Opět do Českého ráje
- Podrobnosti
- Zveřejněno 10. 8. 2014 12:23
- Napsal Jarda z Úpice
Opět do Českého ráje, aneb pojeďme na výlet….
Je léto, nejlepší čas pro podnikání výletů, dovolených a podobných aktivit spojených s hezkým počasím. Všechna média se předhání v poskytování těch zaručeně přesných předpovědí počasí, jejich výsledek je vždy přesně nepřesný. Jediná opravdová předpověď počasí je ta, jaké počasí bylo včera.
Celý týden má většina z nás nějaké povinnosti, které ho odvádí od výletování a zbývá tedy sobota a neděle. Dnes to moderně nazýváme Víkend.
A tak během týdne sleduji kdejakou předpověď na sobotu, abychom byli připraveni. Navíc se k tomu musí skloubit celá řada důležitých prkotin.
Připravil jsem výlet na Bučický mlýn, kde jsme byli před časem s Alenou a na popud Milana svatoňovického návštěvu Českého ráje. Nakonec jsem na jeho doporučení oba výlety spojil v jeden a nijak jsme neprohloupili.
Odjížděli jsme jako tradičně od čs. Autorest v Úpici. Na Výšince nás čekal již Endy, který musel z domova startovat trochu dříve.
Překodrcali jsme rozkopanou silnici v Kocbeřích, která by měla být hotova do 20. 8. 2014, ale na první pohled je patrné, že se někdo upsal o rok.
Pokračujeme k Hořicím, kde se konají motocyklové závody České Turist Trophy a tak Hořice objíždíme. Měl jsem tuto objížďku připravenou, ale byla i tak značena.
První naše zastávka byla v Loučné Hoře, neboť je zde krásný dřevěný barokní kostel sv. Jiří z r. 1678. Stavíme jen krátce, pro prohlídku bychom museli shánět průvodkyni.
Projíždíme malebnými vesničkami až do Kopidlna a po krátké chvilce jsme v městyse Rožďalovice, odkud je to již necelé 2km do Bučického mlýna. Okolí mlýna je ohrazeno pastvinami, kde dominuje převážně hovězí dobytek masného typu. U parkoviště lze spatřit koně i oslíky. Ale nikdo se nám z nich nijak nevěnoval. Mají zřejmě návštěv plné zuby.
Obcházíme mlýn a nakonec si dáváme kávu a Kofolu, protože když ji miluješ, není co řešit… Je chvilku po otevření, tak zde ještě není žádný nával. Během půlhodinky se to však mění. Hordy cyklistů zaplňují každé místo. Je zde i kupa pravděpodobně postižených cyklistů na tříkolkách s nožním, nebo ručním pohonem. Jim patří obdiv, musí se neskutečně nadřít, a vůbec v tom horku.
Popojíždíme dál s tím, že další zastávkou je námi oblíbená Sobotka. Dáme si zmrzku v cukrárně na náměstí. Chtěl jsem jet na Dětenice, ale navigace si vedla svou, tak jsme jeli přes Libáň a Staré Hrady. Kdesi byla bouračka, tak nás hasiči trochu přesměrovali, ale nic komplikovaného. Do Sobotky jsme dojeli a nad námi se kupila lehce zlověstná mračna, tak jsme raději pokračovali dál. Přes Mladějov a Hrdoňovice, kde je lom na sklářský písek Střeleč. Zde se postupně rozebírá celý Český ráj. Najedeme na hlavní silnici a pokračujeme jen pár kilometrů do Borku, neboť jsem zde objevil motomuzeum, tak se mrkneme, jak to vypadá.
Zastavujeme před krásně upraveným bývalým rolnickým družstevním skladem obilí. Krásné parkoviště, přístřeší pro nepřízeň pohody, vše jak má být. Nahlížím dovnitř a zdá se mi, že tu mnoho exponátů nebude. Naštěstí jsem se hluboce mýlil. Nádherné muzeum, upravené a plné motocyklů, kol a všelijaké techniky, která k tomu přísluší. Vše čisté a upravené. Muzeum bylo otevřeno v r. 2013 a je stále udržováno a zdokonalováno. Prohlížíme a fotíme tu nádheru na dvou kolech. Mohu jen doporučit návštěvu tohoto muzea, hlavně motorkářům. Je u hlavní silnice Jičín-Turnov, v srdci Českého ráje. Trosky jsou za rohem, nedaleko jsou Radvánovice se svým rájem pro děcka, Šťastná země.
Jedeme dál, cílem jsou Trosky. Pochopil jsem to tak, že Milan chce šplhat nahoru, protože zde byl naposledy jako kluk. Nakonec se šplhání odložilo a dostal přednost oběd. Opět jsme měli na vybranou hostincem na rybníku Vidlák, nebo naším oblíbeným Evenem v Sedmihorkách. Tentokrát zvítězil Vidlák. Nakonec jsme se dobře najedli, jako v Evenu. Ještě jsme nebyli ani v restauraci a již potkáváme úpičáky. Všude musíte dávat bacha, nevíte, koho známého potkáte. Naštěstí se všude chováme vzorně, tak žádný strach.
Po obědě, jsme již jak MKT Tanvald, pokračujeme pomalu k domovu. Přes Radvánovice, kde míjíme onu Šťastnou zemi. Okolo plno aut a tak jistě o návštěvníky nemají nouzi. My se nezdržujeme, i když jsme asi mohli vše prohlédnout, alespoň pro informaci. Přejíždíme kopec do Košťálova. Potřebujeme natankovat, kde je pumpa víme, ale je zavřená. Proč nikdo nepíše, nevíme. Jedeme tedy dál, kousek cesty odsud je Jilemnice. Trochu zvorám cestu a místo na Hrabačov jedeme na Horka u S. Paky. Natankujeme a pokračujeme přes Horka do Čisté u Horek. Stavíme ještě na kávu a pivo bez piva. No a pak již jedeme domů. Okolo krouží šedá mračna, ale vodu si stále drží. Přijel jsem domů, zaparkoval a po chvíli se přihnal déšť. Ale to už jsem na to koukal z balkonu. Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně, praví říkadlo. Po chvilce je po dešti a opět všude „azúro“, jako by ani nikdy nepršelo. Ono to tedy na té vyprahlé zemi ani vidět nebylo.
A tak je zase jeden výlet za námi. Najeli jsme 200 kilometrů, zcela podle plánu. Počasí nám přálo, a i když někdy se trochu zamračilo, teplo bylo stále. Projeli jsme několik nádherných míst naší země, pokochali se krásou, nejen krajiny, ale i lepých cyklistek, kterých bylo všude plno. Cyklisté dnes mnohonásobně převyšují počty motorkářů na silnici. Pěšáci je jen zlehka doplňují.
Naše cesta měla plno pozitivního, od bezvadné party, po prima svezení bez technických problémů s motorkami. Nebyli jsme ani z dálky svědky nehody.
Naše cesta měla samozřejmě i plno negativ. Spousta rozkopaných silnic, plno omezení a práce na silnici kde nikdo nepracoval. Projeli jsme dva úseky opravené silnice dnes velmi oblíbeným způsobem. Nablít na silnici asfalt, na to nasypat dvacet centimetrů štěrku a jít od toho. Na tom nemohou ani pořádně jezdit auta, natož motorky a cyklisté. Tady jde přinejmenším o pořádné šrámy a můžete klidně jet pomaličku. Motorka plave jak na ledě. Myslím si, že tohle udělat v některé vyspělé zemi, pak na silničáře podají trestní oznámení pro obecné ohrožení. Jen u nás z toho mohou mít prču.
Projeli jsme mnoho kilometrů po naprosto rozbitých silnicích, samá díra, nebo naopak hrbol z naplácaného asfaltu umláceného lopatou.
V jedné odrhovačce se zpívá, „Zemský ráj to na pohled“, jen se nesmíte dívat dolů, pod nohy. Zemský ráj to je skutečně na pohled, pohled jen povrchní.
A proto velmi hlasitě volám, volám „Silničáři v celé ČR jděte do pr…e.“ Za takhle odvedené práce nezasloužíte plat, ale nakopat.
Za všechny kdo tyto strasti musí snášet
Jarda z Úpice
