Setkání Motoklubu Úpicko již po osmé
- Podrobnosti
- Zveřejněno 16. 11. 2014 11:09
- Napsal Jarda z Úpice
Již VIII. Setkání členů a příznivců Motoklubu Úpicko.
Bylo to již po osmé, co jsme se setkali v hostinci Na Bohdašíně u Červeného Kostelce. Léta letí, a i když se zdá, že po osmé není nijak dlouho, přece jen kus času to je. Nevím, jestli jsme začali již dříve s Motoklubem, ale i tak je to pomalu tradice.
Pravidelně nám kolega motorkář Tomáš rezervuje listopadový sobotu, den po vepřových hodech. Tak máme o netradiční nabídku občerstvení postaráno. Sál je připraven, včetně promítacího zařízení, tak stačí přinést na nějakém médiu své fotky, nebo videa z cest. Radiátory hřejí, tak není třeba „klepat kosu“.
Scházíme se obvykle o 17. hodině a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Sál se zprvu zaplňuje skalními členy a příznivci, a během času dalšími hosty. Nakonec byl sál zaplněn. Někteří z pravidelných účastníků nepřišli, zato nás navštívili další, nováčci. A pokud se domnívají, že to má cosi do sebe, rádi je uvítáme pokaždé.
Tentokrát jsme měli tolik promítání, že bychom tam mohli být dlouho, jak na Karlovarském festivalu.
Tosha měl film ze své cesty po Route 66, Lev ze svých putování po Slovensku a Balkáně, Miko rovněž projížděl spíše necestou, než cestou po krásách Balkánu, Olda měl pěkné video z putování po Alpách a od kosteleckého kamaráda bylo plno videí z cest po téměř celé zeměkouli. Tak jsme alespoň koukali na cesty Argentiny a přilehlých zemí. Všechno se k naší škodě nedalo vůbec stihnout promítnout. Ideální by bylo mít alespoň odkazy na stránky, kde by to bylo k nahlédnutí.
Zábava byla v plném proudu, probírali jsme vše možné. Od motorek a radosti s nimi, až po starosti o ně i zdraví. Přece jen většina z nás má již nějaké léta za sebou. Jsme v letech, kdy můžete bezelstně radit, podle známého rčení o věku a Rusku.
Čas rychle ubíhal a jak jsme se postupně scházeli, tak jsme se opět rozcházeli. Setkali jsme se zase po nějaké době a byl jsem rád, že se zase vidíme. Od kamaráda Tridaca jsem obdržel dárek, prý za tu dobu co se snažím náš Motoklub Úpicko držet při životě. Myslím si však, že to je zásluha všech, kteří se schází a společně jezdí. Dostal jsme krásnou plechovou tabulku s motocyklem Indian. To je moje značka, nesplnitelný sen a první věc, kterou si pořídím, až vyhraji ve Sportce. Nezbývá než si vsadit.
Myslím si, že nás letos ještě čeká pár dnů, kdy se bude nechat vyjet na silnice. Je to nádherné jet kouzelnou barevnou krajinou. Rozhánět napadané listí a pozorovat v zrcátku, jak si opět pomalu sedá na asfalt. Sluníčko, pokud tedy svítí, je nízko nad obzorem a vše zabarvuje zvláštním světlem. Je třeba být ostražitější ve všech směrech. Aby nás nezaskočila sama příroda, ani ostatní řidiči oslněni nízko položeným sluníčkem. Byla by blbost, kdybychom se na samém konci roku někde vyváleli a potloukli motorku. Letos skončíme asi v listopadu, ale začali jsme v únoru. Pokud to bude tak i nadále, máme jen dva měsíce na zotavenou. A opět budeme stát na startovní čáře sezóny.
Tak směle na přípravu. Těším na to, že se zase budeme houfně potkávat na silnici a zdravit s kamarády motorkáři. Nezbývá než všem, se kterými jsme se letos setkali, poděkovat za kamarádství a přátelství.
Tak sezóně 2015 Zdar.
Jarda z Úpice
Pár fotek od Tridaca:
