A opět mířím na Moravu
- Podrobnosti
- Zveřejněno 30. 7. 2021 11:03
- Napsal Jarda z Úpice
Čtvrteční výlet opět na Moravu.
Tento aprílový víkend i přesto, že předpovídali přeháňky, umožnil vydávat se na výlety. A tak jsem se vydal na další výlet i já. V tomto týdnu již potřetí. Ráno to vypadalo poměrně nepříznivě, váhal jsem, ale nakonec vyjel. Prý nic jiného než že zmoknu mě nemůže potkat. Faktem je, že po pár kilometrech k H. Králové již dominovalo sluníčko. Občasné zamračení bylo jen chvilkové a sluníčko nemohlo překonat. Tak jsem nakonec byl propocený, jako motorkáři obvykle jsou. Kožené oblečení dovede své. Nakonec jsem byl rád, že jsem nepodlehl skepsi.
A konečně uskutečním již dlouho plánovanou cestu na Moravu. Jel jsem na H. Králové přes Jaroměř. Jaroměř jako obvykle zablokovaná kolonou vozidel od začátku až po konec. Naučil jsem se kolonu předjíždět od ostatních, tak jsem to celkem o dost zkrátil. Pokračuji dál a kolona je opět na kruháku u Plotiště. Tady potom také tankuji a dál to celkem již šlo. Omezení je opět v Pardubicích u Parama, tam se pořád to mimoúrovňové křížení předělává, nebo snad dokončuje? Nejhorší mě však čeká v Chrudimi. Ta již snad dvacet let stále rozkopaná a obvykle mizerně průjezdná. Musí se obchvatem a potom snad přes deset kruháků, vždy totálně zablokovaných. Děs a běs. Ještě mě čekalo omezení v samotném Žďáru, ale to se již nějak zvládlo. Bylo již odpoledne a příval aut trochu polevil. A Žďár je podobný Chrudimi. Nepamatuji, kdy jsme ho projeli bez omezení.
Zastavil jsem jen na skok ve Škrdlovicích u Hotelu U Hrocha. Mým původním cílem byly sochy M. Olšiaka, později jsem to změnil na Polničku. Tak tedy nejprve hotel a potom Polnička. Tady je úžasný areál pro děti a s nimi si vlastně užijí i dospělí. Vstup je volný, za atrakce se platí. Ale nelze se divit. Areál je krásný, rozsáhlý a upravený. A to všechno něco stojí. Strávil jsem zde asi hodinu a využil příležitosti k obědu. Kuchaři měli plné ruce práce, co bylo stále objednávek. Popojel jsem ke Žďáru a zastavil na hraničním místě, kde jsou opět sochy znázorňující Moravu a Čechy. Celý park je nádherný a jen málokde takový mají. Po pár metrech jsem zastavil a šel na prohlídku Krchůvka, Dolního Hřbitova. Areálem mě provázela sympatická dívčina a měla naprosto vyčerpávající informace. Obešel jsem ještě zámek a z dálky vyfotil Zelenou horu, byl jsem tam již několikrát a fotky mám z minulých návštěv. Navíc se to stále opravuje.
Zajel jsem ještě vyfotit koně s povozem vytahovaným z bahna v Hamrech n. S. a pokračoval již k domovu přes Sněžné, Svratouch, Krounu, Luže a Týniště n.O.. Zastavil jsem se u Hotelu Podlesí, kde je k dispozici „Šmoulí“ vesnička s možností ubytování. Vstup je zpoplatněn a i přesto bylo plno. Čarodějnice tam měla proslov a děti poslouchaly, ani nedutaly. Sněhurka a Červená Karkulka ji dělala doprovod. Pokračoval jsem dál a ve Svratouchu mě šipka zlákala zajet ještě k bývalému loveckému zámečku Karlštejn. Kdysi jsem tu byl, ale nebyl tehdy přístupný. V plánu jsem měl návštěvu Motomuzea ve Svratouchu, ale přijel jsem tam chvilku před „zavíračkou“. Tak jen fotku a návštěvu si nechám napříště.
A zbývala mi už jen cesta domů. Ještě jsem tedy neodolal a v Předhradí zabočil a navštívil hrad Rychmburk, který se po mnoha letech ubytování seniorů a duševně postižených konečně letos otevřel veřejnosti.
Přes Luže, Jaroslav a Týniště n. O. jsem dojel domů s natočenými 300 kilometry. Motorka fungovala, nikde jsem se nenamotal k nepředvídané události. Projel jsem známé cesty a kochal se nádhernou krajinou Vysočiny. Je málo osídlená, cesty obvykle pěkné. Radost se zde svézt. Nádhera. A tak jsem se pěkně povozil, navštívil jsem skoro vše, co jsem měl v plánu, ale i leccos mimo plán. A opět jsem musel konstatovat, že „kruháky“ nezrychlují dopravu, ale naopak zpomalují. A navíc, velká většina řidičů na nich neumí jezdit.
Tak si užijte příležitosti i Vy.
Jarda z Úpice
Poněkud více fotek je zde: https://jardazupice.rajce.idnes.cz/Zdar_nad_Sazavou/
