Červnový výlet do Českého Ráje
- Podrobnosti
- Zveřejněno 2. 6. 2014 12:08
- Napsal Jarda z Úpice
Po odvrácené straně Českého Ráje.
Na nedělní svátek Dne dětí byla celkem příznivá předpověď počasí. Aby také ne, když mají děcka svátek a všude probíhají oslavy.
Tak jsme toho využili a vydali se rovněž na výlet. Nevěděl jsem kam, tak zvolím Český Ráj s alternativní trasou. Buďto přes Prachovské skály pod Trosky, potom Hrubou Skálu, oběd v motorestu Even a po stráni pod Kozákovem zpátky k domovu.
Podobnou trasu jsme absolvovali dva roky nazpět. Bylo rovněž krásně a jeli jsme nádhernou krajinou Českého Ráje. Tehdy jsme zajeli na Kozákov, ale už jsme tam byli několikrát, tak něco nového. Vymyslel jsem trasu přes Tatobity, do Košťálova a dál přes Libštát do Nové Paky, pak klasickou překrásnou silničkou z Vidochova přes Stupnou do Bělé u Pecky, Pecku a domů osvědčenou trasou na Dvůr Králové. Silnice je tam mizerná, ale budiž.
Druhá trasa, kterou jsme nakonec absolvovali, byla směrem na Dvůr Králové, Miletín se zastávkou u koně na kopci nad Miletínem, potom jsme jeli dál na Jičín, se zastávkou na náměstí v Sobotce. Zde je téměř stále otevřena pěkná cukrárna i s venkovním posezením a milou obsluhou. Dávám si klasického “turka“ a k tomu jsem hřešil větrníkem. Nezbytné cigárko a po chvíli popojedeme dál. Čas kvapí, vyjeli jsme trochu později z domova.
Pokračujeme směrem na Mnichovo Hradiště a obci Boseň odbočíme a hnedle parkujeme na hezkém malém parkovišti pod hradem Valečov. Platí se zde parkovné, ale žádné drastické, jak je tomu zvykem jinde. Navíc tu je hezké a hlavně fungující občerstvení. Komu se nechce na hrad, čeká zde.
My památek chtiví jdeme na hrad. Je to pár set metrů a jsme tam. Hrádek je parádní, včetně prodejny vstupenek, suvenýrů a občerstvení. Vstupné lidové 35,- Kč, my senioři máme dětské za 20,-Kč. Prohlížíme si hrádek se stylovým průvodcem, a zřejmě i současně kastelánem. Informací je plno, jen si je pamatovat. Utkvělo mě několik jmen. Jana Žižky, který se zde potuloval ještě vševidoucí a paní Machna. Ta hrad nějakou dobu řídila jako manažer.
Po hodince nasedáme na stroje a jen kousek popojíždíme do obce Dneboh, kde je parkovací plácek s výchozí turistickou trasou na několik směrů, i na Drábské světničky. Proč Drábské nevím, pochybuji, že by na tom vršku žil nějaký dráb. Spíše se měly jmenovat Drápské, protože se musíte vydrápat do pořádného krpálu pod skály a pak ještě minimálně jednou tolik ve skalách. Vstupné se neplatí, trestem je samotný výstup nahoru.
Tepová frekvence si nezadá s pilotem F1, ale nikomu srdce z hrudi nevyskočilo. Prolézáme několik vršků skal, fotíme a obhlížíme krásnou krajinu s dalekým rozhledem. V dáli se majestátně tyčí čedičový vrch s hradem Bezděz, pod námi městečko Mnichovo Hradiště. Nádherný pohled je na Hodkovické letiště, ale nic kolem nelétá.
Sejdeme zpět za těmi, co výstupem nahoru pohrdli, chvilku povídáme a mažeme někam na oběd, nebo odpolední svačinu. Jak to kdo chce nazvat.
Pro srandu nastavuji navigaci na Sedmihorky v domnění, že nás povede přes kopec na Vyskeř, Hrubou Skálu a dolů do Sedmihorek. Ale omyl, stále si vedla svou a nakonec nás táhla na Turnov a po hlavní do Sedmihorek. Rezignoval jsem a jel tedy tudy. Nutno říci, že to bylo kratší a rychlejší než těmi krouceninami mezi Vyskeří a Hrubou Skálou. Za to je to tamtudy ale zajímavější. Kdysi se zde jezdili závody do vrchu. Nedalo se nic dělat, byl jsem rád, že nás tam dovedla. Odbočuji do našeho oblíbeného motelu Even. Tady jsme vždy byli skvěle obslouženi a vždy jsme si pochutnali. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Jako pokaždé jsem si dal pečené koleno na divokém koření, knedlík a červené zelí. Super. Kluci si většinou dali guláš a vypadal také parádně. K tomu točený Birell a pokračujeme. Pokračovali jsme po stráni pod Kozákovem do Tatobit, potom do Košťálova. Všude krásné silničky s minimem výtluků, díry snad ani nebyly žádné. Jedeme přes Libštát na Novou Paku. Krásný asfalt na uzoučké silničce se kroutí jak had, parádní svezení. Cestou potkáváme cyklisty, bruslaře a pěšáci. Pohodový kout. Přes Starou Paku je silnice již mnoho let desolátní, ale to víme. Z N. Paky frčíme na Vidochov a odbočujeme na Stupnou. A opět nádherná kroucená silnička s parádním povrchem. Okolo samá překrásná chalupa, ani bych nevěděl kterou si vybrat. Tedy mít tu možnost vybírat.
Chvilku na to zastavujeme ještě na náměstí v Pecce. Beru normální rukavice, v těch bezprstých je už zima. Ještě nezbytné cigárko a jedeme. Klasickou a samozřejmě mizernou silnicí do Dvora Králové. Tentokrát vynecháme přehradu Les Království, Tridac musí koupit chleba. Zastavujeme ve Dvoře na OMV tankovat a Tridac maže do Kauflandu. Natankuji a provedu kontrolní propočet. Používám teď do nádrže nějaký přípravek, který by měl vše zlepšit a uspořit palivo. Nakonec mi vychází průměr 4,8 litrů, což je příjemné. Možná to má na svědomí opravdu to aditivum.
V šest navečer jsem přistál před garáží. Hezky jsme se svezli, parta kluků byla bezvadná, proto je vyjmenuji. Tridac, Pep, Jirka, Zděnda, Lev a já. Fotky jsou samozřejmě na Rajčeti, ať již více či méně povedené, ale jsou.
Na Valečově i na Drábských světničkách jsem byl poprvé v životě, byť jsou to celkem profláknutá místa. Stálo to za to, i když mě bolí nohy ještě dnes. Jo, a mimochodem – s tím nápisem na skále, co vyfotil Tridac, nemám nic společného.
Potkali jsme celý houf motorkářů ženoucích se našim směrem, nebo proti nám. Stále se ještě zdravíme a tak to snad má i být. A stále platí, že kdo nejede s námi, může jet proti nám, nebo s někým jiným. A tak každý ať jezdí, jak mu to vyhovuje. Je to jeho svobodná vůle. A pokud chce jet někdo s námi? Každý je vítán, nikomu nebráníme. Anebo můžeme my jet s vámi.
Co je ještě pozitivní je to, že jsme sice ujeli jen něco málo přes dvěstě kilometrů, ale nepotkali jsme žádnou nehodu. I když pár oranžových čmáranců, co dnes kreslí policie na asfalt, jsme také zaznamenali.
A tak dávejme pozor, ať máme stále plno cílů před sebou, a bez nehod.
Jarda z Úpice
