Je duben, tak honem do Poděbrad!

Poděbrady nejsou jen na srdce…

Duben, měsíc obvykle nevyzpytatelného počasí, měsíc, kdy by již mělo být hezky, nás letos poněkud s předchozím březnem udivuje. Ale začátek, ten se mu letos vydařil. Bylo pěkně, tak honem do sedel a my pelášíme do Poděbrad.

Poděbrady, lázně pomáhající nejen kardiakům, ale duším motorkářů. Tam se již po dlouhý čas vypravují Harlejáři z Prahy, dnes doplněny o kolonu dalších motorek napříč značkami. My, mimopražští jezdíme do Poděbrad tu kolonu přivítat.

 

 

Sraz máme na obvyklém místě v Úpici. Sluníčko pomalu vylézá, ale mrazík má ještě převahu a „šedivák“ pokrývá kde co. Je devět hodin a vydáváme se na cestu. Další nás již očekávají v Č. Skalici. Pokračujeme v pohodě až do Chlumce n. C., kde je každé místo obsazeno motorkáři. Azyl nám poskytuje pumpa na výjezdu. S kafíčkem v ruce pozorujeme kolonu pardubičáků s HaDem, kteří mají stejný cíl. Tak tedy pokračujeme. Míjíme je v Odřepsech a to je již jen skok do Poděbrad. Jako tradičně jedu na náměstí. Vždy se mi zde podaří zaparkovat. Tak tomu bylo i tentokrát. Naše kolona se tam ještě vtěsnala.

Netrvá dlouho a pražáci jsou tady. Počkáme na přejezd kolony a jdeme na kolonádu omrknout motorky. Zahlédl jsem i Indiána, tak ho musím ukázat Aleně, kdyby mi ho náhodou chtěla koupit, tak aby věděla, který je ten pravý.

Nakonec jich tam byla pěkná řádka.  Ten „můj“ v mé oblíbené kombinaci červená-krémová, ten samý modro-krémový a do třetice ještě šedo-černý. Trochu jiný ve správné červené, protože indiáni byli nazýváni „rudochy“. Navíc tam stálo několik strojů Indian Scout, ale to není ta moje krevní skupina.

Prošli jsme jen polovinu promenády a pomalu se chystali na zpáteční cestu. Jedeme na oběd. Tentokrát jsem vyhlédl známý „bramborákový“ motorest v Senici u Poděbrad.

Prima jsme se najedli a pokračovali na Městec Králové, Nový Bydžov a Hořice. V plánu bylo ještě kafíčko, tak zastavuji před restaurací v Dachové u Hořic. Dáváme si kávu a dojídáme bezvadný jablkový koláč, který upekla Jiřinka a vzala sebou na cestu, což takto často činí.

Zde jsme se před lety sešli v devíti lidech a založili tradici Motorkářů nad 60 let, která dnes čítá několik set členů.

Potom už mažeme k domovu. Byla to prima akce. Potkali jsme s pár přáteli a bylo nám fajn. Tedy alespoň moje „motorkářské“ srdce bylo zase oblaženo. Ve večerních zprávách byla malá ukázka redaktora, který tentokrát tvořil „baťůžek“ kamarádovi. Prý tam bylo na 4000 motorek. Pravdou je, že tak nabité Poděbrady dlouho nebyly. Tak díky sv. Petře, že jsi to vzal za správný konec s tím počasím.

No a já? Celou neděli jsem skučel, protože ta bolavá záda dostala zabrat. Snad už to přejde.

Musím jezdit, od toho mám motorku.

Tak přátelé, užívejte si počasí a jara. A ať vás nepotká nehoda, nebo bolavá záda jako mě.

Jarda z Úpice

Tady jsou fotky k nahlédnutí:

Další informace