Středními Čechami jen tak
- Podrobnosti
- Zveřejněno 3. 8. 2009 18:38
- Napsal Administrátor
Žádný důležitý cíl, ale pohodové courání a poježdění po Rathově království. Podívat se po krásách, které jsou tak trochu z ruky a přeci v srdci Čech. V době kdy jsem tento výlet začal plánovat počasí bylo ještě jakž takž. Co se dělo potom všichni víme. A tak vystresován, že to nevyjde jsem jednoho dne řekl, a teď my věřící prominou, že jak to nevyjde, budu muset zodpovědnému světci (rozuměj sv. Petr) nakopat. Přece jen to asi zapůsobilo a sobota byla ráno, jak má být. Sousedovic kohout, který nás pravidelně budí celý týden o půl čtvrté ráno tentokrát „zaspal“. Dávno jsem byl vzhůru. V sedm jsem byl připraven a nebylo půl osmé a vartovali jsme na čs. Autorest, což je naše výchozí místo.
Po dvaceti minutách se přihnalo pár motorek a pár minut po osmé jsme vyrazili směr Dolany. Když viděl řidič cisterny ty naše žíznivé stroje, chtěl mermomocí s námi, že budeme moci kdykoliv tankovat. S trochu opovržení jsme to zamítli. Já bych to tedy uvítal, ale byl jsem v menšině.
Zde se přidali další a tak hajdy na dálnici. Na Benzině další ke konvoji a mazali jsme směr Praha. To už nás byla pěkná řada. Na Shellce před Prahou natankovat, vypít ranní kávu a po chvilce jsme dojížděli na „Vrbovku“. Jižní spojka byla poloprázdná a tak to byla pohoda. Abychom předešli problémům učinili jsme bezpečnostní opatření ve formě zelených a oranžových vest. Tak jsme vlastně absolvovali celý výlet. Někdo přestávky využil ke kouření, jiní si prohlédli obchody, já jsem kupu času strávil u Kawasaki, kde jsem s prodejcem probral, co se dalo. Také jsem Mikešovi předběžně zamluvil Kawasaki VN 1700 Tourer, to aby tuhle střelil a koupil novou. Našli se i tací, kteří utráceli, viď Olinko.
Po hodince vyjíždíme k druhému cíli Vojenské technické muzeum Lešany. Natěsnali jsme se na parkoviště, Honza chtěl, aby nás pustili dovnitř, za bránu. Snad by to i dopadlo, ale ptali se na hodnost a on se prokecl, že má „modrou“. A já to už zachránit nemohl, mám ji taky.
Takže parkoviště. Nic se však nedělo, vše dopadlo v pohodě. Muzeum je zajímavé nejen tím, že je vstup zadarmo, ale i vystavenými exponáty a především expozicemi.
Nakonec jsme navštívili i Kantýnu, kde jsme si dali prima klobásku a čepovaný Birell. Jednu vadu to mělo, myslím, že správně se to mělo jmenovat Arma.
Do této doby, a to se musím pochlubit, mi itinerář vycházel téměř na minutu. Nakonec jsme dojeli do našeho tábořiště o hodinu dříve, než jsem nahlásil majiteli. Přepadli jsme ho v přípravách, ale zvládl to lehce. Chlapi se chtěli jít nejprve ubytovat, ale museli jsme nejdřív na pivo. Sice na mě pak na společné ubytovně nezbylo místo, ale i tak jsem na tom vydělal. Spal jsem s Luckou. Tedy s Luckou a Martinem.
Večer byla grilovačka osobně s panem šéfem. Tak jsme si pochutnali, vypili kupu piva a klábosili a klábosili…
Prostě bylo to prima a panu šéfovi, teda i s personálem, patří dík za milé pohoštění. A vy, pokud máte namířeno tím směrem, zkuste www.strnadovskymlyn.cz . Jediné co se mi nepovedlo, bylo, že jsem zrušil předběžnou rezervaci na Javorové Skále, odeslal jsem SMSku, ale blbec na telefon Fandovi, místo na kemp. Tak byl na mě majitel trochu rozloben. Ale znáte to, chybička se vloudí, ať se snažíte jak chcete. Moc se mu tímto omlouvám. Fakt moc.
Ráno jsme pohodově posnídali a vyrazili na cestu. Vynechal jsem Ounuz, neboť jsme pospíchali do Opařan za Pepíkem. Nakonec nám už vyrazil naproti. Přijíždíme do Stádlece, okukujeme jen zběžně zámeček Františka Křižíka, ano toho Křižíka, který kutil s elektrikou. Zastavujeme u technické památky řetězového mostu přes Lužnici. Původně se vznášel nad Vltavou u Podolska, ale že by ho po napuštění přehrady Orlíku používali jen potápěči byla blbost, tak ho odvezli sem. Tady stojí pyšně na d Lužnicí v celé své kráse. A musím říci, že při mé předešlé návštěvě tak pěkně nevypadal. Možná pomohlo mé kritické zhodnocení na jejich stránkách.
Po nádherných „klikaticích“ pokračujeme na Tábor. Další chybička a míjím odbočku na rozhlednu Hýlačka. Škoda, ale otáčet na silnici tolik motorek je rizikové. Projíždíme centrem Tábora a zastavujeme na pumpě. Dotankovat, občerstvit a loučíme se s Vacou, který pokračuje ještě na jih.
My jedeme k domovu a při cestě zastavujeme na oběd. Pochutnali si všichni a tak pokračujeme. Pesimisté hlásí deště od západu. Tak tedy vypouštíme hrad Kámen a jedeme přímo na Pacov a Želiv. Krásná krajina je umocněna vyfrézovanou silnicí. Myslím si dnes vyfrézovaná silnice, to je tak 5 kiláků, beztak na víc nemají. Nakonec jsme po ní jeli pomalu až do Humpolce.
Zastávka však byla v Želivi. Krásný klášter, dnes se tam vaří i pivo a tak s Honzou sbíráme body do soutěže. Paní recepční měla takovou radost, že nás to zajímá, že by povídala a povídala. Tady se loučíme s Honzou, který to razí na Kácovský pivovar a domů. Někteří měli z této návštěvy zavlhlé oči. Že by zde již byli? Původně tu byla protialkoholní léčebna.
Pokračujeme do Humpolce, zde body neplním, a jedeme směrem na Lipnici nad Sázavou. Ani muzem Hliníka nás nedostalo.
V Lipnici parkujeme naproti hospodě, tak tedy na kávu a malé občerstvení. Po chvilce opět do sedel a jedeme. Hašek tu již nebydlí, tak s kým si v hospodě pokecat? U Golčova Jeníkova se odpojil Fanda s Alenkou a my dodrandili na přehradu Pařížov. Hrázný měl radost, že přijela návštěva a mohl přestat síct zahradu.
Chvilku očumujeme a pokračujeme směrem na Seč. To už se kolem nás stahovala mračna. A nakonec to sv. Petr neunesl a spustil pěknou spršku. Nakonec nás spasila malá pumpa, kde jsme zatarasili celý vjezd. Pod střechou okukujeme malý „přívalák“ a pak zase na cestu. Za Pardubicemi již neprší, ale naopak je pěkná výheň. To už jsme se vzájemně poztráceli a tak nějak mažeme individuálně k domovu. Trochu jsem „indoše“ provětral, aby mu uschlo plexi. Domů jsme přijeli okolo šesté navečer a z balkonu potom okukovali déšť. Ten byl ale sv. Petře již šumafuk.
Byl jsem docela utahán a tak jsem prospal Chalupáře v křesle a pak jsem vlezl do postele, ale nějak jsem byl přetažen, že ne a ne zabrat. Ale noční bouřku jsem neslyšel.
Co říci na závěr. Myslím si, že pár pěkných míst jsme projeli, počasí nám v podstatě velmi přálo, motorkářská „banda“ byla prima. Tak co si více přát.
Přátelé, byl jsem moc rád, že jsem s vámi strávil pohodový víkend. A pokud myslíte, že si s námi můžete užít, pak sledujte naše stránky a zase se přidejte. Nejbližší příležitost jsou námi pořádané MOTOBABKY. Mrkni na www.stejnar.cz
A nezapomeňte se podívat na stránky www.tridac.cz, www.motokrupka.cz , kde budou fotky. Kdo má chuť se s těmi svými podělit s ostatními, nechť je zašle, nebo alespoň odkaz na ně. Rádi si je prohlédneme.
Tak tedy ještě jednou díky.
Za Motoklub Úpicko Jarda z Úpice a Lucka Lupin ze Suchovršic.
Více fotografií naleznete ve fotogalerii.
