Již 9. Setkání motorkářů při příležitosti Motomše ve Vrchlabí

Je sobota ráno, oproti prognózám na špatné počasí je krásně. Scházíme se na našem obvyklém místě čs. Autorest v  Úpici na Sychrově.

Tentokrát přijeli i ti, kteří se za celý rok ani neukáží. A Olda nám konečně předvedl svoji novou krasavici. Po deváté hodině se dáváme na cestu. Po pár metrech jsem si uvědomil, že jsem doma zapomněl „papíry“. Tak honem zpět a ostatní pokračují na Trutnov. Počkají mě v Trutnově Poříčí. Po chvilce jejich čekání je dojíždím a pomalu se suneme ucpaným Trutnovem. Je zde nějaká slavnost ve spojení s trutnovským drakem, tak je průjezd značně omezen. No ale překážku překonáváme a vesele pokračujeme. V Rudníku mezi tím krásně opravili silnici v lese, směrem na Vrchlabí. Bohužel tu rozbitou po Rudníku nechali v původním, zoufalém stavu. A ta to potřebuje jak prase drbání. Nechápu tento způsob opravy silnic. Je nepochopitelný, podivný a zvláštní jako současná státní politika. Tak se asi ani není čemu divit.

V Lánově se staví kruhový objezd, což asi zlepší průjezdnost tou velikou křižovatkou. Stojíme na semaforu a čekáme na zelenou. Všude jezdí motorkáři a jejich cílem je náměstí ve Vrchlabí. Dojíždíme jednu skupinu, k nám se někdo přidal také a tak nás přijíždí pěkná kolona. Pořadatelé mají vše pod kontrolou a navádí přijíždějící na parkovací místa. Parkujeme před vrchlabským zámkem. Náměstí plné motorek, okolo zámku je jen málo volného placu. Paráda. Podle pozdější zprávy organizátorů zde mělo být cca 1650 strojů všech možných značek a kubatur. Potkáváme se se Lvem a Léňou, nakonec tam polo dojede a polo došlape i Endy s partou přátel na Babetách. Přijíždí i Mikeš, který doma rozdal práci a protože na něho již žádná nezbyla, zmizel. Potkáváme naše známé z Motoklubu Tanvald, tak jako vždy.

Na šrumec, aby se nikomu nic nestalo, dohlížel i Krakonoš, ale ten loňský byl nějaký čilejší a aktivnější.  Krátce po jedenácté se vydáváme do kostela Sv. Vavřince na mši. Kostel je již zcela zaplněn. Pan farář byl letos stejně příjemný, dokonce i nějaký veselejší a rozšafnější. Společně si poslechneme slovo Boží, krátké zamyšlení nad našimi denními trampotami a způsobu života. Sem tam zpestří kázání i vtipem. Po společné motlitbě se vracíme zpět na náměstí. Většina účastníků není věřícími, ale pro klid duše, pro pocit bezpečí na silnici a svoji ochranu to málo jistě stojí za to.
S některými si naši andělé strážní jistě užijí. Aby pro ně v Nebi zřídili rehabilitační středisko. Celý den lítat, neustále hlídat nebezpečí, předvídat v rychlosti vysoce převyšující všechny dovolené limity, no řekněte. Musí to být pořádná fuška.
„Povídá anděl v depu tomu mému, copak tobě je hej. Jarda s klukama jezdí pomalu. To krásně stíháš. Každou chvíli někde stojí a kecají, tak si alespoň oddychneš. To já měl dnes kliku!  Málem jsem se pořádně potloukl. Koukám tomu mému na tachometr. Jede skoro třista, mám co dělat abych stíhal. Najednou most. Tak tak jsem to podlétl. Jinak by to byla pořádná rána. Už toho mám dost. Musím se nechat přeřadit na nějakého čopráka. Ať mám také leho“.
Kolona jezdců se vydává do Špindlu na Špindlerovu boudu, jak je tradicí tohoto srazu. My nejedeme. Jednak je nahoře ještě sníh, po silnici v lese voda a štěrk. Ale hlavně jsme tam již několikrát byli. Poslední dobou je jízda v koloně horor. Většinou ti mladší jezdí jak šílení, naprosto nerespektují pravidla jízdy v koloně. Jde u toho o nervy. Nečekáme ani na kaskadérské kousky Petra Kuchaře, které jsou vždy parádní. Nakonec jsem je viděl večer v televizi.

Kluci se vydávají s Pepem na Rezek, krásné místo v Krkonoších.  Já se vracím domů, neboť mám ještě sraz s klukama z party Motodědci nad 60 let, u jejichž začátků jsem byl. Je dohodnuta návštěva našeho předsedy Vendy Maraudra, který lehce churaví a tak ho na chvilku potěšíme. Vynechávám celou cestu, která před třemi lety začala setkáním v Dachové u Hořic, pokračovala návštěvou pekařství Rolland v Kohoutově a vartováním u Vendy  Maraudra ve Starých Bukách. Přátelé tedy tuto cestu podnikli, já je doháním v Bukách.

Sedíme a povídáme s přáteli, ochutnáme i beránka na grilu. Příjemná atmosféra s příjemnými lidmi. Paní domu připravila plno jídla, ostatně jako vždy.
Pomalu se začínají stahovat mračna a tak je čas k odjezdu. Většina se pro jistotu souká do nepromoků. Já ne, mám to kousek. Jedeme s Mikem na Trutnov, já zahýbám na Starý Rokytník, Miko pokračuje na Poříčí. Doprovází mě černá mračna, blesky, no nemám z toho dobrý pocit. Dojíždím do Úpice a pár kapek mě již provází a v patách mám pořádný slejvák. Zvoní telefon, Alča má asi strach kde jsem.
Za pár minut přistávám před garáží, zastrčím motorku a auto a spustil se pořádný liják. Měl jsem to tak tak. Příjemný pocit s blesky okolo sebe to nebyl.  Motorka však jela bez problémů, vidlice mě už netlučou, ale vytéká mi někde z nich olej. Je to na picnutí.
Milan svatoňovský měl nějaký problém s motorkou, která začala trucovat. Musel ji nechat odtáhnout do servisu. Ale domů se všichni dostali v pořádku. Víc informací zatím nemám.
Ale vše dopadlo prima, nezbývá než se těšit na 10. ročník tohoto setkání. Pokud to však bude překračovat únosné meze, pak asi zvolíme nějakou jinou alternativu.
To vše ukáže čas. Před námi je celá sezona, tak kdoví co vše podnikneme.
Ale o tom až někdy jindy.
Jarda z Úpice

Fotky z cesty ZDE (Hynek - Rajče)
Fotky z cesty ZDE (Hory200 - Rajče)

Další informace