Motorkáři v Šiklově Mlýně
- Podrobnosti
- Zveřejněno 29. 6. 2014 10:53
- Napsal Jarda z Úpice
Westernové městečko Šiklův Mlýn, aneb motorkáři s kovboji pospolu…
Na začátku sezóny se koná tato bohulibá akce. Tentokrát již IV. Ročník. Několikrát jsem se na tuto akci chystal, ale teprve letos se pro ni rozhodl. Počasí mělo být takové nějaké, proměnlivé jak mladá holka. Ráno však bylo docela hezky.
Jediný Milan se ozval, že by jel, tak ráno se sejdeme. Chvilku před odjezdem volal Lev, Milan byl na čs. Autorest a do osmé ještě přifrčel Jirka. Tak jsme ve čtyřech vyjeli na cestu. Lev čekal v Jaroměři a tak bez zastávky pokračujeme na H. Králové, Pardubice, Chrudim, Žďár nad Sázavou, Nové Město na Moravě a Zvoli, kde je to již malý kousek na Westernové městečko Šiklův Mlýn.
Cesta je příjemná, jen ten děsný provoz je otravný. Na zpáteční cestu mám připravenou jinou trasu. Možná trochu pomalejší, ale rozhodně zajímavější.
Cestou jsme zastavili v Trhové Kamenici. Obligátní kafíčko, cigárko a narovnání bolavých zad. Čtvrthodinka a fičíme dál. Potkáváme plno motorkářů, ale kupodivu v obráceném směru. Potkáváme známý Ural se sajdou, Gustíka s Magdou. Nevím, kam to frčeli, ale před motorestem Galerie u Škrdlovic stálo plno motorek, tak třeba tam.
Dojíždíme do cíle a jsem velmi překvapen. Prohlédl jsem si webové stránky Šiklova Mlýna, fotky ze setkání motorkářů, ale byl jsem překvapen rozlehlostí tohoto areálu. Jsme na vstupní bráně. Jdeme se zaregistrovat. Motorkáři mají vstup zadarmo a jako bonus poukázku na pivo a grilované masíčko. „Baťůžek“ jen poloviční vstupné, bez nároků na občerstvení. Fasujeme lístky, platím a přesunujeme se do cíle. Projíždíme areál, nějak netrefíme. Kluci motorkáři nám radí a tak nakonec jsme na místě. Všude plno motorek, motorkářů a motorkářek. Mezi tím spousty návštěvníků. Paráda. Máme radost, že jsme konečně jeli na tuhle akci.
Jdeme obhlédnou městečko, něco vyfotit a něco také utratit. Jsme nadšeni tím, jak to všechno parádně vypadá, jaké všelijaké atrakce místo nabízí. A co je velkým překvapením, zdejší ceny jsou velmi přijatelné, není to rýžoviště peněz.
Je skoro poledne, tak jdeme na pivo a na masíčko. Ještě štěstí, že jsme se tak rozhodli. Potom tam byla neustále dlouhá fronta. Masíčko bylo bezvadné, pivo trochu teplé, ale kdo by to řešil. Pochutnali jsme si a šli obhlédnout areál.
Všude plno stánků, suvenýry, občerstvení a všelijaká lákadla. Kupujeme nějaké drobnosti, ochutnali jsme i novinku-zmrzlinu v kuličkách, servírované do plastové čepičky. Bylo to prima, nemuselo se to lízat. I když i to má své kouzlo.
V jednu je organizována vyjížďka. Plno motorkářů vyráží na spanilou jízdu, my jsme ji absolvovali sem a ještě jednou domů. Jdeme si prohlédnout program. Plivající lamu, drezuru krásného bílého koně, manipulaci s honáckým bičem. Škoda že ho nemám a neumím to s ním. Hodilo by se to.
Krátce po patnácté hodině se vydáváme na zpáteční cestu. Alena jde na noc do práce.
Tentokrát v N. Městě odbočujeme na Sněžné. Jeli jsme tudy nedávno ze služební cesty a kraj mě uchvátil. Tak i něco pro ostatní. Projíždíme kouzelným krajem, po krásných neděravých silnicích. Nevím, jestli na to má vliv, že prezident odpočívá na Vysočině, ale v každém případě si Vysočinští zaslouží pochvalu.
Přes Sněžné a jedno z nejstudenějších míst ČR Svratku pokračujeme na Krounu. Minuli jsme krásný areál hotelu Devět Skal, pokukovali po nádherných a udržovaných vesnických chalupách. Hned bych se na takové krásné místo nastěhoval. Ani se tomu Zemanovi nedivím, že se tak rád sem vrací.
Do Krouny přijíždíme za deštíku, dokonce se i zablýská. Přemýšlím co dál, ale okolo jsou různě potrhané mraky, které nejsou nijak nebezpečné, i když před námi se válí takové divná „deka“. Zastavuji na konci Krouny u železnice. To již parádně lije a do toho bubnují kroupy. Tak navlékáme nepromoky. Nejsme v tom moc zběhlí, a tak než je pořádně navlékneme, přestává pršet. Krouna je neblaze známá od roku 1995, kdy se zde stalo velké železniční neštěstí. Právě kousek od místa co stojíme.
Pokračujeme dál, ale slunce praží, tak nepromoky dolů. Projíždíme Předhradím s hezkým hradem Rychmburkem, dnes sloužícím jako domov důchodců, pak Skutčí, pokračujeme na Luže, kde se otevírá úžasný pohled na poutní chrám Panny Marie na Chlumku. Mnozí z nás znají i zdejší léčebný ústav a hrad Košumberk. Pak již jen pokračujeme směrem na Jaroslav, Týniště nad Orlicí, tady si dáme pauzu na výbornou opočenskou zmrzlinu. Pak již jen projíždíme Opočno, Dobrušku, projíždíme náměstí v Nováči a před sedmou již parkujeme před garáží. Alena jde do práce, já se vrhám na fotky.
Byl to nádherný den. Ani ta sprška nám to nemohla zkazit. Jsem rád, že jsem se tam konečně vypravil. A příště? No není pochyb. Pokud to půjde, jedu zase.
Potkali jsme tolik motorkářů, že se to jenom tak nestává a jsem vždy mezi nimi rád. Myslím si, že mezi ně tak trochu patřím.
A my všichni, kteří máme motorky svojí vášní.
Tak přátelé, zase někdy někde…
