Soutěž Motoplac, aneb pár bodů z Dětenic
- Podrobnosti
- Zveřejněno 3. 10. 2011 17:59
- Napsal Administrátor
Šéf a hlavní arbitr soutěže vyhlásil další soutěžní místo. Středověká krčma v Dětenicích. Doba konání, státní svátek, jinak svátek Sv. Václava a svátek Václavů vůbec. Čas byl striktně vymezen mezi 12,00 a 13,00.
Bylo krásně, někam vyjet to přímo svádělo tak kam jinam, Dětenice. Jeli s námi i nesoutěžící, neboť Honza je nejen můj kamarád, ale známý řady lidí, se kterými se pravidelně setká.
Jeli jsme s celkovým časovým předstihem, takže jsme byli v Dětenicích o něco dříve. Pravda je, že než jsme se trochu rozkoukali, dojíždí naši známí jako Mikeš, Motobaba, která v soutěži zrovna vedla, Barvajs a další. Chvilku po nás i Honza. Chvilku klábosíme a na povel Honzi všichni klušeme do hospody.
Všude je plno lidí, hospoda nacpaná, tak sedáme až v zadním lokále. Tma jak v pr…., vlastně jako v ranci. Usedáme za mihotavého plápolání svíček, nestačí ani na studování jídelního lístku. Pacholci z obsluhy rozsvítili několik mihotavých světel s výkonem asi 10Watů na celou plochu. Nakonec se rozkoukáme a na dotaz obsluhující chásky si dáváme tzv. Kozí chcanky, za nimiž se skrývá pivo bez piva, jakési pochybné zahraniční značky. Hospoda je tak stylová, že ho podávají teplé, protože ani dříve neměli lednice. Dáváme si žbrundu, která tady představuje kafe. A vzhledem k tomu, že se kdysi všechno nosilo na zádech, nebo přepravovalo volským potahem, odpovídají tomu i ceny. Nakonec jsme z jídelního lístku nic nevyštudovali, tak jsme si na radu pacholka dali zelňačku. Ta byla hutná, dobrá, ale málo teplá. Chlebánek k ní měl super chuť. A tak pěkně sedíme, kecáme o všem možném, srandujeme s obsluhou a nakonec si dáme odchod. Někteří i s Honzou ještě posedí, my jedeme k domovu.
Na oběd se zastavíme v motorestu ve Starém Místě, pak jedeme na Jičín, kde se trochu motáme, ale nakonec směr Valdice najdeme. Projíždíme okolo dvoukilometrové lipové aleje, kterou právě rekonstruují. To znamená kácení a vysazování nových mladých a ambiciózních lip. Pryč se starými strukturami.
V Kartouzech je klid, trestanci se asi válí na kavalci po bezvadném svátečním obědě.
My jedeme do Lomnice nad Popelkou, ale ještě než tam dojedeme, stavíme na vrchu Tábor. Zde se ale jen vyfotíme, nikomu se na rozhlednu nechce. Projíždíme Lomnicí, ale nezastavujeme, je všude zavřeno. Tak žádné Lomnické suchary nebudou.
Pokračujeme na Košťálov, který jsme našemu kolegovi odtamtud překřtili na Květákov, to aby netrpěl mindráky, že je jen z Košťálova. Míjíme Jilemnici a již klasickou cestou na Vrchlabí k domovu. Ve Vrchlabí ještě tankujeme, trochu zmatkujeme u kafevarky na pumpě, ale nakonec vše zdárně vyřešíme a každý má to své kafe.
No a pak už jen pomalu někdo odpadává k domovu a po chvíli jsme doma i my. Naše psí slečny mají velkou radost, my konečně pohodu. Já navíc i pivko. Tak konečně mohu v klidu pospávat u televize.
A tak to má být.
