Červencová jízda do Benešova nad Ploučnicí
- Podrobnosti
- Zveřejněno 5. 7. 2020 9:01
- Napsal Jarda z Úpice
Výlet do Benešova nad Ploučnicí na první červencovou sobotu.
Tak, jako většina národa, sleduji předpovědi počasí, zejména na víkend. A na sobotu 4.7. a přilehlé svátky byla předpověď příznivá. Tak se pojede na výlet. Manželce se nechtělo, ale nakonec musela dobrovolně jet. Vybral jsem si již delší dobu plánovaný výlet do Benešova nad Ploučnicí, kde je celý soubor zámků tzv. Saské renesance. Celkem jich je pět, plus další zajímavosti.
Je ráno, půl deváté a vydáváme se na cestu. Stále jsem volil mezi alternativou přes Mnichovo Hradiště a Zákupy do České Lípy, nebo po nádherné silnici přes M. Boleslav, Doksy a směr Č. Lípa. Z Č. Lípy pak již byla trasa stejná přes Žandov do Benešova. Zvolil jsem nakonec variantu přes M. Boleslav. Provoz byl mimořádně silný, ale stačili jsme všem. Profrčeli jsme okolo Bělé pod Bezdězem, kde naši mladí kdysi bydleli, obdivovali hrad Bezděz, který se tyčí majestátně nad krajinou a rybníkem Máchovo jezero. Takto jsme dojeli až do Jestřebí. Cedule u silnice nás upozorňovala na uzavírku směrem na Zahrádky. Nebudete tomu věřit, ale nějaký debil nechal uzavřít tuto silnici od soboty 4.7.2020, v den začínajících svátků, první prázdninový víkend. Sadím krk, že po celý víkend tam nikdo nehrábl. To vše se samozřejmě projevilo na dopravě. Ze všech příjezdů do Jestřebí byly obrovské kolony vozidel. Objížďka vedla obousměrně přes Provodín. A aby toho nebylo málo, byl tam zúžený profil na můstku a semafory. Doslova se vše plazilo šnečím tempem. Provodín byl zcela paralyzován. Nakonec jsme se z toho vymotali a projížděli okolo několika kilometrové kolony směrem opačným.
Pak již po pár kilometrech jsme v Č. Lípě, odbočujeme na Děčín a netušíme, co za martýrium nás ještě čeká. Silnice se opravuje a to na několika po sobě jdoucích úsecích. Na silnici číhá snad deset semaforů, výtluky, vyfrézovaná místa, ostré hrany a štěrk. Takto to známe z mnoha akcí na silnicích. Mimo jediného semaforu vždy stojíme na červenou, a dobu. Dokonce se spustil i větrák chlazení, což je co říci. Vidlice dostaly za celou cestu tolik ran, že to nepamatují, a to se snažím všem místům vyhnout. A to jsem vše kontroloval na internetu, zejména na Mapy.cz.
Nakonec tedy zaparkujeme v Benešově na Náměstí Míru, dokonce ve stínu. Náměstí je svažité a většina pokryta starou kamennou dlažbou, po které se blbě chodí i parkuje. Jdeme obhlédnout soubor zámků. Je to takové zvláštní, pět zámků pohromadě. Je to ale krásně malebné. Fotíme a obejdeme vše, co se dá.
Já se nakonec uvolím a jdu na prohlídku tzv. Horního zámku, neboť je právě jedna hodina a čas prohlídky. Zakupuji lístek, ale zapomněl jsem se hlásit o slevový pro seniory. Tak jsem dostal plné vstupné a vysvětlení, že na to nevypadám. Tak jsem poděkoval za poklonu. A slečna měla by jít na oční.
Procházíme Horním zámkem, kde je více méně jen jakási galerie majitelů a pár dochovaných artefaktů. Kdysi prý byly všechny zámky propojeny mezi sebou a kostelem krytou venkovní chodbou. Z té se nic nezachovalo, protože v dobách budování reálného socialismu všude sídlili zemědělci, byly zde sklady všeho možného, byty a kanceláře. Nakonec tedy celý zdevastovaný areál odkoupilo město a posléze jej přenechalo Národnímu památkovému ústavu. Dolní zámek dokonce vyhořel včetně mobiliáře v roce 1969. I když toho mnoho k vidění není, přece jen několik krásných vykládaných stropů by stálo za vyfocení. Ale všude je zakázáno focení. Nevím proč, ale je to tak.
Skončila prohlídka a my jdeme na oběd. Hotel, restaurace a bufet U Jelena. Dáváme si klasiku smažený sýr a krokety, i když jídelní lístek nabízí velké množství jídel a to za velmi příznivé ceny s porcemi, které jen málokde dostanete. Ani jsme to nesnědli.
Zvedáme se, jsme nějak uchození, zejména já. Z té nepohodlné dlažby a vysokých bot. Pokračujeme k domovu. Jedeme nejkratší cestou na Č. Kamenici a po hlavní silnici Děčín – Liberec. Mineme Kamenický Šenov a zastavíme jen na skok v Práchni, navštívit Panskou skálu se svými čedičovými varhany. Všude plno lidí, až je to otravné. Známe tato místa z minulosti a obvykle zde nikdo nikdy nebyl. Dnes po tom všichni lozí jako po Himalájích.
Pokračujeme k domovu, původně jsem zamýšlel navštívit Pekelné doly, motorkářské doupě, ale nechám to na jindy. Poslední zastávku děláme v Ž. Brodě na pumpě Benzina, tak jako obvykle. Projíždíme rozkopaným Vrchlabím, stojíme opět na semaforu v Rudníku a poslední semafor nás zastavuje v Úpici, kilometr před domovem. Je půl sedmé navečer a stojíme doma před garáží. Naše psí slečny nás vítají, jako by nás neviděly týden. Ujeli jsme něco málo přes 350 kilometrů v pohodě, bez problémů. Naše letitá Kawina s najetými téměř 110 000 kilometrů šlapala jak hodinky. Naštěstí nebylo až takové vedro, ale i tak jsme toho měli dost.
Na cestě jsme potkali spousty motorkářů, nevyjímaje hromady aut a cyklistů. Zcela neobvykle i spousty kabrioletů, však k tomu bylo i počasí. Všichni se na silnici vešli a tak jedinou bouračku jsme viděli v Trutnově u Alberta. Tak jsme to objeli a bylo. Po celé cestě jsme naráželi na celou řadu dopravních omezení a opravovaných úseků, maximální povolená rychlost 30 km byla nejčastější značka, ale nikde se nepracovalo. Ani na jediném místě. Tempo oprav by mělo být zaneseno do Guinesovi knihy rekordů v kategorii nejpomalejší opravy komunikací. Jistě bychom byli na prvním místě.
Takže přejeme všem samé hezké zážitky a pohodovou jízdu.
Jarda z Úpice
Fotky Benešov 1 a Benešov 2: https://jardazupice.rajce.idnes.cz/
Mapa: https://mapy.cz/s/lutenufogu
