Motodědci Kostelec n. O. konec, nebo ještě přetrvává agonie?
- Podrobnosti
- Zveřejněno 7. 9. 2009 18:38
- Napsal Administrátor
Podzimní sekce Motodědci v Kostelci nad Orlicí. Akce, kde by se nemělo chybět. Poprvé jsem tam přijel na 13. a tentokrát již na 22. pokračování. V týdnu jsem byl mimo domov, v pátek jsem sice šel trochu dříve z práce, ale nějak jsem ani neměl moc chuť jet. Jen pomyšlení, že Miro jede až ze Slovenské Lupče, že se tam potkám s přáteli, mě hnalo vpřed. V 16,00 na čs. Autorest, nikde nikdo tak nečekám a sólo jedu. Alena je v práci, ale přijede v sobotu s Jakubem. Olda s Dášou přijedou v sobotu taky, takže v sobotu bude větší sestava.
Předpověď počasí byla přímo děsná, ale naštěstí se jim nevydařila, jako ostatně letos již několikrát.
Navíc jsme měli s Honzou zajednán pension.
Přistávám v kempu a……, měl jsem pocit, že sraz byl zrušen. Všude téměř prázdno, pouze pár lidí. Dokonce ještě ani Miro nebyl na místě, a to je tam vždy první z nás.
Nakonec se pomalu scházíme. Přijíždí Honza, Miro a Miko. Miro naší nabídku na pension odmítá a jde s Mikem stanovat. Takže se jedeme ubytovat. Přesouváme se do penzionu. I on je prázdný a zavřený. Nakonec jsme tam úplně sami. Motorky jsou ale ve stodole, v suchu a pod zámkem. Tak tedy stáhneme kůže, navlékneme civil a jdeme do kempu. Dostáváme od Honzy dárky, jedním z nich byl nůž, tak co jiného než tradiční řízek s chlebem. Koneckonců voněl už z dálky, když jsme přijeli.
A tak v pohodě sedíme, kyndáme o všem možném a celkem včas jdeme spát.
V sobotu ráno je zajištěno požehnání v kostele Sv. Anny. Před kostelem obsazujeme celé parkoviště, až se divím kde se ty všechny motorky vzaly. Mše byla pěkná a naše motorkářka Klárka, která to vymyslela, hrála i na varhany. Nakonec nám pan farář požehnal motorkám, takže si myslím, že ochranná ruka Páně je nad námi rozevřena.
Vracíme se do kempu a čekáme na druhou hodinu, na vyjížďku. Přijela Alena, Olda s Dášou, žamberští a další známý, a tak nebylo co řešit. Potkal jsem kluky z Motodědků nad 60 let, Vendu Maraudra, Jisosa a Jirboze. Miko samozřejmě byl s námi, jako tvrdé jádro Motodědků kosteleckých. Nechyběl ani Milan Mašek, Karel přijel tentokrát na krásné tříkolce, čímž potvrdil, že chlapi se ve stáří vrací do dětských let. Karel Sedláček přijel taky, takže ta naše původní sestava byla jakžtakž. Chyběla Jolča, a to byla škoda. Jistě měla v zásobě zase nějakou pitomost jako pralinku. Chyběl nám Gustík s Magdou (prý trošku marodí) a tak jsme mu připili na jeho zdraví. Mičánci se toulali kdesi ve světě. Určitě jsem na někoho zapomněl, ale to pouze na těchto řádcích. Jinak je mám v paměti stále.
Vyjížďka nebyla dlouhá ale vedla krásnou silnicí na Pěnčín a zpátky. V Rybné n.Z. jsme malinkato zmokli, nebo spíše byli jen zamlženi. To byla ostatně jediná voda za celý víkend.
Večer jsme okukovali tradiční prasátko na rožni, tentokrát bylo snazší ochutnat. Byla menší fronta.
Co se dalo sníst jsme snědli, co se dalo vypít vypili. Měl jsem však smůlu. Odskočil jsem si, prostata nikam nespěchala a během té chvilky Pepíno vypálil ohňostroj a já nic neviděl. Smůla.
No nic. Co je však horší, nikdo neví jestli jarní Motodědci 2010 vůbec budou. Naše sponzorka paní Tomášová v kempu končí a nikdo neví jestli nový majitel bude mít zájem pokračovat.
Takže ty naše nulté Motobabky budou jistě Motobabkami prvními a budeme rádi, že bude kde pokračovat.
Tak co dodat, loučíme se s přáteli, že se snad na jaře zase potkáme. Nebo alespoň nechceme připustit, že by to skončilo. Počasí vydrželo, přátelé také. Co víc si přát. Snad to, že na jaře se zase sejdeme.
Pelášíme domů, všichni se tak těší, že mám co dělat abych se držel Dáši. Ketynka měla obrovskou radost a ještě větší z kosti, co jsme ji dovezli z prasátka. A tak to má být.
Takže přeji všem hezký a dlouho nepřicházející konec sezóny, hodně pohodových kilometrů a přátel okolo sebe.
Jarda z Úpice
Více fotografií naleznete ve fotogalerii.
