Jedeme do Kopřivnických muzeí
- Podrobnosti
- Zveřejněno 6. 7. 2018 11:00
- Napsal Jarda z Úpice
Do Kopřivnice za poznáním…
Již dlouho jsem spřádal plány na cestu do Kopřivnice. Do muzea legendárních automobilů Tatra a do soukromého muzea automobilů a motocyklů Oldtimer Kopřivnice. Závěrem měla být, a byla, prohlídka Štramberku.
Protože cesta je to poněkud delší, zvolili jsme variantu jízdu autem. Plechovkou bez střechy, jak to nazval Olda PPS, polomotorkou, jak to nazývám já. Vítr ve vlasech vás oblažuje lépe než na motorce, sedíte také, ale pohodlněji. Ale na tom snad ani nezáleží, čím jedete, jako je důležitější cíl cesty.
Rozhodl jsem se jet po dálnici, aby nám to lépe ubývalo. Z domova vyrážíme něco před osmou ranní a zastavujeme až v Č. Třebové na tankování a zakoupení dálniční známky. Martýrium nás teprve čekalo. Za Moravskou Třebovou byla kolona vozidel, okolo Studené Loučky až do Mohelnice. Pomalu hodinu jsme poskakovali po metrech, slunce pralo jak o závod, děsný. A to jsem si myslel, že to bude ve svátek klidnější. Ale ty mračna kamionů mě z toho vyvedli.
No ale konečně jsme na dálnici a můžeme uhánět. Dálnice z Mohelnice na Olomouc je jedna hrůza, nedivím se tomu, že většina aut jezdí v levém pruhu, protože v tom pravém to je o nervy. Míjíme Olomouc a po rozkopané dálnici jedeme až k Lipníku, kde je motorest U Čendy. Kdysi byl o kousek jinde, na hlavní silnici. Tak chvilku postojíme, vyfotil jsem nějakého jinostránce s Can-Anam Spyderem a vlekem. Paráda.
Nedá se nic dělat a pokračujeme po rozkopané, jednoproudé dálnicí k cíli. Konečně odbočujeme a opět po rozkopaných silnicích, nájezdech, sjezdech a oraništích jedeme na Kopřivnici. Cedule kolem jsou matoucí, protože jedna říká vlevo, jiná vpravo. A i když jsem doma koukal do map, realita je naprosto jiná, navíc si to nepamatuji. Nakonec ale zastavujeme na parkovišti u Billy, odkud je to již jen kousek k muzeu Tatra.
Platíme seniorské vstupné, kontrolujeme plno informačních tabulek, jako že fotit a filmovat smíte, ale nesmíte použít blesk a podobně. Hlavně je všude a velkými písmeny uvedeno, že dotýkati se exponátů nejen, že není dovoleno, ale je to přímo zakázáno. Chodíme a fotíme bez blesku, pak vidíme, že někteří těch pokynů nedbají, tak i my občas použijeme blesk v místech, která jsou snad úmyslně potemnělá. Muzeum skýtá několik pěkných exponátů, ale celkově mě to zklamalo, moje představa tohoto muzea byla poněkud jiná. Projdeme ještě moderní expozicí věnovanou Emilu Zátopkovi, ale ta modernost nikoho moc neláká, tak i my se zde nijak dlouho nezdržíme.
Dalším cílem je Auto Moto Muzeum Oldtimer Kopřivnice. Je to jen pár set metrů, tak jsme tam hnedle. Naproti je restaurace, a vzhledem k tomu, že jsou dvě odpoledne, jdeme nejprve na oběd. Dlouho jsme nečekali a slupli docela dobrý oběd a hurá naproti do muzea. Tady je v patře obchoďáku nádherné muzeum se skvělými exponáty. Co jsem si všiml, a co se pomalu vrací opět na výsluní, jsou kabriolety. Nevím, jestli za první republiky bylo lepší počasí, ale každé druhé vyrobené auto byl snad kabriolet. Tady můžeme fotit bez obav, ale prostory jsou trochu stísněné, tak nelze vše vyfotit, jak bychom si přáli. Opouštíme tu nádheru a jedeme do Štramberku. Krásné městečko na stráni s hradem a známou věží Trúba se nad ním tyčí jak raketa. Všude plno lidí, sluníčko plní plán na dvěstě procent a tak sedíme chvilku na náměstí ve stínu lípy. Šel bych nahoru, ale ani se mi moc nechce, kalhoty se mi lepí na tělo a tričko by se dalo ždímat. A navíc jsem tam kdysi byl. Kdo by chtěl vidět více, sebere se a pojede to zkouknout na vlastní oči. Navíc je zde muzeum Z. Buriana, kreslíře těch krásných potvor a pravěkých lovců. Jeskyně Šipka byla místem mnoha objevů po našich předcích. To nám je ale již trochu jedno, zvedáme se a pokračujeme k domovu. Je již pozdní odpoledne a před sebou máme ještě flák cesty. Ještě posedíme chvilku u studené Kofoly a hotovo.
Projíždíme ještě Štramberkem, a nakonec jedeme směr N. Jičín. Odbočit na nastalé křižovatce doleva nemůžeme, cedule na N. Jičín ukazuje doprava. Jedeme opět stavbou několik kilometrů, pak se různě kroutíme nahoru a dolů a opět stavbou pokračujeme. Nakonec přijíždíme, ale v opačném směru, na tu samou křižovatku. Tak jen kvůli tomu jsme najeli minimálně deset kilometrů na víc. A to nás těch rozkopaných úseků a semaforů čekalo ještě několik. Měl jsem pocit, že ta Morava je celá rozkopaná. Projíždíme známým Kunínem, kde se z dobrého kravského mléka dělá to prodávané mizerné. Nakonec ještě tankujeme v Hradci nad Moravicí, chvilku sedíme ve stínu a pokračujeme dál. Zdejší krásný zámek jen míjíme. No a pak je již Opava a po krásné silnici plné zatáček a horizontů jedeme až domů. Projíždíme Bruntálem, Rýmařovem, mihneme se kolem motorestu Skřítek, projíždíme Rapotínem, kde je to příšerné muzeum a ZOO koutek U Havlíčků. Nevím, jestli se to tam již zlepšilo, ale ještě nedávno to byl děs.
Začalo krápat, pak najednou se přihnal liják, tak honem vytáhnout střechu a z kabrioletu udělat kupé. Pak ať si prší. Voda vydržela někam za Bludov a bylo po srandě. No ale s tou střechou jsme dojeli až domů. Zastavili jsme ještě u pumpy kolem Letohradu, přepadl nás hlad. Tak si dáme svačinku a přisedneme ke dvěma motorkářům, ze kterých se vyklubal jeden stálý návštěvník Motodědků v Kostelci nad Orlicí. Tak jsme povídali, obloha se poněkud zatemnila, tak jedeme dál. Domů již přijíždíme za tmy, je také deset večer.
Jsme poněkud uondáni z cesty, já za poslední dva dny najel pomalu tisíc kilometrů. Sice autem, ale i tak. Tahle cesta z toho ukrojila skoro 600 kiláků. A byli jsme rádi, že jsme to nejeli na motorce.
Ale přes to všechno to bylo prima. Cestou jsme potkávali stovky motorek, zejména H-D, podle zvuku, asi uháněly do Prahy na sraz.
No a dnes jsme chtěli jet zase jednou na motorce. Trutnovští se dívali stále na radar, a zdálo se jim, že bychom mohli zmoknout. Tak jsme to zrušili, ale myslím, že zbytečně. Zatím co tady píši, venku je stále hezčeji. Naštěstí máme ještě dva dny v zásobě. Tak uvidíme.
Užívejte si přátelé jako my, nebo snad ještě lépe, ať má každý radost z toho svého počínání. A v Černé kronice ať raději píší o katastrofální neúrodě banánů, než o nehodách, a nehodách motorkářů vůbec.
Jarda
Tady jsou fotky z výletu:
