Opět se hrneme do Otevřených dveří Muzea strojů v Žamberku
- Podrobnosti
- Zveřejněno 20. 5. 2018 9:42
- Napsal Jarda z Úpice
Jarní parofunění v Žamberku.
Sobotní výlet nás zavedl opět do Žamberku, kde v Muzeu strojů byl jarní Den otevřených dveří, tentokrát se zaměřením na parní modely. Jezdíme sem kdy se dá, ale zatím vždy na podzim.
Začátek akce je v 10 hodin, tak odjíždíme o půl desáté z našeho obvyklého místa. Před jedenáctou jsme na místě. Trochu komplikací se zaparkováním, protože se stojí na louce, trochu rozmoklé, tak se nám stojánky boří do země. Nakonec se vše vyřeší pomocí nalezených kousků kůry a jdeme na věc. Vstupné je dobrovolné, tak přispívám symbolickou částkou i já. Dát všechny ty budovy do pořádku, zakoupit exponáty a většinu repasovat do funkční podoby musí být finančně velmi náročné. A to nehovořím o spoustě hodin práce, které pravděpodobně jsou vykonány jen z čirého nadšení, jejíž odměnou je fungující a funící stroj.
Jako vždy je všude plno lidí, zejména tam, kde se něco hýbe. Vláček tu vozí návštěvníky, a to všech věkových kategorií. Mladí, staří, všichni touží po svezení. Mezi tím nadšenci ze železničního muzea v Rosicích nad Labem položili desítky metrů kolejniček pro malé modely, tentokrát vozící přece jen menší děcka. Mezi tím se motá plno lidí, jezdí vláčky, prostě blázinec. Úžasné na tom je to, že nikdo nebrblá, všichni se nějak uhýbají, kličkují mezi vláčky a co je hlavní, nikomu se nic nestane, protože všichni společně jsou obezřetní a pozorní. Kdyby to takto fungovalo na silnicích, tak nebudou mít co ve zprávách vysílat. Myslím tedy dopravní nehody. Zlodějů a vrahů bude stále dost.
V přízemních prostorech budov jsou dílny a předvádí se tu zařízení minulých let, jak praví klasik ve filmu „Marečku podejte mi pero“ z 19. Století, jež se nazývalo „století páry“. Parní stroj točí transmisemi a ty převádí energii pomocí řemenů na obráběcí stroje. Podobná, ale úžasně zařízená mechanická dílna je v hlavní budově. Záplava řemenů a strojů vyvolává nádhernou atmosféru, kterou lze spatřit již jen ve filmech pro pamětníky.
Hlavní budova skrývá v horním patře mnoho zajímavostí. Jsou tu automobily, některé méně a jiné více známé, jsou tu opět parní stroje, avšak tentokrát tiše odpočívají. Je zde i několik pěkných motocyklů v původním nerepasovaném stavu, pak je zde několik nádherných motocyklů, bohužel je lze prohlédnou pouze přes prosklené dveře.
Protože je to muzeum strojů a bývalá textilka, jsou zde zastoupeny v menší míře textilní stroje, stabilní motory, ponejvíce od bratří Paříků z Třebíče. Ostatně učiliště v Třebíči tyto „stabiláky“ repasuje a obvykle je na některé výstavě předvádí a je to nádhera. Procházíme chodbami, snažím se něco vyfotit, ale ta masa pletoucích se lidí to moc neumožňuje, i tak se něco podaří.
Je zde samozřejmě občerstvení a návštěvníci jej hojně využívají. Prodávají se tu i suvenýry a zejména publikace a kalendáře s obrazy V. Zapadlíka, kterého pokládám za nejlepšího kreslíře automobilové tématiky, minimálně v Evropě.
Od rána poslouchám jen kdy, a kde se bude obědovat. Všechno má svůj čas, a tak i my se pomalu vydáváme dál, nerad bych si vzal na svědomí, že někdo po cestě umřel hlady. Dáda mi téměř striktně nakázala jet do Rokytnice v Orlických horách, do restaurace Rampušák. Tak holt jedeme tam, byť bychom také jednou mohli někam jinam. Tady to již známe. Naobědujeme se a volíme cestu domů, místo okružní jízdy kolem Orlických hor. Stahují se nad námi mračna s tou šedou až tmavou barvou, což nikdy nevěstí nic dobrého. A také jsme na konci Pěčína a v Javornici zmokli. Schovali jsme se v autobusové zastávce a ejhle, pár minut a je po dešti. Byli jsme na okraji mezi bouřkou a skoro modrou oblohou. Kousek jedeme po mokré silnici a v Rychnově n. K. je již sucho a slunečno. Tak za odměnu ještě zastavujeme na zmrzlinu v Ještěticích, a pak již mažeme až domů. Kdybychom podle původního plánu jeli na Bartošovice, Deštnou a Olešnici, tak jsme nepotkali ani kapku. Kdo to ale mohl tušit. Navečer se dávám do fotek, stačí jen pár úprav a šup s nimi na Rajče, ať je co prohlížet.
Je nedělní dopoledne a obloha jak vymetená, všude azúro. Tak mělo být včera. Ale co, hlavně ať nám to počasí vydrží, čert vezmi vodu. Jezdíme na benzin a pijeme nealko. Dnes pomalu plánuji výlet na příští víkend. V zásobě jich je několik, něco vyberu, zejména podle počasí. Tak tedy, sv. Petře ukaž se, buď frajer a zařiď modrojas.
A vy přátelé jezděte také. Silnice jsou plné motorek a zatím se všichni stále zdravíme, tak jak to má mezi přáteli být. A jezděme bez nehod, ať nemají televize příležitost se ukájet nad nehodami motorkářů. Nehod „plechovek“ je i tak dost, nemusí mít strach, že nebudou mít co vysílat.
Mějte se báječně.
Jarda
Pár fotek od nás je zde:
http://jardazupice.rajce.idnes.cz/Parostroje_Zamberk-jaro2018/
http://cynda64.rajce.idnes.cz/Zamberk_2018/
