Jak se mi pos...., tedy, podělala letošní sezóna.
- Podrobnosti
- Zveřejněno 27. 6. 2016 9:49
- Napsal Jarda z Úpice
Pár slov o tom, co mě potkalo a o co jsem nikdy nestál. Přimělo mi to vynechat některá setkání, na které jsem se těšil, vynechal jsem plno oblíbených akcí, a ještě jich řadu vynechám. O plánovaných výletech nemluvě. Chtě nechtě jsem musel přehodnotit své plány a znovu určit priority. Nezávidím těm, co mohou jezdit. Jen lituji, že nemohu být s nimi.Těch pár řádků není ani varování, osudu zřejmě nikdo neunikne. Co je komu souzeno nikdo asi neovlivní.
V roce 2015 jsme jezdili v pohodě ještě předposlední den roku. Těšil jsem se, že ta sezóna roku 2016 nastane bez dlouhé pauzy, jako tomu bylo v letech předchozích. Proto ani nijak nezazimovávám motorku. Jenže počasí nám mnoho nepřálo, tak jsem chodil alespoň s naší Betynkou a Ájou na procházky.
Trochu jsem v lednu promáchal boty, ale kdo by tomu věnoval nějakou pozornost. Bolavá záda z nastuzení člověka provází během života a nikdy se nic dramatického nedělo. A ani tentokrát to ničemu nenasvědčovalo.
Počasí se konečně trochu umoudřilo a tak byla příležitost k jarnímu svezení. Na výstavu motocyklů v Praze jsme jeli tentokrát autem, ale již v polovině března jsem si udělal výlet po okolí, o týden později i s Alenou na Kuks a přehradu Les Království. Začátkem dubna jsme jeli do Poděbrad na setkání s Harlejáři. Bylo mi fajn a myslel jsem, že je všemu trápení konec. Ale ouha, pak to přišlo.
Najednou mi přestávali sloužit nohy. Nakonec jsem se do konce dubna válel v trutnovské nemocnici. Prodělal jsem několikerá vyšetření, bohužel jen ne to, které by odhalilo začátek problémů.
Problém a bolesti gradovaly tak, že nejlepší bylo skočit z balkonu, nebýt tak nízko. Sanita mě vozila do nemocnice a zpátky jeden den, druhý den, a nic. Vždy mě poslali domů, že nic nevidí za problém a mé ukrutné bolesti nezažili. Nakonec opět pondělí, opět cesta do Trutnova. Tentokrát sloužil pan primář. A tak mně bylo opětovně přiděleno lůžko a konečně se něco hnulo. V úterý najednou vyšetření na magnetické rezonanci a ve středu jsem pelášil do Hradce na Neurochirurgii. Diagnóza zněla - vyhřezlá plotýnka. V pondělí operace a bylo po bolestech. Rekonvalescence se poněkud protáhla, protože příliš dlouho trvalo, než k operaci došlo. Nicméně jsem se, sice obtížně, ale přece jen, pohyboval po vlastní ose. Abych nezabíral zbytečně místo, byl jsem ještě na týden přesunut opět do Trutnova. Nakonec jsem se po dlouhé době opět ocitl doma. Sice nemám polohovatelnou postel, takže trochu trpím, ale jsem doma. Nemohu moc sedět, nevydržím až tak chodit, ani to ležení není to pravé, ale pomalu a jistě se to lepší. Francouzské hole mi půjčil Ruda, jinak bych se ani nehnul. Tak je používám stále, i při procházkách venku. Na houby to s nimi nebude to pravé, ale naštěstí občas něco přinesou kluci.
Ocitl jsem se na startovní čáře maratonu, který musím absolvovat, než budu moci vystrkat motorku z garáže. Prvním cílem je jít opět s holkami na procházku, druhým splnění bodu č. 15 z obdrženého seznamu co smíte a nesmíte po operaci páteře a nakonec svezení se na motorce.
Koncem července mám kontrolu v Trutnově, potom nějaké rehabilitace a nakonec lázně. Musím se tedy modlit, aby vše dobře dopadlo a případně v říjnu mohl udělat výlet na Sendraž.
Chtěl bych jen uvést, že mentorování o zdraví a jízdách v zimě v tomto případě neplatila. Za celý dosavadní život jsem usilovně pracoval nevědomky na poškozování páteře, neboť lékařka mi říkala, že je celá na výměnu, ale to prý dosud neumí. Tak si ji musím nechat.
Nakonec to přineslo i některá pozitiva díky absolvovaným prohlídkám. Musím rovněž poděkovat všem těm, kteří mi drželi palce a přáli uzdravení. Bylo dost i těch, kteří mě navštívili doma a dokonce i v obou špitálech. Ty lze nazvat skutečnými přáteli. Už se těším, až zase s nimi společně vyjedeme.
Pokud můžete tak si užívejte na silnici, na výletech s přáteli, nebo i sami. Bohužel nikdo neví, co ho v životě potká.
Tak vzhůru na asfalt. Foťte a pište, cestuji prstem po mapě s vámi.
Jarda
