Za Ámosem do Brandýsa na Orlicí

Podrobnosti: Zveřejněno 29. 7. 2020 9:44; Napsal Jarda z Úpice

Za Ámosem do Brandýsa nad Orlicí.

V rámci hledání místa, kde jsem ještě nebyl, byl vždy v seznamu i Brandýs. Nesčíslněkrát jsem projížděl rychlíkem okolo, ale to bylo vše. Tak jsme se tedy s kolegyní Evou vypravili do Brandýsa.

Jeli jsme obligátní cestou přes Častolovice, Kostelec nad Orlicí a Choceň. Cestou jsme navštívili i poutní místo Homol, které je seznamu kulturních památek ČR. Je to nedaleko Lhot u Potštejna. Byl jsem zde již několikrát, ale Eva poprvé. Je to kouzelné místo. Nahoru vede schodiště se 153 schody a 16 odpočívadly, stejně jako má růženec Zdrávasů a Otčenášů. Kdysi jsem byl až nahoře u kostelíka, kde je i hřbitov. Z druhé strany je to přístupnější, ale od schodiště zajímavější.

Po chvilce oddechu, bylo totiž parádní vedro, takže stín altánku byl příjemný. Mně tedy vedro nevadí, ani se nijak nepotím. Možná to ve mně zanechalo několikaleté působení v tropech.

Pokračujeme do Brandýsa, je to již nedaleko. Parkujeme na náměstíčku, před místní radnicí. Náměstí je pěkné, ale lidu prosté, ostatně jako skoro celé město. Jen v občerstvení u řeky je plno. Tam jsme zavítali ale až později. Nejprve se zastavujeme v cukrárně na zmrzlinu. Pak několikrát fotíme nádherné rehabilitační středisko, které kdysi navštívil i T. G. Masaryk. Jestli se zde rehabilitoval, nebo jen okukoval nevím.

Okukujeme ještě zámeček, který byl prodán nějakému soukromníkovi. Vypadá celkem v slušném stavu, ale zahrada a park, který ho obklopuje, svědčí o nezájmu majitele o objekt. Zřejmě jen šlo o peníze. Jdeme dál, k přírodnímu labyrintu. Dojdeme k bufetu U Konťáku, kde si dávám klobásku na grilu. Je tady docela plno a všichni do sebe lijí pivo. Sice jsem chvíli čekal, ale výsledek byl ucházející.

Pak již jen přejdeme mostek přes Tichou Orlici, která je sotva tekoucí a bohužel zapáchá jak rybník. Na druhém břehu je v dáli vidět památník J. A. Komenského s přírodním bludištěm vedle. Podle fotek je skutečný Labyrint, kde se dá celkem i bloudit. Ale nakonec jsme tam nešli. V tom vedru a motorkářském se moc pohodově nechodí. Proto jsme ani nelezli na zříceninu hrádku, která je na vrchu nad náměstím. Čas neuvěřitelně hnal, tak znovu nasedáme a jedeme k domovu. Nad námi byl zlověstně vypadající mrak, ale nakonec jsme mu ujeli. Domů jsme přijeli za sluníčka, v pohodě, byť z toho vedra poněkud uondáni.

A tak to má být.

Mějte se a užívejte přízně sv. Petra.

Jarda z Úpice

Fotka jsou jako obvykle zde: https://jardazupice.rajce.idnes.cz/Brandys_nad_Orlici/