Sobotní výlet do Českého ráje a neděle na Jičínsku

Podrobnosti: Zveřejněno 17. 6. 2018 19:39; Napsal Jarda z Úpice

Sobotní výlet na motorkách do Českého ráje.

Na sobotu byla vcelku příznivá předpověď počasí, tak jsme zase jednou vyjeli s partou motorkářů na výlet. Ruda si chtěl prohlédnout hrad Valdštejn, ale i když tam vede několik cest, sice nezpevněných, ale cest, jsou všude zákazy vjezdu. Nezbývá než zaparkovat pod kopcem a dva kilometry šlapat v horku v kožených hadrech stále do kopce. To jsme tedy zavrhli. Ale do Českého ráje jet můžeme.

Po deváté hodině odjíždíme z našeho stanoviště a zastavujeme v Pilníkově, kde vždy čekají trutnovští. Tentokrát čekáme na některé zpozdilce půl hodiny. Nakonec popojedeme s tím, že nás dojedou. Tradičně zastavujeme na Benzině před Jičínem, myslím, že to jsou Robousy. Někteří kafují, někteří pokuřují a čekají na odjezd. Tak tedy pokračujeme. Jedeme do Borku, kde je nádherné motomuzeum. Již jsem zde s některými byl, ale návštěva vždy stojí zato. Okukujeme motorky, povídáme si s majitelem a krátíme trochu čas, abychom nepřijeli moc brzy na oběd. Pokračujeme na Troskovice a dál k rybníku Vidlák. Kdysi silnice plná děr a hrbolů je nádherná, rovná, jak vyžehlená. Ještě projíždíme úsekem, který se teprve dokončuje, což napovídá cedule „Projíždíte stavbou“.

Přijíždíme k rybníku Vidlák. To je ten, kde Petr Nárožný v roli pošťáka vjede do rybníku a volá „Jééé, vodník a říká mi Fando“. Milovníci hezkých filmů vědí, že to je scénka z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny s nezapomenutelným Tomášem Holým.

Restaurace a přilehlé okolí je plné cyklistů, hospoda narvaná. Je totiž krátce po poledni. Ale za chvilku máme oběd i my v sobě a můžeme pokračovat. Trošku jsem odbočil dříve, než jsem původně zamýšlel. Dojeli jsme sice na hlavní silnici do Turnova, ale v Radvánovicích nám do cesty postavili překážku, opravují mostek. Tak tedy zpátky a popojet blíž k Hrubé Skále a můžeme opět pokračovat na Radvánovice, tentokrát z druhé strany barikády. Cestou nás zastavili svatebčané s nevěstou. Tak se s námi fotí a všichni se veselíme. Svatba nesvatba, pokračujeme dál. Naším dalším cílem je Kozákov. Stoupáme opět po pěkné silnici plné zatáček. Nad hlavami nám létají na padácích, tak se těšíme, že je konečně omrkneme zblízka. Vyjedeme na kopec a parkujeme před Riegrovou chatou. Rozložených a připravených padáků i s piloty je dost. Jediné co chybí je vítr. Tak jsme zase nic neviděli. U kiosku si dáme kávu a pomalu se chystáme k domovu. Tentokrát ze Semil nepojedeme podle Jizery, ale přes Příkrý na křižovatku na Vysoké n. J. a přes Roprachtice do Vrchlabí. Tady ještě dotankujeme a pokračujeme směr Čistá, po příšerném úseku silnice do Černého Dolu a přes Janské Lázně do Trutnova a domů.

Výlet byl prima, počasí také a tak těch 200 kilometrů bylo úplně pohodových. Silnice plné zdravících motorkářů, tak jak to má být.

Nedělní výlet autem na Jičínsko

Poprvé jsem jel s Alenou na výlet novým, starým autem, se sundanou střechou a větrem ve vlasech. Původním záměrem bylo jet do Orlických hor, neboť radar ukazoval příznivější podmínky právě tam. Jenže ráno jsem šel s pejsky na procházku a nad Orlické hory se stahovali mráčky, kdežto nad Krkonošemi bylo jasno. Tak tedy rychlá změna. Pojedeme zase na Jičín a uvidíme. Vydáváme se tedy na Jičín, opět zastavujeme na kávu na Benzině před Jičínem. Po chvíli pokračujeme malý kousek a zastavujeme u Valdštejnské lodžie na konci Jičína. Projdeme parkem, nahlédneme do lodžie a ukořistil nás důchodce, který zde vykonává funkci vykladače historie. Vyslechneme si tedy povídání o vzniku lodžie, proč je tak a ne jinak a podobně. Senior nadšen svým výkladem mele a mele. O tom kolik akcí se v těch neutěšených prostorách odehrává, jak sem jezdí umělci z Prahy, a to i v zimě, jak se tu topí a tak dále. Ptám se, jestli je nějaká vize na opravu zchátralých interiérů. A opět stejná písnička, umělci z Prahy, plno akcí. Táži se tedy zase, a zase stejná melodie jako z flašinetu. Vzdávám to a mizíme. Do kasičky na dobrovolné vstupné přispíváme a evidentně je prázdná. Naše mince znějí jako zvonek. No nic. Projdeme dvorem s tím, že si vyfotíme lipovou alej s výhledem na jičínský zámek. Alej je ale zarostlá, evidentně neudržovaná tak je vidět houby.

Jedeme dál, s tím, že si dáme oběd v Ploužnici. Je tu taková vesnická hospůdka kde se dobře najíte a za přiměřený obnos. Parkoviště je ale plné, tak pokračujeme do Lomnice, pro suchary. Vždy je tu ve zdejším muzeu kupuji. Mají tu velký výběr, a čerstvé. Několikrát mě lákali k prohlídce expozice, ale ostatní motorkáře to nezajímá, tak jsem vždy odmítl. Museli by na mě čekat. Tentokrát tedy prolezeme s Alenou všechny čtyři patra. A stálo to zato. Půda je plná loveckých trofejí. Prý od jednoho lovce. Neuvěřitelné. Šetřil jsem baterii ve foťáku, tak jsem vše nefotil. Navíc nejsem nimrod a nerozumím tomu. Další patra jsou také plná exponátů. Na tradiční výrobu Lomnických sucharů, na zdejší mistry betlémáře, prodejce i samotné obyvatele. Plno krásných malovaných skříní, a betlémů všeho druhu a velikostí. Na přízemí je výstava rádií, hracích strojů a obecně hrací techniky. Nalézá se zde i oddělení mineralogické, se sbírkou minerálů z blízkého okolí. Nádhera.

Fotím ještě betlém a jsem upozorněn, že se zde fotí bez blesku. Ještě, že mě upozornili na samém konci. Jinak by fotky byly ještě horší, než jsou. Nakupujeme suchary, nějaké suvenýry a popojíždíme do Jilemnice, kde v Šaldově statku plánujeme oběd. Známe to tu, tak není co řešit. Na oběd čekáme trochu déle než je únosné, ale nakonec vše dopadlo a mažeme k domovu. Tentokrát přes Hostinné, sice nic moc cesta, ale pořád lepší než v té Čisté.

Za chvilku jsme doma s ujetými 150 kilometry, potěšeni nádherným svezením jemně předoucím autíčkem, krásným počasím a silnicemi plnými motorek. Tentokrát k nim nepatříme, ale i tak to je paráda. Zato nám zamávaly holky z WV Brouka kabrioletu. Tak jak to má být.

Jarda z Úpice

Fotky ze soboty i neděle jsou zde:

http://jardazupice.rajce.idnes.cz/

http://milanmedak49.rajce.idnes.cz/Sobota_v_Ceskem_raji_16._6._2018/