Čtvrteční výlet do leteckého muzea

Čtvrteční výlet na Mladoboleslavsko.

Ráno 3. 6. vypadalo přímo skvěle. Nevěděl jsem kam vyrazit, vybraná lokalita byla plná uzavírek, objížděk a tak jsem zvolil jinou variantu. Muzeum Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi. Sice to není nijak dávno, co jsem zde byl, ale co. Technika je stále pěkná a pořád je co obdivovat. Vydávám se na cestu z Úpice na Dvůr Králové. Je to asi 20 kilometrů, ale tentokrát jsem to jel hodinu. Na Výšince opravují propustky a frézují silnici. Z obou stran fronty, pomalu jako kdysi na toaleťák. Konečně jsme se na třikrát překodrcali a mohl jsem pokračovat k cíli, tentokrát již v pohodě, bez omezení.

Celou cestu byl neskutečný provoz. Kamiony jeden za druhým, místy vedle sebe a všechny závodí. Pořád vás tlačí do zad, a tak místo kochacího výletu to je pomalu závod. Snažím se jezdit v rámci možností, s dodržováním zhruba předepsaných rychlostních limitů. Nechce se mi sponzorovat státní rozpočet. Ale mnohdy to nejde, nemám chuť být stále ve střehu s kamionem tři metry za zády. Tak musím přidat.

Konečně jsem v Boleslavi. Zaparkoval jsem před muzeem, sluníčko již nádherně hřálo, bylo také poledne. Prolézám expozicí, vylezl jsem i na vyhlídkovou věž odkud je krásný výhled nejen na letiště, ale i na město samé. Po čase pokračuji v jízdě po dálnici s cílem zastavit na parkovišti „U letadla“. Byl jsem zde vloni a moc se mi to líbilo. A opět přibyly nějaké atrakce, je tedy stále co obdivovat. Dal jsem si malou svačinu a chvíli pokračoval k zámku Sychrov. Pokračoval jsem dál po dálnici, tak jsem tam byl natotata. Paní na parkovišti mě poslala dál, bez úhrady. Možná motocykly neplatí, alespoň na ceníku nebyly uvedeny.

Zámek je nádherný, takový fotogenický. Zakoupil jsem si vstupenku jen do parku. A tak jsem obcházel jen okolo zámku, na prohlídky interiérů nechodím. Po hodince jsem opět nasedl, a tentokrát již s cílem domov.

Pokračoval jsem přes Frýdštejn a Malou Skálu do Ž. Brodu a podle Jizery až do Podbozkova a následně jsem si opět vychutnal tu nádhernou silnici k Cimbálu. Když si vzpomenu po jakém tankodromu jsme jezdili, tak mě ještě dnes běhá Děda Mráz po zádech. A pak už jen klasika přes Roprachtice, Vrchlabí a Trutnov do Úpice. Nádherné počasí, i když okolo Vrchlabí se odněkud objevily mraky s takovým tím ocelovým nádechem, ale jen strašily. Domů jsem dorazil po 250 kilometrech, ale musím přiznat, že poslední kilometry jsem musel stále nějak poposedávat, bolela mě zadní část těla. A i přesto, že byl pracovní den, tak se to motorkami jen hemžilo. Nebo že by byli již všichni v důchodu?

Tak si přátelé užívejte prima počasí, kdoví jak to bude dlouho trvat.

Jarda z Úpice

Pár fotek je zde: https://jardazupice.rajce.idnes.cz/Muzeum_M.Boleslav/

Další informace