Červnové cestování pokračuje
- Podrobnosti
- Zveřejněno 16. 6. 2019 10:54
- Napsal Jarda z Úpice
Červnové popojíždění pokračuje.
Prvního června jsme podnikli cestu do Středních Čech, jmenovitě do Přerova nad Labem. O tom jsem již ale psal. Ale červen teprvé začíná, tak tedy cestování pokračuje. A míst, kam to stojí zato jet, je kupa. Počasí je sice nevyzpytatelné, ale občas nám vyjde vstříc.
Týden na to se konalo setkání Motorkářů v jedné stopě.
Prapůvodem to bylo pravidelné setkávání Motodědků v Kostelci nad Orlicí. Posléze se po rozdělení na dvě party jedna přejmenovala na již zmíněné Motorkáři v jedné stopě se základnou v táboře LT Potštejn. Druhá parta pod původním názvem Motodědci se pravidelně schází v Soběšíně, nedaleko Českého Šternberka.
V Potštejně je ten tábor bezvadný. Plno chatek, společenská budova s kuchyní, kde kuchařky zajišťují stravování od snídaně po večeři, kryté posezení s barem, a krásný bazén na koupání. Jedinou chybičkou je poněkud nepěkná a dlouhá cesta od silnice k táboru. A pokud zaprší, pak je to o to nepříjemnější. Co se ale dá dělat. Akce je vždy od pátku do neděle. Poslední dobou mě trápí trochu zdraví, takže jsem vícedenní akce zavrhl. No nic, pojedu se tam podívat v sobotu. Abych se setkal s přáteli. Chystám se na cestu, ale podle předpovědi má okolo půl desáté pršet. A také ano, pršelo. Tak jsem doma počkal na oběd, potom se vyčasilo a já se tedy vydal na cestu. Od nás je to něco málo přes hodinku a tak jsem byl docela brzo tam. Část účastníků odjela ještě přede mnou na vyjížďku, a tak jsem strávil čas povídáním s přáteli, kteří nikam nevyjeli. Odpoledne ještě probíhala tradiční soutěž v mnoha disciplínách, vítězily většinou dámy. Pak odešli všichni na večeři a já se tedy vydal na cestu zpět. Bylo to pěkné odpoledne, kterému přálo i sluníčko.
V neděli jsem vytáhl náš kabriolet a trochu se projel Broumovskem. Bylo opět krásně, tak ať si také auto užije svoje.
Sklárna Jakubova huť v Tasicích.
V této sklárně jsme byli s přáteli před několika lety, to když jsme ve Světlé nad Sázavou navštívili Den otevřených dveří ve Sklárně Bohemia. Sklárna v Tasicích posloužila filmařům při natáčení seriálu Synové Jakuba skláře. V nezapomenutelné roli tu hrál Luděk Munzar. Sklárna nepřežila, na rozdíl od let válečných a socialistických, posametový kapitalismus. Od té doby stále probíhá snaha o znovu obnovení provozu, ale zdá se mi to jako boj s větrnými mlýny.
Nicméně lze ji navštívit, je to krásná technická památka.
Tentokrát se v areálu konala prima akce. Veterán car club v Kolíně pořádal Plaketovou jízdu do Tasic. Ráno se setkali na náměstí v Kolíně a potom pokračovali do Tasic. Odtud se vraceli do Kolína, kde opět veterány předváděli veřejnosti. Pokud tedy nepršelo.
Mám rád technické památky a veteránské akce, tak jsem se vydal tam. Předpověď počasí byla taková maková, takže pojedu pro jistotu klasicky v kůži. Zvolil jsem cestu přes Jaroměř, Přelouč, Čáslav a dolů na jih. Již při raním tankování v Přelouči jsem litoval, že jsem se nenavlékl do něčeho lehčího. Bylo krásně, vedro, sluníčko se mi opíralo do zad a byl jsem slušně promočený, tedy propocený. Poněkud jsem prokaučoval cestu, a tak jsem měl možnost projet několika neplánovanými, ale známými místy. Ale všude bylo nádherně, nádherný kraj okolo Sázavy. Najel jsem trochu více kilometrů, ale i tak to stálo za to.
Do Tasic jsem dorazil včas, veteráni měli plánovaný příjezd okolo poledne. Ještě zde nebyli, tak jsem měl prostor pro povídání s Mušákem a Markétou z klubu majitelů Drifterů. Dorazili, tedy autem, až někde od Ostravy. No a počase to začalo. Nejprve přijížděly motorky, pak začaly Aerovky a postupně se to různě mísilo. Nakonec bylo nádvoří zaplněno nádhernými veterány. Dvou i čtyřkolových. Jeden stroj hezčí než druhý.
Tak jsem fotil a fotil. Mezi tím jsem se opět podíval do sklárny, ochutnal prima gulášek, a když nastal čas na čepovaného Birella, tak bohužel došel. Pořadatelé nepočítali s tím, že bude tolik lidí. Jenže, bylo krásně, teplo a pohoda, tak byla veliká účast všech, veteránistů i diváků..
Zcela uondán a žíznivý jsem se dal na cestu zpátky. Tentokrát přes K. Horu. Nebylo to ani tak daleko. Chtěl jsem se zastavit ještě na troskách hradu Sionu, kde odolával přesile jeden z posledních přívrženců husitů Jan Roháč z Dubé. Jeho popravou skončila éra husitských bojů.Odbočil jsem podle ukazatele na Sion, kus jel, další ukazatel nikde, tak jsem se otočil a pokračoval domů. Kdysi jsem zde byl, ale již jsem si přesně nepamatoval cestu. Vynechal jsem i odbočku k chrámu sv. Barbory, byl jsem tu již mnohokrát. Nevěděl jsem, jestli se ještě opravuje most v K. Hoře, ale naštěstí je hotov. Musím se někde zastavit napít, ale nakonec jsem využil až pohostinnosti Restaurace Cikánka v Břehu u Přelouče. Nealko pivo ve mně jen zasyčelo, doma mě čeká vychlazené pivko. Ještě jsem natankoval v Černožicích a o páté jsem byl doma. Alena se divila, že tak brzo, ale byl jsem promočený a měl jsem toho dost. Nezmokl jsem, ale sluníčko již bylo trochu pichlavé, takže navečer to přišlo. Bouře, ukrutný vítr, blesk za bleskem, vypnutá elektrika a pořádný liják. Všude plno vody. Ve městě nakonec již svítí, jen u nás to trvá dlouho, takže hajdy do peřin, alespoň se vyspíme.
A tak jsem si užil prima sobotu A věřím, že i vy ostatní.
Jarda z Úpice.
Fotky z cest jsou zde:
