Listopadový výlet
- Podrobnosti
- Zveřejněno 17. 11. 2013 11:35
- Napsal Jarda z Úpice
Sobota 16.11. má být příjemná, dokonce příležitostí vyrazit ke zdolání posledních pár kilometrů. Na poslední sváteční víkend k 28. říjnu jsem zdolával anginu a válel se v posteli, zatím co ostatní jezdili. Neseděl jsem v sedle již dlouho a ozýval se absťák. Sobotní dopoledne jsem absolvoval v lese s pejsky. Bylo docela krásně, sluníčko dělalo co mohlo, jemný mlžný opar to nádherně dokresloval. Již předem jsem byl rozhodnut, že tato sobota je ta pravá.
Okolo poledne se zatáhlo a sluníčko se válelo v peřinách. Na jednu světovou stranu mraky, na druhé mraky , sice malinko světlejší. Běhám od okna k oknu a přemýšlím. "Mám jet, nemám jet". Nakonec se strojím a vyrážím na krátký okruh kolem České Skalice. Není žádná velká zima, i když teploměr ukazuje nějakých 7°C , nefouká vítr, silnice jsou suché. Jsem nastrojen, tak směle do Rtyně v P. a dál přes Červenou Horu do Ratibořic. Pár žánrových snímků smutného zámeckého parku s osamělým zámkem. I tento čas má svoji krásnou atmosféru. Po chvilce pokračuji do Č. Skalice. Konečně zastavuji jednou u vojenského hřbitova. K tomu ta ponurá atmosféra patří. Pár snímků na náměstí a končím u Vietnamců v prodejně v Malé Skalici. Chtěl jsem nějaké žárovky, ale to co potřebuji v tom velikém sortimentu neměl. Tak dál. Nejprve jsem uvažoval s cestou na Kuks, ale tam jsem byl již několikrát. Tak tedy nakonec přece jen na Boušín. Sjíždím z Hořiček na Litoboř a Slatinu nad Úpou, s cílem kostelík na Boušíně. Je to místo známé z románu Babička od Boženy Němcové. Pamatuji si, jak jsme s rodiči chodili pěšky z Úpice do Ratibořic a na Boušínskou pouť. Kolem kostelíku bylo plno stánků a poutníků. Utkvělo mě to v paměti dodnes. Tentokrát jsem se vydal i pár kroků pod kostelík, ke kapličce se zázračnou vodou. Kdysi tam chodilo dost lidí, neboť to byla obvyklá zastávka při pěší cestě do Ratibořic. Chodívalo se z Havlovic, kde U Šiškovny začínala tzv. Panská cesta. Vyštěrkovaná, hladká a krásná cesta vinoucí se lesem podle řeky Úpy. Na poloviční cestě stojí dodnes Slatinský mlýn, od něho cesta pokračovala přes dřevěný Červený a Bílý most až ke Starému bělidlu a Viktorčině splavu. Cestou jsme se koupali v Úpě, opékali špekáčky, prostě idyla. Dnes je tato cesta, alespoň co jsem viděl já, rozbitá, rozrytá traktory lesáků, kteří neustále žvaní o tom, jak chrání lesy. Stačí se však podívat co po sobě zanechají po těžbě.
No nic, pokračuji a dělám pár snímků kolem řeky a Slatinského mlýna. Nakonec ještě zastavuji ve Rtyni na čs. Robin Oil a nakonec i u hřbitova. Pak již jen narychlo snímky Batňovického kostela v Zálesí a jsem doma. Mnoho jsem toho nenajel, ale byl jsem nesmírně rád, že jsem se na tu cestu vydal. Mrzelo mě jen, že jsem nejel někam dál, třeba cestou na Adršpach. Tak snad příště.
