Za vojenskou technikou do Lešan
- Podrobnosti
- Zveřejněno 23. 8. 2015 12:49
- Napsal Jarda z Úpice
Výlet za vojenskou technikou do Lešan.
Výlet do Lešan, aneb povedený-nepovedený výlet. Cestujeme, poznáváme a máme z cest plno zážitků. Trochu mi dochází náměty, tak vítám každý návrh na výlet. Zaslechl jsem nesmělý hlas, že by bylo dobré jet do vojenského muzea, tedy do Lešan. Huráááá, konečně zase nějaký námět. My jsme tam byli, ale to je již 6 let.
Protože se před každou cestou poctivě připravuji, tak jsem využil stránky Mapy.cz, kde jsem navolil nejkratší, respektive optimální cestu. Přes Prahu jsem to zamítl, protože avizovali potíže na rozkopaném okruhu. A navíc jsem ve Vrbovce nic nechtěl. Připravil jsem si malý taháček, protože jsou místa, kde jsem nikdy neprojížděl, což byla zrovna tato cesta, ale zůstal ukryt v tašce.
Na mé němé navigaci jsem navolil rovněž trasu a vyrazili jsme. Tolik mizerných a rozkopaných míst jsme za poslední roky neprojeli co letos. Ale cíle bylo dosaženo, přestože navigace použila nějakou jinou mapu. A tak jsem byl na ni docela odkázán.
Ale popořádku.
Scházíme se na čs. Autorest, či 24 tank, jak je na reklamní tabuli. Sešlo se nás šest motorek, další se přidali na Výšince a ve Dvoře Králové. A tak v deseti motorkách se dvanácti pasažéry uháníme k cíli.
První zádrhel, ale o něm jsem věděl, jsou závody v Hořicích, a tudíž je objížďka. Tu nakonec dobře známe, takže žádný problém. V pohodě to objíždíme a netrvá než dvě hodiny a jsme v Poděbradech na čs. Robin Oil. Dáváme si kávu, tentokrát žádný Jiřinčin koláč k ní není.
Pokračujeme na Sadskou a Český Brod. Odtud na Mukařov a tady byla první rozkopaná vesnice a objížďka. Konečně jsme v Mukařově a tady poslechnu navigaci, byť si nejsem jist. Chtěl jsem na Tehov, ona na Tehovice. Projíždíme takovými asfaltovanými tankodromy, že to nemá obdoby. A všude možně se kope a objíždí. A to jsem studoval trasu i s avizovanými zádrhely. Mnoho těchto problémů ani není nikde uvedeno. Navigace říká (tedy obrazně řečeno, ona nemluví) zahni vlevo. Tam je zákaz, jedu tedy někam dál. Na displeji je dlouhou dobu nápis přepočítávám, místo navigování. Pak mě šipka ukazuje, že je nutno se někde otočit, ještě, že to nemusím poslouchat.
Kličkovali jsme tím neznámým krásným krajem, projeli zcela bezvýznamné obce, ale také i známé. Například Štiřín se známým zámkem a s tím spojenou kausou. Velké Popovice s kozlem Oldou v ohrádce. Nakonec skutečně stojíme na téměř obsazeném parkovišti před muzeem.
Procházíme pavilony s technikou a snažíme se něco zachytit fotoaparáty. Nám se to moc nedaří, všude je přítmí a foťák má svoji chytrou hlavu, tak si dělá, co chce. Ještě že Tridacovi se to dařilo.
Nakonec se vydáváme na další cestu. Čas silně pokročil, takže jsem vynechal muzeum motocyklů v Netvořicích, i muzejíčko smaltu, rovněž tam. Dalším mým tajným cílem byla návštěva sklárny Tasice na Havlíčkobrodsku, kde bylo setkání automobilových veteránů. Navigace navigovala, ale jinudy, než jsem já měl v paměti z mapy. Poslechl jsem ji, a to bylo také konečné řešení.
Nakonec jsme opět po objížďce skončili v Ostředku u Sázavy. Zastavili jsme v restauraci na pozdní oběd, nebo brzkou večeři, jak komu to pasuje. No a potom čas tak kvapil, že jsem navolil cestu domů, byť ji znám z mnoha cest tímto krajem. Nakonec jsme v Sázavě dotankovali a přes Kutnou Horu se přehnali k domovu.
Zastavili jsme jen na skok na Kačině. Mají tu točenou zmrzku a i ten zámek za pár fotek stojí. A pak již jedním tahem k domovu. Už jsem nevěděl, jak si mám sednout, svaly mi ve dřevo tuhly, prsty brněly, ale domov se blížil.
Najeli za dvanáct hodin na cestě svých 360 kilometrů, což není nijak moc, ale nám to již dává pořádný záhul.
Nepotkala nás žádná nesnáz, nepočítaje díry na silnici a objížďky, žádná nehoda ani nikde v dohledu. A tak to má být. Bylo docela pěkně, vedra pominula a déšť byl kdesi mimo nás. Motorky jeli jak o závod, tak co si více přát.
Doufám, že i vy ostatní jste si ten čas užili. My jsme motorek potkali nepočítaně.
A tak to má být.
Jarda z Úpice
