Prvomájový výlet přes hranice
- Podrobnosti
- Zveřejněno 2. 5. 2014 9:35
- Napsal Jarda z Úpice
První Máj, svátek práce.
Kdysi oslava člověka nad leností, dnes zatracovaný svátek, byť zbytečně. Myslím si, že za to, že člověk pracuje se nemusí stydět. A tak místo nazdobeným motorek v průvodu jsme vyjeli do světa. Sice jen do velmi blízkého, ale přece.
Vypadalo to, že pojedeme sami, batňovičtí se nehlásili, a jinak jsem nic neinzeroval, je to zbytečné, nikdo s námi nejezdí.
Zastavuji na čs. Autorest pro doplnění PHM. Eva slouží, tak jet nemůže. Vyburcovala ale Jirku, tak mu dáváme pár minut na přípravu a pak tedy společně vyrážíme na cestu.
Itinerář je jednoduchý, omrkneme hospodu v polském Niemojowě a po polské straně pojedeme zpátky. Cesta má nějakých 170 km, nic moc, ale na výlet to stačí.
Naše první zastávka je v Rychnově nad Kněžnou u zdejšího Kauflandu. Je nový, tak vypadá parádně. Zboží několikrát tolik nežli je v Kauflandech okolo nás. Kupujeme si vodu, nemohu sehnat pořádnou náhradu za moji dosluhující láhev s cucátkem. Něco jsme ale objevili. Jirka si koupil snídani a tak na motorce snídá. Ještě okukujeme skládací chatičku, která se dá vozit sebou na motosrazy. Abych nemusel spát ve stanu, když mi do něho prší. A chatky bývají již dlouho dopředu obsazeny. Někteří pak mají zbytečné starosti o moje zdraví.
Odjíždíme po chvíli po parádní cestě na Pěčín, kde jen pro pár fotek zastavujeme na krásném kamenném mostě z roku 1905 přes řeku Zdobnici, který je velmi podobný tomu ze Zemské Brány na Divoké Orlici. Projíždíme Rokytnicí v Orlických horách a tentokrát nezastavujeme. Náš cíl je nedaleko. Míjíme bunkr Na Holém, kde je i parkoviště pro vzdálenou pevnost Hanička. Tam se hrnout nebudeme, tak jen letmý pohled, ani nefotíme. Jen skok a jsme v Bartošovicích v Orlických horách.
Přijíždíme z nezvyklé strany a můžeme tak obdivovat plno krásných horských chalup, které jsme dosud nespatřili. Jednou doprava, pak doleva a odbočujeme směr hraniční přechod do Polska. Pár metrů, přejedeme mostek přes Divokou Orlici a jsme v Polsku.
Podle pokynů na hostinci jdeme dozadu a tam na zahrádce sedí paní majitelka Danuta Ptaszinska, znám ji z pořadu ČT Hranice bez hranic, Orlické hory. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10394012509-hranice-bez-hranic/412236100191008-orlicke-hory .
Přisedli jsme si k ní a hodinku klábosili o všem možném, hlavně o kraji a všech možnostech turistiky. Ve svém hostinci má možnost ubytovat až 50 klientů. V současné době hostí klub polských motorkářů WRM MC (Věčný remont motocyklů). Byli však někde na výletě, nejspíše v Kudowě, kde stála grupa motorkářů. Trochu jsme prošmejdili zahradu plnou kuriozit a přilehlé zříceniny zámku bývalých rychtářů. Ostatně, je to na prodej. Paní Danuta nám ještě prozradila něco ze svých plánů do budoucna. To by bylo zejména něco pro děcka. Prý aby rodiče měli dost času pro svoji siestu. K tomu potřebuje hlavně zdraví a klíče od centrální polské banky.
Dali jsme si kávu, zaplatili v českých jak je v našem příhraničí zvykem a pokračovali po nádherné silničce Droze Środsudecke směrem na Zieleniec.
Po pár kilometrech přijíždíme do Rudawy s hotelem Orlice, rybníčkem a kouzelnou přírodou okolo. Nestavíme, ale pokračujeme dál. Cestou vidíme na české straně kostelík Sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici, kde se natáčeli některé záběry filmu Obsluhoval jsem anglického krále, později i kostel Panny Marie Nanebevzetí v Neratově. U Mostowic, polské strany hranice, česká je Orlické Záhoří se napojujeme na bývalou Autostrádu Göringovu, který byla vystavěna z Bystrzice Klodzké do Kudowa Zdroj. Dnes se pro změnu jmenuje Autostráda Sudecka. Podle cesty jsou stavení, některá zpustlá, nebo skoro rozpadlá, ale i plno pěkných a obnovených, včetně řady penzionů nabízejících své služby.
Jedeme dál, další zastávka je polské lyžařské středisko Zieleniec. Pár fotek a delší kuřácká zastávka je za Zieleniencem, kde je pěkná vyhlídka. Pak už jen s kopce dolů, napojujeme se na hlavní silnici a po pár kilometrech jsme v Kudowa Zdroj. Na západě se válí černé mračno, tak tam ani nespěcháme. Parkujeme na lowisku pstruhů U Žana, po dlouhé době ulovíme tři pstruhy a čekáme na jejich usmažení. Nebrali, motali se stále dokola a evidentně byli nažraní, nějaká kukuřice jim byla ukradená.
Po půlhodině nastala naše chvíle a potrestali jsme je, skončili v nás. Jako vždy byli skvělí.
Domů jsme jeli přes Hronov a zadem přes Rokytník. Ve Rtyni nás chytila drobná sprška, ale v Úpici již nepršelo. Ale dopoledne tam byl přívalový déšť. Tomu všemu jsme se vyhnuli.
Hezky jsme se projeli. Střídavě bylo slunečno, jindy pod mrakem. Na sluníčku vedro, jinak nic moc. Ale na výlet dobrý. Něco jsme si vyfotili, něco nechali zase na příště. A tak to asi má být.
Věřím, že i vy jste si užili své cestování.
Na druhý májový víkend mám připravenou další zajímavou trasu, ale o tom až po tom.
