Druhá říjnová sobota a opět u našich sousedů
- Podrobnosti
- Zveřejněno 12. 10. 2014 9:12
- Napsal Jarda z Úpice
Na sobotu 11. 10. 2014 byla docela slušná předpověď počasí na několika portálech, tak se musí ven. Využít shovívavosti podzimního počasí. Kdo ví, kolik takových příležitostí ještě bude.
Je trochu obtížnější něco plánovat, neboť den je již krátký a se západem sluníčka přichází ochlazení a stmívá se. Je to tak na kratší akce, okolo komína.
Dohodli jsme se s Jirkou Chopperem opět na dvanácté hodině. Jednak se každý stihne naobědvat, takže nemusíme honem shánět hospodu a jednak je to asi nejteplejší část dne.
Ráno jsem šel ještě s naší Ájinkou do lesa. Udělalo se krásně již dopoledne a od deváté hodiny jsem stále poslouchal, jak jedna motorka za druhou projíždí okolo. Mrzelo mě, že jsme toho nevyužili a nejeli již dříve.
Je poledne, na čs. Autorest se nás schází pět motorek. Světe div se, přijel po delším čase i Giovany z Tanvaldu. Je s ním vždycky zábava, ale musíme jezdit od hospody k hospodě, má nepřekonatelné nutkání mít stále něco v h..ě, tedy v puse. Dokud kouřil, bylo to jednoduché. Každých 15 kilometrů zastávka na kouřovou. To se ale dalo odbýt i u patníku. Teď? Hospoda od hospody.
Před odjezdem mi volal Zdeněk z Náchoda, že by se s námi rád svezl. Připojí se v Nováči u cukrárny na náměstí. Kdysi naše obvyklé místo setkávání s motorkáři, ale po rekonstrukci náměstí a evidentní snahy zpeněžit každou minutu strávenou na tomto místě, je motorkáři trochu opomíjeno. A to je ještě štěstí, že EU jim nedovolí 5 let vybírat parkovné přímo. Tak jen s parkovacími hodinami, které sháníte kdesi po krámech. Tomu se říká služba obyvatelstvu.
Jedeme dál, káva je plánována až na Horské boudě Číhalka. Nikdo z nás zde nikdy nebyl, informace máme jen z internetu.
Jedeme tedy do Olešnice v O.h. a pokračuje přes náměstí dál. Silnička je úzká a klikatí se krajinou. Okolí lemují krásné opravené chalupy. Na konci cesty je ona Číhalka. Sedáme si na terasu, sluníčko svítí a kouřit se dá jen zde. Dáváme si kávu a někteří lívanečky s povidly a šlehačkou. Říkám, od hospody k hospodě.
Dál pokračuje cesta do Polska, je to nějakých 500 metrů po šotolině. Nakonec tedy zjišťujeme, že šotolina je příliš nadnesený název, ale všichni to překonáváme bez obtíží. Faktem je, že na mapě to vypadalo docela dobře.
Sjíždíme po krásné silnici od Zielence na hlavní a Sudetským průsmykem ke Kudowa Zdroj. Kousek za Lewinem Klodzkim odbočujeme na Jarkow, kde se skrývá krásná japonská zahrada. Sice jsem okukoval jejich stránky, ale přehlédl jsem, že mají otevřeno jen od května do konce září. Přece jen v polských názvech měsíců nejsem zběhlý.
Tak fotíme alespoň přes plot. I tak máme pár fotek a zkušenost, že se sem vyplatí zajet. Tolikrát jsme jen letos jeli okolo.
Zbývá nám čas, tak na krátko zastavujeme v lázních Kudowa Zdroj. Je s podivem, kde se stále bere spousta lidí v lázních. V okolí jich je několik a všechny nádherně žijí z lázeňské péče a turismu. Jak jen to je možné, že u nás to nejde.
Procházíme kolonádou, je stále přes 19°C, jen sluníčko se schovalo. My pomalu popojedeme k domovu. Abychom něco najeli, jedeme na Hronov, Polici nad Metují, Stárkov a přes Malé Svatoňovice domů. Ujeli jsme pár kilometrů, potkali kupu motorek a nic nám nechybělo.
A tak to asi má i být.
Užívejte přízně počasí a jezděte opatrně. Skončit ve špitále na samém konci sezóny je kravina. A skončit, nedej Bože, v piksle je ještě větší pitomost.
Jarda z Úpice
