Ještědská anabáze, aneb míříme na sever
- Podrobnosti
- Zveřejněno 21. 5. 2012 18:20
- Napsal Administrátor
Jirka „Vandrák“ opět inicioval výlet na víkend, ale vymýšlet se mu nic nechce. To prý nechá na mně. Sobota byla na cestování jak stvořená, ovšem měl jsem jiné starosti. Jednak jsem musel s naší Darinkou k veterináři, a jednak jsem měl již dlouhodobě naplánované setkání s mými spolužáky z učňovské školy. Neviděli jsme se již dlouhou dobu, jsme většinou všichni v důchodu.., znáte to. Dohodli jsme se tudíž na neděli. Má být rovněž hezky.
Dal jsem tedy všem k posouzení a vybrání cesty tři návrhy. Dopadlo to jako vždy. Ozve se málokdo, navíc je to většině jedno kam se pojede.
Ráno se tedy scházíme v devět hodin na našem obvyklém místě, čs. Autorest v Úpici na Sychrově.
Nakonec se nás k mému překvapení sešlo sedm motorek a devět přátel. Já, Vandrák, Pép s Léňou, Lev, Jirka, Tosha a Méďa s Dali. Rozhodnuto, jede se Ještěd. Tuto trasu jsem navrhl speciálně kvůli Pepemu, neboť tam na motorce ještě nebyl.
Krátce po deváté vyrážíme. V Suchovršicích troubíme u Lucky, aby věděla, že jedeme na výlet. Oba s Martinem mávají a možná i litují, že nemohou s námi.
Původně jsem uvažoval s první zastávkou na rozhledně U borovice v Roprachticích, nakonec ale pokračujeme dál, do dohodnuté zastávky na čs. Benziny v Železném Brodě. Na rozhledně jsme byli již několikrát, tak třeba zase příště. Čas kvapil a plány jsme měli veliké. Jeli jsme opět oblíbeným údolím kolem Jizery, kde je nádherná cesta, ovšem až po překonání tankodromu ze Semil- Cimbálu na křižovatku Bozkov-Ž. Brod, tedy zhruba 2km.
V Železném Brodě někteří tankují, dáváme si kávu a půl hodince pokračujeme dál.
„Kolenáři“ prohání motorky v zatáčkách na Tanvald, předjíždí v zatáčkách, čára nečára. Nedivím se tedy plechovkářům, kteří vesele jedou na výlet a takovíto debilové jim připravují nebezpečné chvíle. To že se případně pomlátí, je jejich věc, oni tam pak ale hodiny tvrdnou, než se vše vyšetří. Rád bych se počítal rovněž mezi motorkáře, ale s těmito bych byl nerad spojován. Těchto situací jsme však během dne viděli více. Nechápu to.
Vyjíždíme z Liberce směrem k Ještědu, provoz houstne, přibývá cyklistů i pěšáků. Od parkoviště Na Výpřeži to pak je jak promenáda. Pozitivní je, že celá silnice na Ještěd je nádherně opravena. Zato patří silničářům pochvala. Drápeme se tedy nahoru. Parkoviště skoro plné aut, ale motorkáři mají své na ochozu, kam nás také obsluha parkoviště směruje. Oproti loňsku se upravily i ceny, za motorku 60,- a auto 80,- Kč, tedy včetně DPH.
Běháme a pořizujeme nezbytné fotky. Nakonec zhltneme párek v rohlíku, to jen na ukojení malého hladu, neboť je již půl jedné a oběd je plánován v Obřím sudu na lyžařském areálu Javorník.
Sjíždíme tedy dolů a po kodrcavé cestě přes Minkovice (rekreační areál pro nepřizpůsobivé) nakonec dojedeme na parkoviště. Koukáme kolem sebe, vidíme kde co, ale Obří sud nikde. Nakonec po dotazu u sličné dívky se dovídáme, že onen Sud je až na vršku, kam se dá jet lanovkou, nebo oklikou po nedokončené cestě autem. Tak tedy si necháme onen Sud ujít. Vandrák zlobí hlady, musíme najít urychleně hospodu. Vynecháváme tedy krásnou dřevěnou rozhlednu Císařský Kámen, kde jsem mohl získat body do soutěže. Pár kilometrů a jsme v Hodkovicích nad Mohelkou a hned u hospody. Je tam plno lidí, v ruce příbory. Hurá, zde se vaří. Tak si dáváme oběd a pivo bez piva. Má to však i chybu. Nemají poháry a došla i zmrzlina. Navrhuji občerstvení na Frýdštejně. Jedeme tedy na Frýdštejn, ale nějak jsem v Jílovém zakufroval a tak se tam dostáváme malou oklikou. Jen Léňa s Pépem si toho všimli. Na Frýdštejně původní hospoda již neexistuje, ale je tam perfektní nové občerstvení. Zřejmě pan majitel nás směruje na dvorek, kde se pěkně parkuje. Dáváme si kávu, někteří poháry a je nám parádně. Velmi milá obsluha nás obskakuje, jako by přijel saudský král s doprovodem. Pokud máte tudy cestu, zastavte se tam. Mají i kuchyni, takže dostane vše, na co máte chuť.
Po chvilce jedeme k domovu. Cestu z Frýdštejna na Malou Skálu dosud neopravili, takže si užijete i své. Chudáci turisté z ciziny.
Z Malé Skály na Železňák je cesta super, nakonec i dál do Semil. Tady se Pépe loučí a s Lenkou pokračují směrem na Hořice k dceři. My pak pelášíme již tradiční cestou do Vrchlabí a Trutnova. V Trutnově doplníme nádrže a pár minut na to přistávám před garáží. Je půl šesté, ujeto mám 250km, jak jsem při plánování odhadl a jsem docela unaven z toho tepla.
Tak honem jednoho vychlazeného Pardála Echt, honem fotky na Rajče a pak v klidu klimbám u televize.
Bylo mě fajn, cesta příjemná, motorka vrčela jak zamlada, jen ten přední tlumič mě trápí. Musím to dát někam opravit. Takhle jsem zacákaný od oleje jak Franta Šťastný v době své slávy.
A tak to má být.
Jarda z Úpice
