Dožínky v polské Lomnici
- Podrobnosti
- Zveřejněno 11. 10. 2015 11:38
- Napsal Jarda z Úpice
Dožínkové slavnosti v polské Lomnici.
Podzim je v plném proudu a závěr sezóny se nezadržitelně blíží, ať chceme, nebo nechceme. Sluníčko už předává energii, aby se neřeklo, zimní chlad je čím dál tím znatelnější. To nás ale nemůže odradit od dalšího výletu, byť jejich délka se neustále zkracuje. Příroda doslova hýří barvami, po silnici se povaluje listí, které tak nádherně proháníte svoji motorkou. Je to krásný a kouzelný čas.
Tak jako vloni, i letos jsme jeli omrknout slavnost dožínek v polské Lomnici. Vloni sami, letos v sedmi motorkách. Vloni jsme na dožínky narazili zcela náhodně, letos to tedy bylo již cíleně.
Sobotní ráno bylo pošmourné, v Úpici dokonce ráno pršelo. Tak jsem brzy ráno náš výlet zrušil Nakonec se, ale vše obrátilo k lepšímu.
Sluníčko vykouklo, trochu ohřálo vzduch, ale opravdu jen trochu. Bylo celých 5°C, ale polojasno. Scházíme se po několika SMSkách na našem obvyklém startovacím místě a na desátou se vydáváme na cestu. V Libči přibereme další dvě motorky a pokračujeme do Královce. Vyměníme nějaké zloté u vietnamky v krámě a jedeme přes Lubawku do Kowar. Silnice je lemována krásně zbarvenými listnáči, kroutí se jako had, ale my ji známe z našich cest.
Chtěl jsem se zastavit v Miszkowicicch v Hostinci nad Bukowkou, ale nakonec jsem od toho upustil. Celkem dobře, jak se později ukázalo. Otevírají až v poledne.
Přijíždíme do Kowar a volím jinou cestu než přes obvyklé Myslakowice. Jedeme vpravo, kolem krásných sanatorií, připadá mi to, že to je jakási, snad bývalá, lázeňská část Kowar. Ještě předtím je Dům kata, kde je muzeum mučidel. Bylo otevřeno, ale to navštívíme někdy jindy. Stoupáme do kopce nad Kowary a po úzké silničce míříme na Gruszkow a mezi baráky uličkou, tedy parádní zkratkou, do Karpnik. Tady zastavujeme před hrádkem, mimochodem krásně restaurovaným. Potřebujeme se trochu zahřát, zakouřit si a děvčata navštíví krásné toalety, prý jak pro princezny. Jiřinka sebou veze svoji krabici, která obvykle skrývá nějaké dobroty. Tak tentokrát to byl báječný jablkový koláč. Mlsáme a pokračujeme do Lomnice, je to slabých 5 kilometrů. Zde je již plno obsazených parkovišť, tak volím parkoviště u nedalekého krásného zámku Wojanow. Tady je místo a na dožínky to není ani 500 metrů. Návštěvníků je zde plno, ale vloni to bylo mnohem více. Faktem je, že to byla neděle a bylo mnohem tepleji.
Před hostincem Stará stáj je plno stánků, tentokrát jsou stánky i na druhé straně silnice, neboť stodola je od loňska opravena a probíhá zde Octoberfest v malém. Dávám si můj oblíbený mini oštěpek na grilu s brusinkovou marmeládou. Skvělé.
Jsme zmrzlí, tak šupajdíme do Stájně na kávu. Ohřejeme se a honí nás mlsná. My jsme příznivci grilované krkovičky, tak tedy tu a grilovanou klobásu. S Alenou se podělíme a je nám prima. Okukujeme a trochu fotíme všechny ty nabízené výrobky a mít více peněz a místa tak neodoláme. Když nic, tak ty malované hodiny by se mi líbili.
Čas ubíhá, tak se chystáme k domovu. Vynechám Karpacz, který jsem měl v plánu i s návštěvou kostelíka Wang. Někdy v létě bude vhodnější čas. Navíc jsme utratili všechny zloté.
Jedeme tedy zpět, tentokrát přes ony Myslakowice. Koukám po pangejtu, neboť tam ráno byl poražený divočák a prý jezevec. Já myslel, že to byl pes. Nakonec jsem na křižovatce přehlédl odbočku a jel přímo na Kamennou Goru, místo na Lubawku. Měl jsem v úmyslu jet přes Pomezní boudy a dát si tam kávu. Tedy pokud bude někde otevřená hospoda.
Jedeme tedy na „Kamenku“ a přemýšlím, jestli je ta odbočka před ní na Miszkowice. Kdysi tudy byla objížďka, ale už to pořádně nepamatuji. Nakonec vidím v křižovatce ukazatel na Miszkowice. Tak tedy tudy tam. Krásná opravená silnice. A jistě pojedeme okolo Hostince nad Bukowkou. Nakonec ano. Dojíždíme tam a jdu osondovat, zda je možno platit v českých. Prý žádný problém. Tak navštěvujeme nádherný hostinec s kouzelným areálem. Něco parádního. Dáváme si kávu, někteří pro zahřátí zmrzlinový pohár. Po chvíli pokračujeme k domovu. Domů jsme přijeli okolo páté. Doma bylo příjemně teploučko, máme totiž doma návštěvu s naší malou Viktorkou, tak topíme, aby nezmrzla.
Krásně jsme se svezli, a to jsme ujeli pouhých 150 kilometrů. Byla zima, ale bylo to prima i tak. A tak užíváme hezkého počasí a doufáme, že se ještě svezeme alespoň tak, jako vloni. Ještě nás čeká několik akcí, kterých se pravidelně účastníme.
Užívejte si i vy, a hlavně v pohodě.
Jarda z Úpice
