Listopadový pátek čtrnáctého
- Podrobnosti
- Zveřejněno 15. 11. 2014 11:39
- Napsal Jarda z Úpice
Listopadový pátek 14.
Předpověď počasí byla skvělá, třináctého bylo včera a tak byla nadějná předpověď dobrého výletu. Měli jsme s Alenou oba volno, počítali jsme s výletem. Od rána jsem sledoval padající mlhu, sluníčko se stále nesměle prodíralo oparem, teplota z původních 4°C pomalinku stoupala s přibývajícími slunečními paprsky.
Přemýšlíme kam na výlet. Alena navrhuje Lipnici nad Sázavou, ale to je již kus cesty na tak krátký den. Přemýšlím o Ksiaži ve Walbrzychu, kde podzimní příroda okolo zámku je úžasná. Nakonec ale zvolíme něco v okolí. Bonsai centrum v Libčanech u H. Králové a Hořice.
Ozval se Giovany s Božkou z Tanvaldu, tak jsme si dali spycha v motorestu v Milovicích.
Jedenáctá, vyrážíme na cestu. Jedeme na Jaroměř, kde v současné době opravují silnici od Náchoda. Postojíme si v koloně asi čtvrt hodiny a pokračujeme po vyfrézovaném asfaltu. Celkem hladce jsme to probrázdili. Ovšem to co se dělo ze strany od H. Králové bylo děsné. Fronta dlouhá několik kilometrů a stále se spíše prodlužující než zkracující.
Co dělat. Dobře že se ta silnice opravuje, ovšem zablokovat provoz v pátek je také nerozumné.
Dojíždíme do Libčan a parkujeme před Bonsai centrem. Mnohokrát jsem jel kolem poutače, ale dnes jsem tu byl poprvé. A stojí to rozhodně za návštěvu. Prošli jsme skleníky a povídali si zřejmě s majitelem. Pak jsme navštívili i zahradu a místní ZOO koutek. Pruhovaná prasátka se nechtěla fotit, něco nám také nevyšlo. Zato jezírka plné KOI kaprů byla nádherná. Křišťálová voda a plno nádherných ryb. Malinkých i velikých. Na fotkách to tak nejde poznat, ale nádhera. Prolezli jsme, co se dalo a přijali pozvání na jaro a hlavně na léto, kdy je prý zahrada nejkrásnější.
Pokračovali jsme do Milovic, kde chvilinku před námi dorazili tanvalďáci. Giovanyho jsme letos přece jen potkali, Božku ale letos poprvé. Tak jsme si dali společně oběd, trochu posrandovali jak to bývá při tomhle setkání tradicí.
Neseděli jsme ale dlouho. Sluníčko se pomalu kloní k západu a my jsme ještě chtěli udělat pár fotek v Hořicích. Tak se loučíme a všichni se vydáváme po svém.
Hořice jsou za humny, pár minut a stojíme před Galerií soch na vrchu Gothard. Soch je zde nepočítaně, obcházíme jen malý kousek a přesunujeme se ke hřbitovu. Zde je nádherný vstupní portál, kostel sv. Gotharda, socha Jana Žižky na bývalém hradišti a památník padlým z bitvy u Sadové v roce 1866. Po chvíli pokračujeme na druhou stranu Hořic na Masarykovu věž samostatnosti. Chtěl jsem navštívit ještě nádherný židovský hřbitov, ale nakonec jsme jej vynechali. Myslím si, že je uzamčen a nepřístupný.
Domů jsme to vzali klasickou cestou přes Miletín, směrem na D. Králové. Zde je stále uzavírka, tak na Bílou Třemešnou. Na rozbité a úzké silnici, která je objížďkou se na přejezdu potkala Tatra s nákladem dřeva a kamion. Z obou stran plno aut a náklaďáky se nevešli vedle sebe. Začali manévry jak v Iráku. Bohužel na kolejích. Ještě štěstí že nic nejelo. Využili jsme momentu a projeli, udělali jsme tak místo pro Tatru se dřevem. Jak to dopadlo nevíme, fakt je, že další kamion byl v protisměru. Tak si asi řidiči užili. Je to svinstvo od těch co plánují uzavírky. Podělaný kilometrový úsek se opravuje pomalu rok, objížďková komunikace je úzká, samá zatáčka, rozbitý asfalt, utržené krajnice a výmoly v zatáčkách, kam sjet s motorkou, tak ji bez jeřábu nedostanu ven. A ještě do toho železniční přejezd. Nakopat někoho do zadku, že by si čtrnáct dnů nesedl.
V Bílé Třemešné to vezmeme ještě na přehradu, kde se jen na chvilinku zastavíme a jedeme již v poklidu domů. V Kocbeřích koukáme na blikající maják Městské policie. Bouračka. Všichni jsou vyjančeni z úsekového měření rychlosti, přibyl nový přechod a někdo aktivně zabrzdil před přechodem. A měl auto v kufru. Myslím, že byly tři.
Domů jsme dojeli již v pohodě. Sluníčko zapadlo a trochu se ochladilo. Ale tentokrát jsem jel v letních rukavicích a bylo mi fajn. Žádná zima nebyla. Tak jsme si užili pátek čtrnáctého. Opětovných 130 kilometrů bylo krásných. Věříme, že to letos nebyly zdaleka poslední. Byl to náš tuším náš 49 letošní výlet. Dotáhneme alespoň tu padesátku.
A sobota patnáctého patří již tradičnímu setkání motorkářů z Motoklubu Úpicko a jejich příznivcům v hostinci Na Bohdašíně. A tady už nám ani špatné počasí nezkazí náladu.
Jarda z Úpice
