Sobota v Telči
- Podrobnosti
- Zveřejněno 21. 7. 2019 10:04
- Napsal Jarda z Úpice
Výprava do Telče, aneb ve stopách Zachariáše z Hradce.
Kamarádka Evina měla nápad, co takhle zkusit Telč. Pojeďme tedy do Telče. Je sobota ráno, počasí vypadá přívětivě, motorka byla na nabíječce, pro jistotu, že nebude ráno žádný problém. Ale i přesto musím použít startovací kabely a Twingo. Prostě ta čínská baterie je na nic, přesto, že ji nemám ani dva roky. Naštěstí celý den pak fungovala v pohodě.
Vydáváme se na cestu v osm ráno. Jedeme směr Jaroměř, H. Králové, Pardubice a Chrudim. První naše zastávka je v Trhové Kamenici. Zde stavíme, vždy když tudy jedeme. Je to po ujetí první stovky kilometrů. Pokračujeme na Havlíčkův Brod, který je totálně ucpaný. Zde se nám podařilo roztrhnout, ale pár metrů navíc a jsme zase spolu. Jihlavou projíždíme v pohodě a pokračujeme směrem na Znojmo. Volil jsem mezi cestou přes Třešť, nebo Stonařov. Nakonec jsem zvolil Stonařov, ale objížďka nás stejně vedla přes Třešť, tak jsme nic neušetřili. Ale i tak jsme po chvilce v Telči na parkovišti nedaleko centra. Parkovné je 10,- Kč na hodinu. Dáváme si za dvacku na dvě hodiny a krásně nám to i vyšlo.
Procházíme nádherným náměstím Zachariáše z Hradce, majitele zdejšího panství. Celá Telč je pod ochrannými křídly UNESCO, což je i znát. Plno turistů, všude samo občerstvení, ale na druhou stranu i některé ne zrovna upravené objekty. Vyměnit kliku u dveří je dlouhodobý boj s památkáři, tak to asi někteří nechají plynout s časem.
Procházíme zámeckou zahradou, vlastní zámek vynecháváme. Nelezeme ani na věž, kdo by se drápal po tolika schodech. Nejdu ani na vyhlídkovou věž kostela sv. Ducha, zdejších 91 schodů není nic pro mě, i když do kostela jsem slezl. Trochu se občerstvíme ve zdejší malé pizzerii, pizza je dobrá a výběr slušný. Jinak je zde plno restaurací, jejichž ceny jsou poněkud jiné. Je teplo, tak ani chuť na nějaký vydatný oběd nemáme.
Jsme opět na parkovišti a pojedeme zpátky, domů. Ještě nám zbývá natankovat, což provedeme o kousek dál. Je tu zrovna odbočka ne Muzeum techniky, ale jsem tak ušmajdán, že to vzdávám, i když bylo v plánu a dnes mě to mrzí. Snad zase někdy příště.
Nerad jezdím stejnou cestou zpátky, tak dál jedeme na Jarošov nad Nežárkou. Přes Krahulčí známé svým masokombinátem a salámem Krahulík, projíždíme Mrákotínem s vyhlášenou žulou, ze které je i známý obelisk na hradním nádvoří Pražského hradu. Pokračujeme přes Studenou kde je opět masokombinát, následuje Strmilov, kde je kemp u rybníka Komorník, kde jsme před lety tábořili, to ještě s naší 125 Yuki. Netrvá to dlouho a přijíždíme do Jarošova a narychlo se rozhoduje zajet do Jindřichova Hradce, kam je to jen pár kilometrů.
Zaparkujeme kousek od náměstí T.G. Masaryka a tady si holky dávají kávu, já jen kofolu. Projdeme uličkou plné všelijakých laskomin na náměstí Míru, odkud je to jen skok na zámek. Procházíme zámkem, kde jsme již s Alenou také byli. Fotíme a nemůžeme se nabažit té krásy. No ale nic netrvá věčně, tak pokračujeme k domovu. Směr Pelhřimov a Humpolec. Původně jsem měl namířeno na Světlou nad Sázavou, přehradu Pařížov a Seč. Čas ale neúprosně ubíhal, tak to vezmu z H. Brodu do Chotěboře, kde v Panském domě povečeříme. Pak se motáme všelijakými uličkami po mizerných silničkách, až nakonec přece jen jsme na Seči. Kempy jsou plné dovolenkářů, motorkáři se zrovna v koloně vraceli z vyjížďky. Ze Seče obvykle jezdím na Chrudim, přes Rabštejnskou Lhotu, ale tentokrát se nechám zviklat směrem na Pardubice, abych se vyhnul komplikacím v Chrudimi. Značené jsou Pardubice, pak zase nikde nic, první značka byla Pardubice 24 km, ale asi po deseti kilometrech byly najednou Pardubice 23 km, no děs a hrůza. Již nikdy více tento směr. Nakonec těsně před Pardubicemi je zavřená silnice. Chvilku se motáme, ale dostaneme radu kudy tudy. Nakonec jsme zpátky na Hradubické a mažeme domů. Je před devátou hodinou a konečně jsme doma. Ujeli jsme 460 kilometrů, motorky poslouchaly a jely jak hodinky ze Švýcar, prostě pohoda.
Jsem celkem zmožen tou cestou, protože se mi špatně chodí, trápí mě achilovky. Dávám si jedno černé silné polské pivo, zkouknu ještě film Ztracená stopa s pohraničníky a končím v posteli.
A tak jsme se pěkně svezli, počasí bylo prima, 95% silnic v naprosté parádě. Provoz děsný, motorkářů plno, tak jsme se ještě se všemi pozdravili a přáli si tak šťastnou cestu navzájem.
A tak to má přátelé být.
Jarda z Úpice
Fotky z cesty jsou zde: https://jardazupice.rajce.idnes.cz/
