Nejen po Čechách, ale i na Moravu trefíme
- Podrobnosti
- Zveřejněno 27. 5. 2018 10:39
- Napsal Jarda z Úpice
Cestujeme na Moravu, do srdce Hané.
Počasí je přímo stvořeno pro cestování, i když i na motorce je vedro. A vůbec když se zastaví. Kůže přilepená na kůži, triko na ždímání, ale pořád je to lepší než mokré triko z deště.
Abychom toho pěkného počasí užili, pak nezbývá než vyrážet na výlety. Zvolili jsme tedy jeden z návrhů na výlety, a to Čechy pod Kosířem.
Vyrážíme v sobotu něco málo před osmou, obloha je krásně modrá, jen předpověď předpovídá roztroušené mráčky. Nakonec se to skutečně vyplnilo.
Jedeme obvyklou trasou na Svitavy se zastávkou v Ústí nad Orlicí, kde tankujeme. Po frekventované silnici si to hrneme až do Moravské Třebové, kde je naše obvyklá zastávka na čerpací stanici. A je jedno, jestli jedeme služebně autem, nebo soukromě na motorce. Chvilku relaxujeme s dalšími motorkáři, ale čas běží, tak se vydáváme dál na cestu. Za M. Třebovou odbočíme na Konice a po celkem nijak valné silnici jedeme až tam. Zastavujeme před místním zámkem, kde je muzeum řemesel s největší sbírkou seker a největší sekerou v Česku. Zrovna tu probíhala i výstava bonsají. Tak něco málo fotíme a jedeme dál. Krásný asfalt je předzvěstí pěkného svezení, ale je to jen optický klam. Ta pěkná silnice má jen pár set metrů a končí. Následuje tak příšerná cesta, že jedeme pomalu krokem a skáčeme jako kozy. A to nejhorší čekalo u Čunína, tam to byla skutečná prasárna. A to jsme netušili, že takto mizerné silnice jsou po celé Hané, prdeli zakopané. Přijíždíme do obce Stražisko. Hnedle zkraje stojí vilka profesora, akademika Otto Wichterleho. Vědec, který je vynálezce gelových kontaktních čoček. Zajímavé je, že první výrobu čoček prováděl pomocí zařízení sestrojeného ze stavebnice Merkur, pocházející z Police nad Metují. Jezdíval sem na letní byt a ke konci života zde žil a ve věku 85 let i zemřel. Dnes tu stálo několik aut, zřejmě potomků. Pokračujeme kousek dál, kde stojí několik krásných vilek a chatek, sloužících jako letní sídla, dnes většinou trvale obývaných. Je tu jedna, kvůli které jsme zde, vilka Pampeliška. Vyfotit ji je téměř nemožné. Vše je zarostlé a zanedbané. Jejím majitelem byl známý herec Ladislav Pešek. Z obce rovněž pochází i legendární hokejista Jan Hrbatý, hráč Dukly Jihlava a reprezentant Československa.
Pokračujeme do Přemyslovic, kde je novodobý zámeček, který nechal postavit brněnský podnikatel. Dnes je opuštěný, zanedbaný a neudržovaný. Pamatuji z nedávných dob, že zde byla i zámecká restaurace. Dnes tu zbyla jen cedule. Ta jediná vypadá ještě dobře. Pokračujeme tedy dál, míjíme krásný větrný mlýn, ale museli bychom se vracet a odbočit z trasy. Navíc trochu i sledujeme čas. Přijíždíme do Čech pod Kosířem a díky štěstí máme místo na parkování přímo před muzei. Je zde známé muzeum kočárů pana Obra a hned vedle je hasičské muzeum, protože ve zdejší obci byla továrna F. Smekala na výrobu hasičské techniky. Nejprve si chvilku orážíme a prvním muzeem je to s kočáry. Přední expoziční část se rozšiřuje a rekonstruuje. Tak tedy je vše narváno do depozitáře. Je tu plno skvostů, třeba biskupský kočár původně stávající na zámku v Náměšti na Hané. Zahrál si v několika historických filmech a je skutečnou chloubou muzea. No s ním plno dalších, jeden hezčí než druhý. Trochu špatně se tu fotí, ale nějaký úlovek máme. Focení si musíte zaplatit.
Jen pár kroků a přelezeme do muzea hasičského. Tady je to naše parketa, neboť předci mojí manželky Aleny byli hasiči. Rodiče dokonce hasiči z povolání a Alena byla čtyři roky rovněž hasičkou z povolání. Tak nám je řada exponátů známá, či máme něco dokonce doma.
Končíme povídání s paní pokladní, která nás zkratkou posílá k zámku. Zámek se opravuje, takže krásný bude určitě po opravě. Zámek vlastnil rod Sylva - Taroucců, jejich přítelem byl malíř Josef Mánes, který zde často a dlouho pobýval. Vytvořil zde řadu obrazů, z nichž některé jsou na zámku instalovány. Procházíme parkem, kde je krásná vyhlídková věž, zahradní pavilon a překrásná oranžerie. Má v ní být i kavárna, ale nevím, nevím. Po parku se prochází řada pohádkových postav, koná se zde dětské odpoledne. Tak raději mizíme, ať nemusíme plnit nějaké úkoly.
Pokračujeme všelijakými „hačaperkami“ až na Bouzov. Tak nejprve se posilníme pozdním obědem a potom hurá na hrad. Co se dá obejít obcházíme a nakonec se ještě usadíme v kavárničce. Dáváme si presso, je neskutečně dobré. Nasedáme a popojedeme kousek dál, ke známým. Chvilku debatujeme a čas nás žene dál. Nerad se vracím stejnou cestou, tak pokračujeme přes Zábřeh, a Suchý vrch do Jablonného nad Orlicí, kde tankujeme a relaxujeme. Už jsem nevěděl, jak si mám sednout, tak jsem si musel oddychnout. Je tu krásný pejsek, tak ho trochu omazlujeme a s majiteli povídáme o psech. I o tom umíme diskutovat, nejen o motorkách.
Jedeme dál. Kousek nad Jablonným je nějaká nehoda. Na silnici leží cyklista, kolo celé pokroucené. Stará se o něho nějaký motorkář. Zastavujeme a s námi i nějaké auto. Na můj dotaz zda můžeme pomoci, odmítá. Sanitku již zavolal, nakonec ji potkáváme po cestě. To byla jediná nepříjemná událost během cesty. Nakonec jsme před dvacátou hodinou doma. Najeli za těch bezmála 12 hodin 360 kilometrů. Propotili triko i kalhoty, utahali motorku i tělo. Ale vše báječně fungovalo, co více chtít. Škoda, že jsme polovinu cesty jeli po mizerných silnicích. A to jsem si myslel, že ty u nás jsou nejhorší. Omyl. I když se vláda nevláda chvástá kolik peněz dá na opravu silnic, tak tu částku by museli přinejmenším zdesetinásobit a pozvat zahraniční firmy, aby to byly schopny během deseti let opravit. Ti naši „šmrdlalové“ toho nebudou nikdy schopni. Protože dva chlapi opírající se o lopatu toho mnoho nezmohou. Bohužel.
Ale i tak byl výlet přímo parádní. Prohlédli jsme si několik zajímavých míst, vyfotili kupu fotek a prima se svezli. Co více si přát. A tak si přátelé užívejte i vy.
Potkávali jsme spousty motorek a všichni se stále přátelsky zdraví, tak jak to má být. A to je pěkný pocit. Tak si zase někdy zamáváme.
Jarda z Úpice
Tady je pár fotek z naší cesty:
