečně si dáváme kafíčko, k tomu prima nanuk z Penny a nakonec i pivko na zapití toho kančího guláše z Nováče. Pustíme domácího zpravodaje a v poklidu podřimujeme u filmu pro pamětníky. O nic jsme nepřišli, dávají ho třikrát do roka. Sedám k PC a hraji si s fotkami. Mám z nich hezký pocit, líbí se mi. A to je už co říci.
Tak přátelé, zase někde na cestě ahoj.
Jarda z Úpice
