Poslední májový víkend
- Podrobnosti
- Zveřejněno 31. 5. 2015 18:35
- Napsal Jarda z Úpice
Výlet za krásami Libereckého kraje.
Jsem profesionálním důchodcem a mám tedy celých 24 hodin volných. Během dne sedám k počítači, sleduji několik webových stránek s počasím a žasnu, jak rozdílné předpovědi jsou. K tomu stále hledám nová a zajímavá místa, kam se jet podívat, abychom nejezdili stále stejnou trasou. Proto vítám jakýkoliv návrh na cestu a jedno jestli jsme tam byli, nebo ne. Přání bylo nesměle vysloveno, podívat se do motorkářského zázemí, Pekelných dolů.
Tak v sobotu jedeme. Trasa je navržena a čekám tedy nějakou odezvu. Pár nás jistě pojede.
V pátek bylo docela pěkné počasí, až tedy na odpoledne a večer. Lilo a hodinu u nás nešla elektrika, v Batňovicích tři hodiny. Co nás bude tedy čekat v sobotu?
Sobotní ráno bylo takové všelijaké, jen ne super. Ale na devátou se scházíme na čs. Autorest. Samoobslužný stojan si opět s námi hraje svoji záludnou hru. Nepodařilo se mi pořádně natankovat ani s obsluhou. Ale nějaký benzin je, tak hurá do světa. V Jičíně nás na desátou čeká parta z „východní sekce“, tak dotankuji tam. Vyrážíme v obvyklém počtu šesti motorek.
Pár minut po desáté jsme na místě. Stihli bychom to včas, ale ztratil jsem nevědomky štítek z reflektoru a kluci si toho všimli a přivezli ho.
Chvilku povídáme, obdivujeme Lvovu novou strojovnu, ale jedeme dál. V Jičíně jsou nějaké motocyklové závody, zřejmě opět povstala z popela dřívější Cena Prachovských skal.
Naše pravidelná zastávka na téhle trase je kavárna a cukrárna Stáza na náměstí v Sobotce. Dáváme si obvyklého „Turka“ a někteří mlsají, aby zvýšili energetické zásoby.
Pokračujeme dál k M. Boleslavi. Spustí se konečně drobný deštík, který nás fakticky doprovází až do Provodína, kde máme oběd v motorkářské hospodě Dřevěnka. Nic dramatického to nebylo, tak ani nevyndáváme nepromoky.
Po dobrém obědě pokračujeme k dalšímu cíli, hradu Sloup. Projíždíme Českou Lípou, zřejmě po lijáku, neboť všude je na silnici plno vody. Dojíždíme na Sloup a tady je silnice úplně suchá. A vykukuje sluníčko, které se nad námi smilovalo a po zbytek cesty nám věnuje trochu svého svitu.
Parkujeme pod hradem za 20,-Kč za motorku. Žádná sláva. Někteří tu již byli tak vartují u motorek, my jdeme na hrad. Já již po několikáté, ale co. Při naší poslední návštěvě bylo vstupné 40,-Kč, nyní 70,-Kč. Všechno se nějak podražuje, byť hrad je stále stejný, včetně služeb. V kase sedí nedůtklivý dědek a evidentně nemá náladu. Chceme slevu pro důchodce. Odsekne, že slevu pro důchodce nemají, jen pro seniory nad 65 let. No tak tedy slevu pro seniory. Naši snědí spoluobčané jsou údajně stále diskriminováni, ale proč jsou fakticky diskriminováni důchodci nevím. Je snad rozdíl mezi důchodcem pobírajícím důchod a seniorem nad 65 let? Oba jsou v důchodu s mizernou penzí.
Prolézáme zbytky hradu, fotíme a srandujeme na volné téma. Po půlhodince opouštíme hrad a pokračujeme do „Pekelek“. Naproti hradu je rozhledna Na Stráži, včetně nějaké chaty, ale prý se tam musí pěšky, tedy nic pro nás. Jedeme dál. Cestou míjíme sklárnu AJETO ve Svitavě. Sondoval jsem možnost exkurze, ale bohužel běžně je jen v pracovní dny. Nic jiného nenabízeli. Blížíme se ke sklárně, silnice plná aut, že se muselo kličkovat mezi auty a návštěvníky. Na dvoře je nějaká akce, plno lidí a dětí, tak se domnívám, že zde byl Dětský den. Nezastavujeme a pokračujeme dál. Po pár stech metrech míjíme Pusté, nebo také Psí kostely, bývalou zrcadlárnu a už šplháme na kopeček do Pekelek. Je zde mimořádně málo motorek. Dáváme si „pivo bez piva“, pokuřujeme a kyndáme o všem možném. Mezitím se nádvoří plní motorkami a většina motorkářů, nevím proč, mluví německy.
Nakonec se zvedáme a pokračujeme do Novin pod Ralskem. Zde je krásná technická památka Průrva Ploučnice, nebo také tzv. „Ďáblův chřtán“. Uměle vytvořený tunel pro Ploučnici vedl vodu k hamru. Dnes je na jeho místě jezírko. Nikdo se nekoupal a ani žádný vodák tady nebyl.
Tak pokračujeme dál. Mezi Lázněmi Kundraticemi a Osečnou je opět uzavřena silnice a musí se jet objížďkou. Již jsme tudy jeli. Tentokrát nám to je jedno, je to trochu blíž k našemu dalšímu cíli Kryštofovu Údolí.
Cestou do údolí míjíme krásné chalupy, některé ještě pamatují německé rodiny, jiné jsou již krásně rekonstruovány. Nad údolím se klene nádherný viadukt. Nebýt té mizerné rozbité silnice tak je to ráj.
Přijíždíme před pátou odpolední, a tedy se zdržíme do celé, abychom také jednou viděli orloj v chodu. V pět se vše spustí a je to velice pěkné. Samosebou pražskému orloji to nemůže konkurovat, ale trafostanice tak dostala jiný smysl a využití. Přátelé si ještě zašli do Prvorepublikové kavárny pro zmrzlinu a mlsají. Nemuset tam jít, tak bych si ji dal také. Tak až příště.
Nad námi na stráni stojí krásný kostelík sv. Kryštofa, ale ani tam nejdeme. Čas spěchá a domů je to ještě kus cesty.
Pokračujeme na Chrastavu, kde se napojujeme na libereckou rychlostku a pelášíme až do Jablonce nad Nisou, a přes Železný Brod a Semily na Vrchlabí. Ze Semil tentokrát jedeme podle Jizery, ale silnice je děsná, propadá se již několik let a naprosto nikdo s tím nic nedělá. Jen instalovali betonové zátarasy a zúžili silnici. Možná čekají, až to spadne úplně a nejlépe s plným autobusem. Pak bude o čem psát a třeba se dočkáme i opravy.
U vrchlabského letiště ještě na chvilku zastavujeme a loučíme s přáteli. Jedeme ještě přes Černý Důl po novém „koberci“ do Svobody nad Úpou a Trutnov. Tady se jen oddělí „východní sekce“, zatroubíme si a všichni již jedeme domů. My jsme doma na osmou večerní, Mikeš dorazil domů na devátou.
Docela prima jsme se svezli. Trochu jsme zmokli, trochu svítilo sluníčku, trochu bylo teplo, pak zase zima. Každý si svoje vybral. Nepotkali jsme žádnou nehodu, nehrozilo nám žádné nebezpečí, super. Pár aut se nám i uhýbalo, abychom mohli v klidu předjet, někteří ze sympatie blikli, nebo zatroubili. Pohoda na silnici. Ujeli jsme sice jen nějakých 330 kilometrů, ale naprosto v pohodě. A tak by to mělo být vždy. Cestou jsme potkali spousty motorek. Kam jeli nevíme, ale vždy jsme se s chutí pozdravili. Je to nejen vyjádření sounáležitosti, ale i přání šťastné cesty. Je evidentní, že při troše dobré vůle se všichni na silnici vejdou. Můžeme si jen přát, aby se to stalo nepsaným zvykem.
Užívejte si i Vy, přátelé.
Jarda z Úpice
Fotky z cesty
