Setkání Motodědků v Kostelci n.O.
- Podrobnosti
- Zveřejněno 9. 9. 2014 8:06
- Napsal Jarda z Úpice
Motorkáři v jedné stopě, aneb Motodědci v Kostelci nad Orlicí opět spolu.
Již po čtvrté se sešli motorkáři v obnovené premiéře v kempu Orlice v Kostelci nad Orlicí. V minulých letech se zde na pravidelném jarním a podzimním setkání scházela horda příznivců motorkaření a obvykle těch s dřívějším datem narození. Vždy bezvadná akce, na kterou se každý těšil. Pak ovšem přišlo něco, ani řádně nevím co a proč. Zřejmě nějaké nové majetkové poměry a jiné priority majitele.
Opustili jsme tedy kostelecký kemp a nastartovali novou etapu Motodědků v Českém Brodě, tam to nebylo ono, tak se posléze vše přemístilo do Soběšína, do tábora YMCA, nedaleko Českého Šternberka.
A jak to tak bývá, někteří tam přestali jezdit, jako já. Zdá se mi to daleko a ani to prostředí mi nijak nepřirostlo k srdci.
Uvítal jsem tedy obnovenou premiéru v Kostelci, kde tedy tímto krokem došlo k faktickému rozdělení Motodědků na dva tábory. A místo společné domluvy v pokračování se tasily zbraně, k obraně se volalo po soudcích, právu a pomalu se vyhrožovalo mezinárodním soudem v Haagu. Kluci z Prahy to nějak psychicky nezvládli. Děj se co děj, musí se smířit s faktem, že na stejný termín budou dvě podobné akce. Navíc tyto termíny byly vždy zažity v Kostelci. A navíc, každý víkend je tolik motorkářských akcí, že si nikdo na jejich nedostatek nemůže stěžovat. Stačí projet motorkářské stránky.
Začal jsem opět tedy jezdit do Kostelce, kde to je moje parketa. Samozřejmě tyto tahanice ničemu nepřispěly. Bylo méně lidí i přes krásné počasí. Zřejmě jich část zvolila Soběšín. Ale každý motorkář si takhle může přijít na své.
Je pátek. Motorka je připravena, vozík připojen, nabaleno jak na dvoutýdenní dovolenou. Jen natankovat a přidat plyn.
Vyrazili jsme s manželkou kolem páté odpoledne a po hodince cesty jsme byli na místě. Srdečné přivítání a zahřátí u srdce nás vždy těší. Je krásný čas, tak tedy nejdříve jednu orosenou jedenáctku a hurá na rozbití tábora. Stavíme stan, nafukujeme matračky, do Pavky se také něco vejde, tak proč nemít trochu komfortu.
Přivítáme se s mnoha známými, kteří také volí raději Kostelec. Vzpomínáme na minulé časy, kujeme plány do příštích dnů, k tomu lehce připíjíme zelenou a pivko. Samozřejmě došlo i na pověstný řízek, který není možno vynechat. Na něj se vždy celou dobu těšíme.
K tanci a poslechu hraje nějaký dížej, světla nám blikají do očí, muzika i my hulákáme a jsme v prima pohodě.
Po jedenácté zalezeme do spacáků a končíme tak pátek.
Sobotní ráno nás přivítalo sluníčkem a drobným mlžným oparem. Jen co však trochu povylezlo, hned se vše suší. V noci bylo teplo, tak se pěkně spalo. Brzo ráno přijel Zdeněk, postavil stan blízko nás a tak jsme čekali na další. Po chvilce nás dojíždí i Tosha, Milan svatoňovický, Jirka Chopper, pak Kozel a nakonec i Mikeš. V pátek přibyl i Miko a tak se naše řady rozrostly.
Dáváme si v poledne osvědčený gulášek, abychom netrpěli hlady na vyjížďce. V jednu se startuje. Motory bublají a vyrážíme. Jedeme na Vamberk, Rychnov nad Kněžnou do Solnice a přes Skuhrov nad Bělou nahoru na Deštné. Celkem pěkná silnice lesem, plno zatáček a naštěstí ani avizovaný štěrk již na silnici nebyl. Cíl je u Masarykovy chaty na Šerlichu. Parkoviště je zaplněno, jen černá mračna kazí tu nádheru. Nakonec se Rampušák neudrží a spustí trochu vody. To se ale již chystáme k odjezdu. Sjedeme zpátky do Deštného a voda je fuč. Do Kostelce jedeme tentokrát přes Kounov a Dobrušku opět za sluníčka.
Kýty z prasátek se krásně grilují a tak netrvá nijak dlouho a okrajuje se. Trochu také ochutnáme, nakonec je to v ceně vstupného a vždy to je moc dobré. Posloucháme kapelu, myslím si, že je to Stará Vesta. Kluci prima hrají a zpívají, světla žádná neblikají, je to pohoda. Přichází čas soutěží a různých hodnocení, jak to na takových akcích bývá. Celý spolek odměnil nejstaršího a pravidelného účastníka Karla Severina, který ve svých 86 letech opět přijel. Jezdí již na Yukině, lehké motorce a vždy se stanem. A to odněkud ze středních Čech.
Mezi to opět muzika a nakonec tanec. Jako zpestření je na desátou tombola. Celou dobu jsem na ni čekal. Bohužel jsme nevyhráli nic. Ale někteří to museli snad poslat vlakem, aby to zvládli dostat domů. Vybrali jsme nějaké pitomé losy.
Snad příště budeme mít štěstí. Takhle máme jen dobrý pocit, že jsme přispěli na prima akci.
Kluci co přijeli na jeden den jsou dávno doma, je tma jak v ranci a tak nezbývá než zase zalézt do pelíšku. Někteří budou opět juchat do rána, ale bez nás.
Je nedělní ráno, sluníčko opět vychází a zahřívá naše těla. V noci bylo nepatrně chladněji, ale ani tak mi nebyla zima, a to je již co říci. Od rána pomalu odjíždí motorky, někteří to mají přes půl republiky. Pomalu se loučíme a o desáté odjíždíme domů. Máme pár povedených i nepovedených fotek, každý nové klubové tričko a již čtvrté razítko v průkazce. V každém případě hodně vzpomínek na přátele, hezké zážitky a nový termín na jaro příštího roku. Tak nezbývá než se těšit.
Jo a také nějaké špinavé prádlo a stojací ponožky. Ale s tím si hravě poradí naše pračka.
Stan sušíme na půdě s ostatní navlhlou havětí, není co řešit.
Tak zase příště Motodědci.
A ještě pár fotek od Milušky http://miluskadvo.rajce.idnes.cz/Motorkari_Kostelec_nad_Orlici_zari_2014/
Nás teď čeká setkání s Motodědky nad 60 let v Dolcích u Trutnova. Setkání s vyjížďkou do Krkonoš, na počest zesnulého předsedy Vendy Maraudra. Tak se zase s některými opět setkáme. Oni Ti Motodědci nějak drží po kupě. A tak to má být.
Přeji vám všem ještě hodně zážitků v této sezoně. Ještě chvilku jistě počasí vydrží.
A vždy se vracejte domů s úsměvem a na své motorce.
Jarda z Úpice
