Říjnové sváteční dny
- Podrobnosti
- Zveřejněno 30. 10. 2014 12:10
- Napsal Jarda z Úpice
Předsváteční pondělí a státní svátek v úterý.
V pondělí po poledni jsem se rozhodoval, jestli mám, nebo nemám na chvilku vyrazit na výlet. Nakonec mě manželka poslala projet, je hezky, teplo okolo 10°C tak proč váhat.
V jednu odpoledne tedy vyrážím na cestu. Pojedu na přehradu Les Království u D. Králové. Sice jsem tam byl již mnohokrát, ale podzimní příroda okolo bude jistě krásná. Vyfocenou ji mám rovněž mockrát, ale obvykle ze strany od B. Třemešné. Tak to vezmu obráceně.
Po nějaké půlhodince zastavuji na přehradě. Je zde dost aut a hlavně turistů. Procházím tedy po přehradě a opět fotím, nedá mi to. Povšiml jsem si, že nad parkovištěm na druhé straně přibylo krásné občerstvení a s krytou terasou na posezení. To nad elektrárnou, které známe je zatím stejné. A světe div se, obě měla v pondělí otevřeno. Linula se okolo libá vůně grilovaného masíčka a hosté čekali na mňamku. Byl jsem po obědě, tedy můžeme pokračovat.
Odjíždím na Bílou Třemešnou a zastavuji jen na skok na parkovišti před Královédvorskou ZOO. Nějak se to tu trochu mění a dlouho jsem tu nebyl. Ale musím říci, že mě to sem ani neláká. Považuji třeba jihlavskou, nebo libereckou ZOO za hezčí.
Pár snímků a jedeme na Kuks. Přes Stanovice, kde je historický železný obloukový most a vedle na Labi Šporkův mlýn. Dnes restaurace s možností ubytování. Bylo však zavřeno. No a to už odsud je jen pár kroků do Kuksu. Zastavuji na parkovišti blízko muzea techniky a motocyklů rodiny Erlebachů.
Tam jsem tedy nešel, byli jsme zde již několikrát. Expozici však vřele doporučuji. Je to příjemná všehochuť techniky. A provozují i stylovou kavárničku.
Já jsem jen obešel okolí, tentokrát jsem nešel ani ke špitálu. Jednak tam probíhají stavební práce a jednak jsme tam byli na jaře. A pak čas kvapí, sluníčko se chýlí k západu a za chvilku se ochladí.
Jedu tedy na Chvalkovice, kde udělám pár záběrů místního zámečku, kde Barunka Panklová jistou dobu pobývala na handlu v rodině správce.
No a pak již jen směrem na Hořičky a domů. Potěšilo mě, že silnice na Hořičkách je již otevřena a nabízí nový krásný a hladký asfalt.
Za dvě hodiny jsem byl doma po absolvování asi 70 kilometrů. A bylo mi fajn.
Svezl jsem se, něco trochu vyfotil a bylo mi fajn. Podzim je sice trochu chladnější, ale zato krásný. Tak toho musíme využít.
Úterý, Svátek vzniku Československa.
Od rána svítí sluníčko, obloha jak vymetená. To nelze nevyužít. Manželka je v práci, svátek nesvátek. Dnešní podnikatelé nic neuznávají a také nic neplatí. Žádné příplatky, jen pár korun a buzerace. To je dnešní styl podnikání. Jedu tedy sám.
Je poledne a odjíždím na čs. Autorest pro benzín. Slouží Eva, tak honem volá Jirkovi Chopperovi, že má jet se mnou. Jela by také, ale nemá ji kdo zastoupit.
Jedu tedy dát manželce klíče a popojíždím k Jirkovi. Právě oběduje, tak chvilku čekám. Mezi tím vyburcoval Jardu, nováčka v naší partě, který se k nám připojuje. Jeho žena něco povídá o zapíchnutém rýči v záhoně, ale to už motory přehlušují a Jarda má tak výmluvu.
Jedeme na Stárkov a v České Metuji odbočujeme na Skalku. Končí zde silnice, ale je zde plno krásných chalup. Většina kouzelně opravených, radost pohledět. Focení mi trochu komplikuje sluníčko v objektivu, ale nedá se nic dělat.
Jedeme dál, cílem je Hvězda v Broumovských stěnách. Jednak je zde krásná kaple od Diezenhofera ve tvaru hvězdy a jednak chata Hvězda s restaurací. Vyskáčeme po kamení až před chatu. Vypadá nefunkčně, ale záhy vidíme vycházet nějaké hosty. Tak jdeme na kávu. K našemu překvapení je restaurace naprosto zaplněná. Tak tak seženeme tři místa. Dáváme si kávu, my s Jirkou oblíbeného turka. Odolám svodům vrchního a tu palačinku si nedám. Určitě by mě chutnala, ale i tak nemohu pořádně dopnout bundu.
Chata je ve vnitř nádherná a tak se chvilku ohřejeme a pokračujeme jen na protější kopec, na Ostaš. Tady je krásné a velmi navštěvované místo s chatovou osadou, restaurací a skalním bludištěm. Opět plno aut a turistů. Kdo mohl, byl venku, v té krásné podzimní přírodě.
Restaurace byla zavřena, kilometr do kopce navštívit skalní bludiště se nikomu nechtělo, ani sloj Českých bratří nás nezlákala.
Chvilka lenošení uběhla a jedeme na Adršpach, kde je najednou rozkopaná silnice, zřejmě dělají kanalizaci. Projíždíme staveništěm, v prachu a bordelu. Ve čtyři odpoledne zastavuji doma. Sluníčko se již schovalo a nemá tedy co hřát. Tak ho nahradí hrnek čaje s rumem. A je také dobře.
Ujeli jsme skoro sto kilometrů v pohodě. Krajina okolo byla nádherná. Tak jako v pondělí i dnes jsme pár motorkářů potkali. Nedalo jim to jako nám.
A tak to má být.
Jarda
Fotky jsou zde:
