Do Vraclavi a po okolních zámcích a hradech
- Podrobnosti
- Zveřejněno 8. 8. 2020 21:51
- Napsal Jarda z Úpice
Konečně na cestě do Vraclavi.
Mnohokrát jsem jel okolo a vždy si říkal, že jednou sem musím zajet. Tak tedy konečně dnes. Vždy jsem si myslel, že se jedná o rozlehlý areál, ale skutečnost je jiná. Nicméně je to historicky zajímavé místo, kudy proudilo zboží po tzv. Trstenické stezce do Čecha a naopak. Nejznámější však bude vyvraždění rodu Vršovců na zdejším hradišti z nařízení přemyslovského knížete Svatopluka v roce 1108.
Prošel jsem areál a litoval, že je vše zavřeno. Šel jsem do informačního centra, kde seděl mladý průvodce, který za pouhých 30 Kč vše odemkl, ukázal a vysvětlil. A hnedle to bylo o něčem jiném.
Pokračoval jsem na návštěvu ke známým v Jenčovicích, občerstvil se švestkovými buchtami, které byly skvělé. A po chvíli pokračuji dál. Jsem sám, tak mohu měnit plán, jak se mi zachce. Jedu na Luže a navštívit konečně hrad Košumberk. Maličko bloudím mezi domy, ale už vím, že musí od čs. Čepro po dlážděné cestě až ke hradu. Parkuji, udělám pár fotek okolních budov, což byla dříve všechno pivovarská stavení. Pár schodů a jsem na hradě. Platím seniorských 35 Kč a prolézám celý hrad, tedy zříceninu a zachovalé budovy. Bylo to pěkné.
No ale je čas pokračovat. Jedu do Nových Hradů omrknout zámek. Byl jsem tu již několikrát, tak jen pár fotek pro ty, co to neznají. Všude plno lidí, samá svatba. Nejsem zde dlouho a jedu dál na Litomyšl. Cestou míjím ukazatel Růžový palouček, tak zajedu ještě tam. Zde se čeští exulanti loučili s domovem, když v Pobělohorské době temna odcházeli z vlasti. Je ještě jeden Růžový palouček a to u Žacléře, kde loučil s vlastí J. A. Komenský před odchodem do Polska.
Jedu již jen kousek do Litomyšle, zastavuji na náměstí a obdivuji projíždějící auto veterány. Nevím, kam jedou, tak pokračuji na Ústí n. O., s míněnou zastávkou na Andrlově Chlumu. Po několika kilometrech vidím v zatáčce fotografa. Ptám co se děje a kam veteránisté jedou. Prý dnes končí na zámku v Litomyšli. Obracím stroj a vracím se zpátky. Jdu na zámek a tam je již řádný mumraj. Chodím, obdivuji tu technickou nádheru, kterou téměř na koleně dovedli vyrobit obyčejní dělníci. Jednoduché stroje bez jakýchkoliv asistentů jezdily stejně, jako ta nové. Všechno to jsou jen prostředky pro dopravu osob z bodu A do bodu B. Při pohledu na dnešní auta, která vypadají, že jsou z jednoho hnízda a rozlišují se nalepenou značkou, případně jinými světly je z toho smutno. I za totáče jsme dokázali vyrábět zajímavá auta. Že by to šlo i dnes, prezentují učni z M. Boleslavi se svými nádhernými variantami, pocházejíce ze Škody. Škoda jen, že to nebere nikdo vážně.
Čas kvapí, tak pokračuji k domovu. Nic mimořádného se nikde nestalo, jen pár poblázněných „motorkářů“ předvádělo, proč lidé stále více hází všechny do jednoho pytle a všem nadávají.
Co dělat, nic.
Pěkně jsem se svezl, něco nachodil a tak jsem byl docela rád, že po těch 240 kilometrech jsem doma. Cesta mi zabrala téměř 10 hodin, ale tak to bylo prima.
Tak si přátelé užívejte si sluníčka a silnic, ať jsou pěkná, nebo mizerná. Dnes jsem obě varianta dosyta vyzkoušel.
Jarda z Úpice
Pár fotek je zde: https://jardazupice.rajce.idnes.cz/Vraclav_a_okoli/
