Předhůřím Jizerek
- Podrobnosti
- Zveřejněno 10. 5. 2014 21:11
- Napsal Jarda z Úpice
Květnový výlet do předhůří Jizerek.
Lámal jsem si hlavu kam vyrazit, pokud bude hezké počasí. Pak jsem si vzpomněl na Evino přání podívat se na chatu Říp se svoji restaurací Šnyclovna. Je to v Kořenově, nic daleko a přitom nádherný kraj. Pojeďme tedy tam. Avizoval jsem to tedy na našich stránkách a přidalo se hnedle několik přátel.
Tak tedy v sobotu 10. 5. 2014 v 9,30 na Autorestu.
V noci pršelo, ale ráno bylo poloslunečné, foukal studený vítr a všude se válely černé mraky. Na první pohled nic moc. Sešlo se nás sedm motorek a tak tedy vyrážíme. S malým zpožděním, ani nebudu psát, že kocour pochcal Evě kalhoty, tak to trochu trvalo, než jsme ji přemluvili, aby si vzala náhradní a jela.
Volal Giovany z Tanvaldu, že by se s námi svezl. Tak jsme si dohodli sraz na letišti ve Vrchlabí. Dojedeme tam, kratičká zastávka a domlouvám, že vyrážíme a Giovany nás dojede, až se ustrojí. Vyrážím na cestu, sleduji zpětné zrcátko a pomalu jedu naším směrem. Nikoho stále nevidím. Nakonec zastavuji a čekám, a čekám… Nikdo nejede. Otáčím se a dojedu zpět až na letiště. Evina motorka trucuje a nechce startovat. Roztlačme ji, navrhuji. Prý to nejde. Eva si tedy sedá k Jirkovi a jedeme. Motorka zůstala na letišti a až pojedeme zpátky, tak se pokusíme s ní něco vymyslet. Tvrdím že je to nedobitá baterka, Eva celou cestu svítila dálkovýma a nestačila se dobíjet. Prý ne, prý relátko. Nakonec se s Giovanym sázíme o 5 poctivých českých korun. Já na baterku, on na relátko.
No nic, pokračujeme. Stavíme ve Víchové v motorestu Na Mejtě. Jsme zmrzlí, tak si dáváme kávu a někteří i česnečku. A samozřejmě i několik „podnosnic libočudných“, jak je nazval jazykozpytec a sestromuž v seriálu F. L. Věk. Po půlhodince pokračujeme k druhé zastávce, a to chata U Čápa. Je zde nedávno postavené muzeum českého, dosud nepřekonaného génia Járy Cimrmana. Včetně rozhledny Maják, který má informovat pocestné o přístavišti, kde se lze občerstvit při túrách po okolí.
Obhlížíme muzeum, Pep leze nahoru a fotí ty panoramata. Chvilku lelkujeme a pokračujeme dál. Je již po poledni a hlad se pomalu ozývá. Netrvá to dlouho jsme u naší vyhlédnuté Šnyclovny. Z venku to vypadá, že nebude fungovat, ale nakonec je zde plno cedulí s nápisem Open, tak směle dovnitř.
Hospoda je prázdná, tak si můžeme vybrat u kterého okna chceme sedět. Vybíráme z bohaté nabídky jídelníčku a za vtipkování Giovanyho čekáme na příděl. Sice tvrdil, že zde nikdy nebyl, ale není tomu tak. Znají ho, nebo ho tedy všude znají, jako „žrouta“, protože dostal první svoji porci „Angličáka“. Pak jsme se dočkali i my. Giovany to zblajzl a hnedle snědl i polovinu Eviny porce. Vtipkujeme a dokumentujeme tu jeho „střídmost“, se kterou se tak vychvaluje.
Pokračujeme k domovu a v Jablonci nad Jizerou se loučíme. Konečně maže domů k Božce a my do Úpice.
Ve Vrchlabí vyzvedneme motorku, lehce ji roztlačíme, blafne a jede. Chvilku brumlá a nakonec jde i opětovně nastartovat. Takže jsem vyhrál oněch zmíněných 5,- Kč. A to je prosím Giovany učitelem Autoškoly. A nejen učitelem, on je s Božkou i majitelem. Konečně jsem pochopil, proč je pořád tolik kritiky na autoškoly.
No nic, dojíždíme do Trutnova, Pep tankuje a jedeme těch pár zbývajících kilometrů k domovu.
Myslím si, že to byl docela povedený výlet. Nakonec se i počasí umoudřilo, sluníčko svítilo, vítr nefoukal a udělalo se docela teplo. Pohoda. Ujeli jsme zhruba 170 kilometrů, projeli krásnou českou krajinou, zažili plno srandy. A hlavně, nikomu se nic nemilého nepřihodilo.
A tak to má být. Nezbývá než plánovat další výlet za krásami kolem nás. S prima kamarády. Tak se na vás zase těším.
Pár fotek je zde:
