Malý Polský okruh
- Podrobnosti
- Zveřejněno 4. 8. 2013 17:31
- Napsal Jarda z Úpice
První srpnová sobota byla jako stvořená pro výlet. Protože byla avizována velká vedra, zvolili jsme tedy něco pro tuto chvilku příznivého. Kratší cestu k našim sousedům v Polsku.
Odjíždíme krátce po deváté ráno směrem na Stárkov, Polici nad Metují a Meziměstí v obvyklé sestavě poslední doby-Jirka s Denisou, Eva a já. Pep oslavoval, tak musel dát přednost rodině. Ale určitě by se mu to líbilo.
Myslel jsem, že silnice na Broumov je již opravena, tak ji vyzkoušíme. Přesto, že uzavírka zmizela z mapy, silnice byla stále uzavřena a museli jsme objížďkou. Zbytečná ztráta času, mohli jsme tam jet přímo, co však dělat. Z Meziměstí jedeme do Walbrzychu. Po příšerných silnicích tohoto města se doslova dokodrcáme k Auchanu, kde jsme již doplněni o Jirku s Bárou. Vyměníme si nějaké Zloté a pokračujeme k cílovému místu, zámek Ksiaž. Na parkovišti, které je téměř celé zaplněno auty vládne zmatek. Nerudný a protivný dědek na nás pořád huláká a někam nás šibuje. Nakonec končíme na cestičce pod silnicí. Motorky na plném slunci, pod schodem. Máme obavy, jak odtud vyjedeme, ale nakonec to vše dobře dopadneme. Dáváme si naši oblíbenou krkovičku z grilu, polské pivo bez piva a jsme spokojeni. Ještě pár fotek na památku, mám jich plno z dřívějška, a pokračujeme.
Chtěl jsem ještě navštívit mauzoleum nacismu, které zde bylo za války vystavěno. Dnes je v neutěšeném stavu, ale nechtělo se mi již absolvovat další kilometry tankodromu. Ku chvále města je možno přiznat, že jeden z horších úseků silnice se rekonstruuje.
Jedeme tedy dál, k přehradní nádrži Lubachow. Cesta vede převážně pod stromy, tak se jede příjemněji. Objíždíme přehradu obsypanou auty a lidmi. Na druhé straně jsou pěkné pláže, plno lidí a loděk. To vše je obklopeno smíšenými lesy. Paráda. Někde v těch lesích je ukryt hrad Grodno. Nakonec ho nacházíme, respektive výchozí bod ke hradu, který je na kopci mezi stromy.
Vyšplháme tam, ale jsme trochu zklamáni. Na prospektech to vypadá jako super hrad, ale je to malé místo, kde navíc probíhá rekonstrukce, jistě potřebná a chvályhodná, ale nás zrovna nijak nepotěšila. Tak jen pár fotek a jdeme zpátky.
Pokračujeme směrem k domovu, přes Walim, kde jsou za obcí štoly, kutané vězni z koncentračního tábora Gross-Rosen, zřejmě pro účely vojenské výroby zbraní. Zajímavé, a málo známé je to, že tento tábor měl 60 poboček, z nich část byla i na našem území. V Trutnově-Poříčí, Libči, Bernarticích a jinde. To vše je uvedeno na informačních tabulích. Celý tento areál Walimských sztolni je v krásném a udržovaném stavu. Měli bychom si vzít ponaučení. Další známou věcí je to, že místa a památníky spjaté s II. světovou válkou jsou veřejnosti přístupné bezplatně. Ostatně je neetické komerčně využívat místa, kde hrůzy a útrapy připravily miliony lidí o životy. Jak proti tomu působí např. památník Terezín, kde je vstupné 210,- Kč. Zřejmě proto, aby se na utrpení vyrýžovali prachy. Musím se stydět za tento národ.
No nic. Pokračovali jsme obvyklou cestou na Nowou Rudu, kde mě zaskočil obchvat a jel jsem trochu jinudy nežli obvykle. Myslel jsem, že je to zajížďka, ale mapa mě vyvedla z omylu. Bylo to na stejno. Lepší v tom, že jsme jeli po pěkné silnici.
Pokračujeme na Radkow a Karlow. Silnicí Sta zatáček. Silnice je místy pěkná, místy již začíná být děravá. Jede se však krásnými partiemi mezi skalami, v lese. Projíždíte totiž Národním parkem Stolových hor. Z Karlowa již pokračuje mizerná silnice až po vjezd do Bludných skal. Je to něco podobného jako v Adršpachu, ale na menší rozloze a řekl bych i romantičtější. Byl jsem tam před časem, kde vstupné bylo směšné proti vstupu do Adršpašských skal. Zbytek silnice je opraven a lze jen litovat, že není celá. Tolik lidí, parkoviště plná turistů a aut. Zde jsou parkoviště vytvořena a lidé tak nemusí zajíždět do lesa a trnout hrůzou, který idiot jim dá „botičku“.
Nakonec kousek na Kudowa Zdroj ještě stavíme, pak již jen projíždíme lázněmi. Nevím, jak to v tom Polsku dělají, ale zdejší lázně se stále zvelebují, jsou nádherné. A v sobotním odpoledni plné lidí. Všude otevřeno, všude plné hospůdky. Paráda. A to jen v tomto kraji je podobných lázní plno. Jak to, že u nás se lázně zavírají, zejí prázdnotou a bojují za holé přežití? Není to i neurvalými způsoby podnikatelů, kteří chtějí během roku mít několik milionů na kontě? Své jsme viděli letos ve Františkových Lázních. Nedivím se, že zeli prázdnotou. Ale to nemá s ježděním nic podobného.
Domů jsme všichni dojeli v pohodě, zpoceni, i když jsme téměř celou cestu jeli jen v tričku. Bylo to prima poježdění s prima přáteli. Jen těch mizerných cest mohlo být méně.
A tak si přátelé užívejte. Srpen je tady, nebude to dlouho trvat a začne nás otravovat sníh. Tak toho s radostí využijme.
Jarda z Úpice
