Za Mikešem na Kuňku a dál pro body do soutěže Motokrupka
- Podrobnosti
- Zveřejněno 29. 5. 2012 18:20
- Napsal Administrátor
V sobotu jsem byl lehce omrknout Broďák. V kempu mnoho lidí nebylo. Pamatuji doby, že nebylo kam postavit motorku, natož stan. Faktem je, že dnes je během jednoho víkendu tolik akcí, že se to zákonitě musí projevit na účasti. Na vyjížďku ale jela spousta motorek. Hodně lidí jede pouze na vyjížďku, ale motosrazu se jinak neúčastní. Já už vynechávám i vyjížďky, neboť poslední dobou se jezdí příšerným způsobem. Pravidla jízdy v koloně téměř nikdo nedodržuje a tak místo pěkné vyjížďky je to obvykle blázinec. A toho si člověk užije už na silnici za běžného provozu.
V neděli ráno se scházíme na naši oblíbené čs. Autorest v Úpici na Sychrově. Jezdí nás čím dál méně, tak se budeme moci scházet u někoho na dvorku.
Mikeš jede s motorkáři, kteří jsou zaměstnanci Škoda Kvasiny na Kunětickou horu. Dáváme si tedy rande tam.
Vyjíždíme něco před desátou. Mydlíme to klasickou cestou na Dolany, Jaroměř, Hradec Králové a Pardubice. Na silnici je frmol, jakoby ani nebyla neděle. Žádný dobrý pocit, i když nás předjelo jen pár aut, neboť jedeme stejnou rychlostí a tedy nikomu nepřekážíme.
Dojíždíme pod Kuňku a přesně na křižovatce se setkáváme s Mikešem a tou jejich skupinou. Žasneme, kolik motorkářů pracuje ve škodovce a to prý nejsou tady všichni.
Pár fotek s nimi a sjíždíme kousek z kopce do restaurace na kávu.
Jedeme okolo nějaké farmy, jsou tady výběhy s ovcemi, kozami, dokonce jelen se pštrosem a lamy, ty jsem ale neviděl. Dva kozli měli tak krásné rohy a fousy, že jsem jim ty fousy záviděl. Rohy, nebo parohy ne, ty můžete mít hned a kdykoliv.
Při obhlídce letmo minu na plotě plakáty s farmářem „Indiánem“. Stupidní pořady nesleduji, ale jak jsem otevřel internet tak se na mně všude šklebil. Nakonec sedíme u kafe a koukám, jede kůň s bryčkou a tenhle indián to řídí. Takže ten ranč je nejspíš jeho. Na ranči, nebo respektive v ohradách pro zvěř je na můj vkus bordel, ale všechny ty hospody okolo celkem jdou. Ceny mají tedy stanoveny na míru pardubickým podnikatelům, nebo parlamentním „odkláněčům“.
Je poledne a pelášíme dál pro body. Jedeme na Litomyšl, zde odbočíme do Benátek a děláme nezbytné fotky. Pokračujeme nám neznámou silničkou dál. Míjíme krásné chalupy a všelijaké statky, nádhera. Přijíždíme do Trstěnic a míjíme dlouho avizovanou restauraci U Zběhlíka. Chtěl jsem zastavit na oběd, ale Mikeš oběd posunuje až na Andrlův Chlum. Dnes jsem omrknul jejich stránky a dobře Mikeš udělal. Nečekal bych, že hospoda v takovém zapadákově může být tak povýšená nad obyčejného pracujícího člověka, a už vůbec pokud pracuje v nějakém supermarketu. Tak tedy pokračujeme dál. Dojíždíme do Květné, opět bodujeme a za chvilku projíždíme Poličkou. Po pár kilometrech jsme zpět v Litomyšli. Projíždíme náměstím a pak již hnáni hladem odbočujeme na Ústí nad Orlicí. Za Litomyšlí se připojujeme za motorkáře, v jejichž středu uhání dívčina, máme ji co stačit. Odhaduji, že jedou do stejného cíle, což se nakonec potvrzuje.
Na parkovišti si pak chvilku povídáme, ale hlad nás žene dopředu. Objednáváme obědy, obsluha kmitá a tak ani dlouho nečekáme a plníme bříška. Nakonec ještě nezbytné poháry, zmrzka a tak. Bylo nám krásně líno, ale co se dá dělat. Tak vzhůru do sedel. Pokračujeme směrem k poutnímu místu Homol, kde od mé poslední návštěvy proběhly pozitivní změny areálu. Na vrchol je 153 schodů a šestnáct odpočívadel. Nejde ale nikdo. Já tam již byl. Nahoře je kostelík a hřbitov. Jsem sice pokřtěný, ale hlásím se k ateistům. Přesto navštívím rád Motomši a občas jen tak požádám nějakého svatého o přímluvu. Ať již na počasí, nebo to co je s motorkařením spjato. A nevěřili byste, jak to přece jen funguje.
Jedeme tedy pro poslední body k rozhledně Vrbice. Nádherné místo, pěkný areál s občerstvením, nádhera. Tak jen fotíme a pokračujeme dál. Po pár set metrech jsme u Mikešů na velkostatku.
Abychom udělali velkostatkářům nějakou škodu, dáváme si poslední dnešní kávu.
A pak již loučení, zastávka v Kostelci n. O. u pumpy Benzina s benzínem drahým jak sviňa.
V Častolovicích na nás blikají protijedoucí auta, ale jedoucí motorkář nás nevaruje. Skutečně tam stojí hlídka Policie. Tak je zdravím jako vždy, neodpoví jako vždy.
V pohodě dorážíme domů. Zaparkuji, dám si s chutí pivo a honem cpu fotky na Rajče. Pivo a únava dělá své, a tak za chvíli končím v posteli. Ani nestačím koukat na film Atentát. Ještě že jsem ho již několikrát viděl.
Ale byla to krásná neděle, s prima kamarády na pěkných místech. Ujeli jsme svých 280 kilometrů, někteří i více. Bylo to SUPER. Škoda, že se všichni nepřihlásili do soutěže. Potom by jim nepřipadalo divné stavět u cedulí obcí a podobně. Nic to nikoho nestojí, zato ceny vždy stojí zato. Letošní první cena je tuším výlet na vodních skútrech na Sahaře. Nezkuste to! Je to ale věc každého jednotlivce.
No, snad nás ještě letos čeká hodně pěkného.
