Druhá říjnová neděle v Polsku
- Podrobnosti
- Zveřejněno 12. 10. 2014 22:08
- Napsal Jarda z Úpice
Přišel pomalu a jistě podzim, byť hodiny nás neustále přesvědčují, že je léto. Čas se neohlíží na naše hloupé nápady a řídí si vše po svém. Den se krátí, chladno je častější než teplo, ale motorkářům sezona trvá stále. Nejsou z cukru a obaleni kůží něco vydrží. A tak stále vyrážíme na výlety, najet nějaké kilometry abychom nevyhodili olej nevyužitý.
A tak po sobotě v Polsku jsme i dnes vyjeli opět do Polska. Jen o kousek dál.
Ráno bylo takové pošmourné, převalovaly se černé mraky, sluníčko nevědělo, jestli ano, nebo ne. Šel jsem ještě s Ájou do lesa na houby.
Doma jsem kontroloval kdejaký web s počasím a vcelku se shodovali, že bude obstojně. Nakonec jsem koukal na kamery na GE a všude kam sme chtěli jet svítilo sluníčko.
Je jedenáct, oběd vyřešíme po cestě, nasedat, jedeme.
Jedeme na Lubawku a odtud na Kowary. Nad Kowary je nebe jak vymetené a krásně teplo. Jedeme směrem na Jelení Horu a po chvilce odbočujeme v Kostrzyci na naši první zastávku, zámek Bukowiec. Sám zámeček nic moc, ale celý areál je v jakési rekonstrukci, tak obcházíme, co jde. Pokud ho dodělají tak jak avizují na informačních panelech, pak to tedy bude paráda. Fotíme, proto jsme tam také jeli a po chvíli pokračujeme na Rytířský hrad Karpniki. Nalézt se dá velmi lehko, všude je označen příjezd. Opět obcházíme okolo a jsme nadšeni hradem, který povstal před týdnem z ruiny. Okolí se ještě dokončuje, a myslím, že na jaře nás přivítá v plné kráse. Jedeme ještě obhlédnout hotel Dubový palác, ale dostaneme se jen k bráně a hotovo. Ani ten palác není vidět. Zřejmě funguje jen v sezóně.
Pokračujeme tedy dál, na naše oblíbené místo zámek Wojanow. Ten mi nějak přirostl k srdci. Takhle si představuji pohádkový zámek. Kopec šlehačky s malinami. Tady už moc fotit nemusíme, máme ho snad ze všech stran, tedy v létě. Parkujeme vedle polských motorkářů, aby bylo více motorek pohromadě. Projdeme se kolem zámku a pokračujeme jen kousek dál, do Bobrowa. Tady je, tedy byl krásný zámek Boberstein. Povídáme si s polským cyklistou a litujeme, že rekonstrukce pokračuje, jak pokračuje. Myslím si, že i to lešení je již historické samo o sobě. Říkám, že nechápu, proč alespoň neudělají střechu. Prý tam byla, ale někdo ji ukradl. Co dodat. Pokud by se povedlo ten zámek opravit, pak je svým provedením celkem výjimečný. Co takhle škemrat v EU?
Nic nevyřešíme, tak jedeme zpátky a do Lomnice. Tady je krásný zámeček, vedle zámecká restaurace. Přes silnici, v dřívějším zámeckém hospodářském dvoře je parádní restaurace, jsou zde prodejny lidových výrobků a ukázkové místa starých řemesel. A tento víkend zde byly dožínkové slavnosti. Nádvoří plné stánků s výrobky a občerstvením. Žádné ruské čepice a vietnamská tržnice. Vše vypadalo na domácí výrobky a zemědělské produkty z okolí.
Tak jsme neodolali a dali si naši oblíbenou krkovičku na grilu. Na Ksionži jsme letos na ní nebyli, tak alespoň zde. Byla výborná, jako vždy. Završili jsme to dobrou kávou a lenošili na sluníčku. Obešli jsme ještě zámek a nakonec se dali k domovu. Zbytek plánované cesty jsme si nechali na příště.
Počasí bylo úžasné, nevím kolik bylo tepla, ale zpocení jsme byli jak dveře od chléva. Byl to nádherný den.
No a zpátky jsme jeli přes Pomezní boudy. Počasí i zde bylo o poznání přívětivější než minule, ale jinak nic. Pár aut, sem tam nějaký turista. Jinak to vypadalo, že je zruší. Jaký nebetyčný rozdíl od odvrácené strany kopce. A to jsme ani nebyli v Kowarech, nebo Karpaczi.
Domů jsme přijeli o páté odpolední a bylo nám prima. Svezli jsme se, trochu pochodili a hlavně si prima pofotili. Jestli se fotky povedly zcela, nebo jen na půl nás netrápí. Nejsou na výstavu, máme je pro radost a někomu třeba pomohou při plánování svých cest.
Jezděte a užívejte, pokud to jde. Stojí to stále za to.
Jarda z Úpice
